98 C 257/2019-309 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal částky 297 660 Kč s příslušenstvím a náhrady náklady řízení. Svůj návrh odůvodnil tak, že žalovaný si objednal provedení přepravy stroje [anonymizována tři slova] o rozměrech 1 000x365x 259cm, o hmotnosti 28,45t a rozměrech 540x290x305cm, o hmotnosti 12,1t. Nakládka zboží měla být provedena [datum] v [anonymizováno] a vykládka v [příjmení]. Objednávku této přepravy žalovaný žalobci zaslal e.mailem dne [datum] a žalobce jí akceptoval. Cena přepravy byla sjednána e.mailem dne [datum], kdy žalovaný akceptoval cenu 204 000 Kč bez DPH. Žalobce provedl pro žalovaného sjednanou přepravu, byť nikoliv včas. Žalobce se sice dostavil do místa nakládky včas, nicméně do areálu, kde byl uskladněn stroj, který měl přepravit, nebyl vpuštěn. Teprve poté, co byl stroj převezen z původního místa nakládky do jiného místa, naložil jej žalobce a dokončil přepravu na místo vykládky. Žalobce žalovanému vyúčtoval cenu přepravy fakturou [číslo] ve výši 246 840 Kč. Jak shora již uvedeno, tak přepravu mohl žalobce pro žalovaného provést až po převozu zboží do jiného místa nakládky - aby vůbec zboží bylo žalobci vydáno, nicméně žalobce před tím zajistil vozidlo k přepravě zboží, které tedy bylo dvakrát marně přistaveno k odvozu zboží z původního místa nakládky z [anonymizováno], žalobce tedy zaplatil subdodavateli – [právnická osoba] cenu 50 820 Kč za tyto dva marné nájezdy vozidel k přepravě zboží žalovaného. S ohledem na články 6 odst. 1, 7 odst. 1 a 11 odst. 1 Úmluvy o CMR, tak je to žalovaný, který odpovídá za výlohy a škody, které vznikly v důsledku neúplnosti údajů potřebných k úředním jednáním, takže žalobce tvrdí, že fakt, že mu nebylo umožněno vyzvednout zásilku pro žalovaného, jde k plné tíži žalovaného. 2. Dne [datum] se žalovaný po kvalifikované výzvě soudu č.j. 98 C 257/2019 – 7 ve lhůtě jemu soudem uložené vyjádřil k žalobě tak, že žalobu navrhuje zamítnout jako nedůvodnou, pro zaplacení a pro zápočet. Žalovaný souhlasil, že účastníci uzavřeli smlouvu o přepravě, a že žalobce přepravu provedl z jiného místa nakládky a nikoliv včas. Ovšem jmenovanými skutečnostmi došlo k tomu, že žalovaný uhradil přepravené z původního místa nakládky do provizorního místa a také uhradil skladné, čímž mu vznikla škoda ve výši 9 490 EUR. Žalovaný započetl 244 177,70 Kč, což je přepočet 9 490 EUR na 246 840 Kč a zbytek ve výši 2 662,30 Kč žalobci zaplatil - a to i když nové místo nakládky ([anonymizováno]) je o 150km [příjmení] blíže, než je [anonymizováno] - takže žalobce na tuto částku neměl nárok. 3. Soud nenařídil přípravné jednání dle § 114c o.s.ř. a k prvnímu ústnímu jednání ve věci, předvolal účastníky předvoláním, ve kterém byli řádně poučeni ve smyslu § 118b odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že poučovací povinnost soudu dle § 118a o.s.ř. je upravena jen pro ústní jednání, poučil soud na prvním ústním jednání (I.ÚS 212/06, NS ČR 33 Cdo 1074/2011) s upozorněním na důvody i důsledky poučení (ÚS ČR IV.ÚS 3681/18, NS ČR 33 Cdo 1074/2011, které bylo řádně protokolováno ÚS ČR I. ÚS 21/06 č.l. 50) žalobce o jeho povinnosti tvrdit v žalobě všechny právně významné skutečnosti, jimiž vylíčí skutek, na jehož základě uplatňuje svůj nárok (§ 101 odst. 1 o.s.ř.), takže jestliže tvrdí, že nebyl vpuštěn do přístavu, ať také tvrdí konkrétní důvod, proč tam nebyl vpuštěn, z jakého konkrétního důvodu bylo zboží přesunuté do [příjmení], kdy k takovému přesunu došlo a na čí pokyn, a proč tedy žalobce mohl stejné zboží vyzvednout ve [anonymizováno], ale nikoliv v [anonymizováno], dále zač přesně zaplatil 50 820 Kč, kdy tuto částku zaplatil, a nechť hodnověrně svá tvrzení prokáže (§ 120 o.s.ř.). Žalovaného pak soud poučil dle stejných ustanovení a na stejném ústním jednání, a to nechť tedy tvrdí jaká částka je z částky 9 490 EUR skladné a jaké je přepravné, a nechť svá tvrzení o úhradě této částky, stejně jako částky 2 662,30 Kč žalobci hodnověrně prokáže. 