19 C 333/2022-20 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 59 913,76 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi společností Ferratum Bank p.l.c. (dále jen„ původní věřitel“) a žalobkyní. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, žalovaná na základě smlouvy čerpala úvěr, který měl být splacen nejpozději [datum] Smlouva byla uzavřena přes webové stránky původního věřitele prostředky komunikace na dálku. Původní věřitel před uzavřením smlouvy prověřil schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet a to jednak doložitelnými příjmy a výdaji a lustrací z veřejně dostupných databází. Přestože byla žalovaná o zaplacení dluhu upomínána, žalovaná ničeho nezaplatila. 2. Žalovaná zůstala ve věci zcela nečinná. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den [datum]. K tomuto jednání se právní zástupce žalobkyně omluvil a žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účasti účastníků. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla formou komunikace na dálku uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru dne [datum] a žalované byla poskytnuta celkem částka 40 000 Kč s výpůjční úrokovou sazbou 0,4026 % denně, tedy 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru. Úvěr byl poskytnut na dobu 1 roku a měl být splácen formou měsíčních splátek ve výši 13% z nesplaceného úvěru spolu s úrokem. Celková částka, která měla být po roce zaplacena, činila 71 838,95 Kč. Ve smlouvě byl dále sjednán poplatek za prodlení ve výši 250 Kč (smlouva o úvěru, standardní informace o spotřebitelském úvěru). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] původní věřitel pohledávku za žalovanou postoupil žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze [datum]. Žalované byla dále zaslána právním zástupcem žalobkyně předžalobní výzva ze dne [datum] (smlouva po postoupení pohledávek, oznámení postoupení pohledávky, předžalobní výzva). Dle informace vystavené původním věřitelem ke dni [datum] činila celková dlužná částka 59 913,76 Kč a skládala se z jistiny ve výši 40 000 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů 3x 250 Kč a úroku za období čerpání 19 163,76 Kč. 4. Soud vzal na základě provedeného dokazování za prokázané, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Podle tohoto ustanovení smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. V daném případě žalovaná úvěrovou smlouvu uzavřela jako spotřebitelka. Žalovaná uzavření smlouvy a poskytnutí úvěru nezpochybnila a tyto skutečnosti má soud za prokázané provedeným dokazováním. Soud se však zabýval otázkou, zda se smluvený úrok ve výši 146,95% ročně nepříčí dobrým mravům a zda úrok v této výši nečiní uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou. 6. Podle § 580 odstavec 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004, který se nepřiměřeností úroků zabýval,:„ V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá zhodnotit běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. 9. Ze systému časových řad ČNB – ARAD, tabulky B1 .1.5 (roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR) plyne, že ve 3/2020, kdy byl žalované úvěr poskytnut, činila sazba úroků u bank 8,4% ročně. Úrok sjednaný ve smlouvě uzavřené mezi původním věřitelem a žalovanou však tuto úrokovou sazbu překračuje téměř osmnáctinásobně. Je tedy namístě konstatovat, že tato úroková sazba podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou. Soud tak dospěl k závěru, že se takové ujednání o úroku příčí dobrým mravům a je třeba jej považovat za absolutně neplatné (§ 580 o.z.). S ohledem na skutečnost, že dané ujednání je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, přičemž toto ani nelze od smlouvy oddělit, soud shledává celou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou. V této souvislosti se soud zcela ztotožňuje se závěry vyjádřenými Městským soudem v Praze v rozsudku ze dne 24.9.2019, č.j. 22 Co 197/2019 - 99, tedy že s ohledem na podnikatelský záměr původního věřitele, by tento smlouvu o úvěru neuzavřel, pokud by byla úročena pouze obvyklou úrokovou sazbou. 10. Na základě závěru o absolutní neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy, na jejímž základě však byla žalované poskytnuta částka 40 000 Kč, kterou žalovaná dosud nevrátila, soud nárok žalobkyně ohledně této částky dále posuzoval dle úpravy dopadající na bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. o.z.). Bylo pak shledáno, že žalovaná bez právního důvodu (z neplatné smlouvy) získala na úkor právního předchůdce žalobkyně majetkový prospěch ve výši 40 000 Kč, čímž se na úkor původního věřitele, resp. žalobkyně, bezdůvodně obohatila a je povinna toto obohacení vydat (§ 2991 odst. 1, 2 o.z.). Tuto svou povinnost žalovaná ani k výzvě žalobkyně nesplnila, se ocitla v prodlení (§ 1968 o.z.). Soud tedy žalobkyni rovněž přiznal právo na úrok z prodlení z částky 40 000 Kč dle § 1970 o.z. V souladu s § 573 byl úrok z prodlení přiznánu od čtvrtého dne po odeslání zásilky s výzvou k plnění, tedy od 21. 4. 2022. 11. Protože smlouva mezi původním věřitelem a žalovanou je absolutně neplatná, nemohl soud žalobkyni pčiznat další nároky plynoucí ze smlouvy. Proto ohledně částky 19 913,76 Kč s úrokem z prodlení a ohledně úroku z prodlení z přiznané částky 40 000 Kč od 26. 3. 2022 do 20. 4. 2022 soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř.. Každá ze stran měla ve věci úspěch částečný, když žalobkyně byla úspěšná ze 2/3 a žalovaná z 1/3. Od úspěchu žalobkyně je nutno odečíst úspěch žalované. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1/3 účelně vynaložených nákladů, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 397 Kč, odměna právního zástupce žalobkyně dle § 7 a 11 odst. 1, vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby po 3 500 Kč (převzetí věci, výzva k plnění, sepis žaloby), náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, 3x 300 Kč, 21% DPH, celkem 16 191 Kč. Jedna třetina z této částky pak činí 5 397 Kč.