19 C 357/2022-80 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 28 890,35 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne [datum] se společností [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] poté, co původní věřitel zkoumal schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Úvěr byl poskytnut ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem v celkové výši 14 923 Kč, který byl tvořen úrokem se zápůjční úrokovou sazbou 49 % ročně, částkou za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částkou za administrativní činnost a komfortní splácení. Celkovou částku 29 923 Kč se žalovaná zavázala zaplatit v 15 ti měsíčních splátkách po 1 995 Kč. Žalovaná postupně uhradila celkem částku 11 632,65 Kč. V důsledku prodlení žalované s placením jednotlivých splátek vzniklo původnímu věřiteli právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky ohledně niž se žalovaná dostala do prodlení, kterou žalobkyně požadovala ve výši 7 500 Kč. Žalovaná dále vznikla povinnost zaplatit kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 617,32 Kč, sankční poplatky ve výši 3 100 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni, která dále požadovala rovněž úrok z prodlení v zákonné výši až do zaplacení pohledávky a smluvní úrok ve výši 49 % ročně až do zaplacení pohledávky. 2. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den [datum]. K tomuto jednání se právní zástupce žalobkyně omluvil, žalovaná se k jednání dostavila. Soud jednal v nepřítomnosti zástupce žalobkyně dle § 101 odst. 3 o.s.ř. 3. Žalovaná učinila nesporným, že uzavřela s původním věřitelem smlouvu o úvěru, byla jí vyplacena částka 15 000 Kč a celkem na úvěr uhradila 11 632,65 Kč. 4. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, z nichž zjistil, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v celkové výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala tento úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 5 355 Kč za dobu trvání smlouvy se sjednanou úrokovou sazbou 49 % ročně, s poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 7 633 Kč, celkem 27 988 Kč, a to v 15 ti měsíčních splátkách po 1 995 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru, standardní informace o spotřebitelském úvěru, splátkový kalendář). Žalovaná na poskytnutý úvěr včetně sjednaných poplatků uhradila celkem 11 632,65 Kč (shodná tvrzení účastníků). Zbylá pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávek, oznámení postoupené pohledávek). Žalované rovněž byla zaslána výzva k okamžitému splacení nejpozději do [datum] a vzhledem k nečinnosti žalované jí byla ještě zaslána předžalobní výzva ze dne [datum] (výzva k okamžitému splacení, předžalobní výzva, oznámení o postoupení pohledávek, doklady o doručení). 5. Soud vzal na základě učiněných zjištění za prokázané, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zák. ř. 257/2016, Sb., o spotřebitelském úvěru. 6. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. V posuzované věci se soud se zabýval otázkou, zda se ve smlouvě ujednaná výše úroků 49 % ročně nepříčí dobrým mravům. 8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Soud při svém rozhodování vyšel z judikatury Nejvyššího soudu týkající se dobrých mravů ohledně výše úroků, a to zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého„ Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. 11. Dále soud vycházel z rozhodnutí Městského soudu v Praze čj. 22 Co 61/2022-40 a 19 Co 102/2022-61, kdy Městský soud označil za zcela nepřijatelnou již čtyřnásobnou výši úroku. Ujednání o nepřiměřené míře úroků se příčí dobrým mravům a je třeba jej považovat za absolutně neplatné ve smyslu § 580 o.z. S ohledem na skutečnost, že se jedná o podstatnou náležitost smlouvy a takovéto ujednání nelze od smlouvy oddělit, je celá smlouva absolutně neplatná. 12. Soud v daném případě úrok posuzoval také dle systému [příjmení] [příjmení], kde v rozhodném období se úroky u spotřebitelských úvěrů pro domácností pohybovaly od 10 % ročně. I kdyby soud nevycházel z tohoto systému ČNB, je soudu z rozhodovací činnosti známo, že v rozhodném období se obvyklá úroková sazba pohybovala do 15% ročně a nejvyšší sazby pak okolo 20- 26% ročně. Ujednání o úroku ve výši 49 % ročně několikanásobně převyšuje obvyklou výši úroků a je tak dle názoru soudu absolutně neplatné dle § 588 o. z. 13. Soud dále uzavřel, že není možné přistoupit ani k moderaci výše úroků a posouzení tak právního jednání jako neplatné pouze v části. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Dle § 577 o.z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. Soud v souladu s rozhodnutím Městského soudu v Praze č.j. 19 Co 102/2022-61, dospěl k závěru, že:„ vada spočívající v nezákonném určení rozsahu právního jednání se z povahy věci vztahuje vždy pouze na část právního jednání. Jejím důsledkem může být nejen částečná neplatnost, ale i neplatnost právního jednání jako celku, pokud zbývající část právního jednání nebude možno od neplatné části oddělit či pokud lze předpokládat, že by dotčená strana právní jednání bez neplatné části neprovedla, rozpoznala-li by neplatnost ve smyslu § 576 o.z. včas (C. H. Beck, 2014, Občanský zákoník I. Obecná část § 1−654, 1. vydání). Ujednání o úrocích je nedílným předpokladem uzavření platné smlouvy o úvěru, tedy ho nelze oddělit jako neplatné, ani případně výši neplatné úrokové sazby moderovat.“ Právní jednání, tedy smlouva o úvěru, je tak v souladu s ust. 588 o.z. ve spojení s 576 a 577 o.z. (argumentum a contrario) absolutně neplatná, a to jako celek. Současně nelze odhlédnu ani od skutečnosti, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů založila svoje podnikání právě na zcela jasně vysoké sazbě úroků z úvěrů, kdy jejími klienti jsou převážně osoby s horší platební morálkou, kterým by banky pravděpodobně úvěr neposkytly, a společnost by smlouvy se standardní úrokovou sazbou pravděpodobně neuzavírala. 14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Vzhledem k tomu, že soud hodnotil uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, vzniklo žalobkyni na základě postoupení pohledávky právo na zaplacení toho, oč se žalovaná na úrok původního věřitele bezdůvodně obohatila. Žalované byl smlouvou poskytnut úvěr v celkové výši 15 000 Kč a žalovaná na tuto smlouvu uhradila 11 632,65 Kč. Bezdůvodné obohacení žalované tak činí částka představující rozdíl mezi tím, co žalovaná obdržela a tím, co sama uhradila, tedy 3 367,35 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna žalobkyni uhradit. 16. Soud dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o.z. Výzvou ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k zaplacení všech dlužných částek, tedy i zbývající části jistiny, do [datum]. Ode dne následujícího po tomto dni pak je dle názoru soudu žalovaná v prodlení, a to i s n