4. Žalobce ve lhůtě jemu uložené se vypořádal s poučením soudu tak (č.l.82) tak, že podle čl.17 Úmluvy CMR odpovídá jako dopravce mj. za překročení dodací lhůty, kterou ovšem žalovaný musí uplatnit dle čl. 30 odst. 3 do 21 dnů po dodání zásilky, což se nestalo a žalovaný uplatnil škodu až v říjnu 2018. Dále uvedl, že žalobce měl dle pokynů žalovaného vyzvednout v přístavu v [anonymizováno], když se tam žalobce resp. jeho smluvní přepravce dostavil, tak zjistil, že se jedná o přístav, do kterého není volný vjezd, žalobce zjistil, že zboží je možné vyzvednout pouze, pokud je přepravce registrován u provozovatele přístavu má tzv. Cargo Card a EAN Number, když registrace je zpoplatněna za 250 EUR. Před započetím přepravy se žalobce seznámil s obsahem webových stránek, které informují o provozu místa nakládky. Z obsahu těchto stránek je pouze patrné, že pro vstup do přístavu postačí mít k dispozici cestovní pas nebo osobní průkaz, jiné informace o dalších omezeních či požadavcích na stránkách nejsou – žalovaný tedy měl žalobci před započetím přepravy sdělit, že pro vyzvednutí zásilky je nezbytné zajistit tzv. Cargo Card a EAN Number a zaregistrovat se pro vyzvednutí zboží, žalobce tyto informace považuje za pokyny nezbytné pro jiné úřední jednání dle čl. 6 odst. 1 písm. j) Úmluvy CMR. Dne [datum] oznámil žalovaný žalobci, že zboží se přesune do [příjmení], a tam jej žalobce může vyzvednout, k přesunu zboží do [příjmení] došlo tedy na pokyn žalovaného, pro vyzvednutí zboží [anonymizováno] nebyly vyžadovány žádné administrativní úkony ani poplatky. [právnická osoba] vypravila do místa nakládky vozidla, ale protože přepravce neměl k dispozici tzv. Cargo Card a [příjmení] [jméno], nebyl vůbec vpuštěn do místa nakládky a musel se vrátit zpět do [anonymizováno], takže vozidlo společnosti se nacházelo v [anonymizováno] ve dnech 20 – [datum] a následně ještě jednou dne [datum], v těchto případech nebylo vpuštěno do areálu, aby mohlo vyzvednout zboží v místě nakládky pro žalobce resp. pro žalovaného. 5. Žalovaný ve lhůtě jemu uložené se vypořádal s poučením soudu tak (č.l.53) tak, že skladné (zádržné) bylo ve výši 7 155 EUR, přeprava do [příjmení] byla za 1 635 EUR složení zásilky bylo za 700 EUR a tyto náklady by nebyly vznikly, kdyby žalobce naložil zásilku dle dohody, dne [datum]. Zápočet provedl žalovaný písemně dne [číslo] a zbytek zaplatil dne [datum], za částku 50 820 Kč je odpovědný jen žalobce, když odkázal na čl.11 Úmluvy CMR. 6. V závislosti na provádění dokazování, soudu vyplynula potřeba soudu účastníky poučit na ústním jednání dne [datum] dle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. (NS ČR 26 Cdo 5408/2014, 27 Cdo 3528/2018, které bylo řádně protokolováno ÚS ČR I. ÚS 21/06), o tom aby doplnily svá tvrzení, s jakým úmyslem uzavíraly smlouvu, zda mezi sebou měli i jinou obchodní praxi a jaká měli očekávání od souzeného obchodního vztahu. 7. Žalobce ve lhůtě jemu soudem uložené (č.l.154) vyložil, že smlouvu chápal tak, že za cenu 204 000 Kč přepraví pro žalovaného dva kontejnery z [anonymizováno] do [příjmení], že je jeho povinností zajistit, aby vozidla pro přepravu se dostala do místa nakládky, převzala tam náklad a tato odvezla do místa vykládky. Žalobce vycházel z toho, že jeho povinností je zajistit, aby jeho vozidla (resp. vozidla smluvního přepravce) měla veřejnoprávní povolení pro přepravu nadrozměrného nákladu po pozemních komunikací, rozhodně při sjednání smlouvy o přepravě neměl za to, že bude jeho povinností zajistit, že mu budou kontejnery v místě nakládky vydány či že tam bude vpuštěn, v tomto směru měl za to, že to je povinností odesílatele. Dále i dodatel, že se jednalo o dva marné výjezdy do místa nakládky, a to dne [číslo] a pak [číslo]. 8. Žalovaný ve lhůtě jemu soudem uložené (č.l.158) uvedl, že žádná obchodní praxe mezi účastníky nebyla a z provedeného dokazování vyplynulo, že cargokarta je mezinárodní dokument přepravce, takže v tomto případě, nebylo poskytnutí součinnosti žalovaného potřeba. 9. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 10. Žalobce je česká právnická osoba, vzniklá v roce 1994, jejíž předmět podnikání je i silniční nákladní přeprava a jediný společník je švýcarský dopravce (tyto skutečnosti má soud za prokázané z OR, [anonymizováno] v [obec], oddíl C, vložka [číslo] č.l.25). 11. Dne [datum] zaslal žalovaný žalobci e.mail s poptávkou po odvozu dvou kontejnerů se stojem [anonymizováno] rozměrech 1000x365x295cm a 540x290x305cm z [anonymizováno] do [příjmení], dne [datum] k dotazu žalobce pak doplnil přesnou adresu vykládky v [příjmení], takže [datum] mu žalobce zaslal cenu přepravy, a to včetně ceny povolenek pro nadrozměrný náklad. Komunikace e.mailem mezi účastníky pokračovala až v květnu, a to [datum], kdy žalovaný žádal o aktuální cenovou nabídku, takže [datum] žalobce zaslal cenovou nabídku ve výši 204 000 Kč + DPH, žalovaný na to reagoval dne [datum], že počítá s nakládkou 19. nebo [číslo] a dodal, že bude potřebovat pár dní předem informace o dopravci, aby mohl připravit potřebné dokumenty