52 C 189/2021-53 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou podanou Obvodnímu soudu pro Prahu 9 dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 867.484 Kč se zákonným úrokem z prodlení, dále se smluvní pokutou ve výši 133.222,50 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč. To vše z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 250.000 Kč, kterou měl žalovaný splácet v 60 měsíčních splátkách, vždy ve výši 11.659 Kč, mezi účastníky byl sjednán pevný úrok za poskytnutí zápůjčky ve výši 449.540 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutou zápůjčku zaplatit celkovou částku 699.540 Kč. Žalovaný však zápůjčku nesplácel řádně a z důvodu prodlení žalovaného, došlo k zesplatnění celého dluhu, nejpozději ke dni [datum]. Dle bodu 8.4 smlouvy se ke dni zesplatnění, celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nesplacené úroky za poskytnutí úvěru, přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, staly součástí nové jistiny, kterou žalobkyně požaduje ve výši 697.497,88 Kč. Žalovaný za poskytnutou zápůjčku uhradil pouze 2 splátky, v celkové výši 23.318 Kč. Žalovaná částka pak, ve výši 697.497,88 Kč představuje novou jistinu, částka 932 Kč smluvní pokutu dle článku 8.1 a), b) smlouvy, částka 196.055,50 Kč představuje smluvní pokutu dle článku 8.5 smlouvy (25 % z aktuální výše nové jistiny zápůjčky), částka 133.222,50 Kč další smluvní pokutu dle článku 8.7 smlouvy (ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 697.497,88 Kč za každý den prodlení žalované a to od [datum] do vyhotovení této žaloby, tedy do [datum]), náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč a zákonný úrok z prodlení. Žalovaný neuhradil žalovanou částku ani na základě předžalobní výzvy ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu, z.č. 99/1963 Sb. (dále jen o.s.ř.), soud jednal dne [datum], v nepřítomnosti žalovaného, který byl k ústnímu jednání řádně předvolán, avšak k ústnímu jednání se řádně neomluvil a ani nedostavil. 4. Mezi účastníky byly všechny skutečnosti, zejména uzavření smlouvy o zápůjčce dne [datum], dále poskytnutí zápůjčky ve výši 250.000 Kč, a také nevrácení zápůjčky ze strany žalovaného, nesporné, neboť žalovaný byl ve sporu zcela nečinný. 5. Provedeným dokazováním, tvrzením žalobkyně, když žalovaný byl po celou dobu řízení zcela nečinný, dále zejména ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], ze splátkového kalendáře a z oznámení o schválení zápůjčky ze dne [datum], má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 250.000 Kč, mezi účastníky byl sjednán úrok v pevné výši 449.540 Kč a žalovaný se zavázal k úhradě celkové částky ve výši 699.540 Kč. Dlužník (žalovaný) se ve smlouvě o zápůjčce zavázal k úhradě pravidelných 60 měsíčních splátek, ve výši 11.659 Kč měsíčně, dle splátkového kalendáře, počínaje měsícem duben 2020. Tvrzením žalobkyně a z dokladu o vyplacení zápůjčky ze dne [datum], má soud za prokázané, že žalobkyně proplatila žalovanému dne [datum], částku ve výši 250.000 Kč na jím označený účet klienta. Tvrzením žalobkyně, z karty klienta a z dopisu ze dne [datum], má soud za prokázané, že žalobkyně oznámila žalovanému, že je v prodlení s úhradou splátek, déle než 60 dnů, čímž došlo k zesplatnění celého dluhu, a proto vyzvala žalovaného k okamžité úhradě celkové částky 698.429 Kč. Dle bodu 8.4 smlouvy se ke dni zesplatnění, celá dosud nesplacená jistina a veškeré dosud nesplacené úroky za poskytnutí zápůjčky, staly součástí nové jistiny (žalobkyní nesprávně tvrzeno, ve výši 697.497,88 Kč). Žalovaný na zápůjčku uhradil jen 2 splátky, dne [datum] částku 11.659 Kč a dne [datum] částku 11.659 Kč, avšak po zesplatnění žalovaný neuhradil již ničeno, celkem tedy žalovaný uhradil částku 23.318 Kč. Žalovaná částka pak, ve výši 697.497,88 Kč představuje novou jistinu, částka 932 Kč smluvní pokutu dle článku 8.1 a), b) smlouvy, částka 196.055,50 Kč představuje smluvní pokutu dle článku 8.5 smlouvy (25 % z aktuální výše nové jistiny zápůjčky), částka 133.222,50 Kč další smluvní pokutu dle článku 8.7 smlouvy (ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 697.497,88 Kč za každý den prodlení žalované a to od [datum] do vyhotovení této žaloby, tedy do [datum]), náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč a zákonný úrok z prodlení. Žalovaný ani na základě předžalobní výzvy ze dne [datum], svůj dluh do dnešního dne v plné výši neuhradil (tvrzení žalobkyně a předžalobní výzva). 6. Na základě provedeného dokazování a na základě skutkových tvrzení žalobkyně, má soud prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným, byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, jejímž předmětem byla finanční částka 250.000 Kč, kterou žalobkyně vyplatila žalovanému dne [datum]. Žalovaný se zavázal k úhradě poskytnutého úvěru, v pravidelných 60 měsíčních splátkách, ve výši 11.659 Kč měsíčně, dle splátkového kalendáře, počínaje měsícem duben 2020. Žalovaný byl v prodlení s úhradou splátek, déle než 60 dnů po její splatnosti, čímž došlo v souladu s bodem 8.3 b) smlouvy k zesplatnění celé zápůjčky, nejpozději dnem [datum]. Žalovaný z titulu zápůjčky uhradil jen 2 splátky, v celkové výši 23.318 Kč. Žalovaný do dnešního dne nezaplatil žalobkyni dlužnou částku ve výši 846.209,50 Kč, která je oprávněně tvořena z nové jistiny 676.222 Kč + smluvní pokuta čl. 8, ve výši 932 Kč + smluvní pokuta čl. 8, ve výši 169.055,50 Kč, 7. Takto zjištěný skutkový stav soud právně posoudil, dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle kterého přenechá-li zapůjčitel (právní předchůdkyně žalobkyně) vydlužiteli (žalovaný) zastupitelnou věc (250.000 Kč) tak, aby ji užil dle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Soud v řízení vycházel i z rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne [datum rozhodnutí], (AN 3/2007 s. 87), tzv.„ lichvářské úroky“.„ V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 ObčZ, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček“. Žalobce při uzavírání smluv o půjčce (včetně dohody o výši úroků) pravděpodobně jednal v tíživé situaci (byť nemusela dosáhnout intenzity vyžadované pro naplnění skutkové podstaty lichvy podle ustanovení § 253 TrZ), která ho vedla k tomu, aby souhlasil se sjednáním úroků z půjčené částky ve výši 5 % měsíčně (tj. 60 % ročně) při splatnosti půjčky za tři roky od uzavření smluv. Pro závěr, zda dohodnuté úroky jsou nepřiměřené a tedy odporující dobrým mravům, však tato hlediska nemohou být významná. V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce„ spokojí“ – bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník – s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá„ zhodnotit“ běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce„ lichvářské“ úroky. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 ObčZ, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úv