19 C 97/2023-26 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 135 215 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně jako držitelka povolení České národní banky k poskytování spotřebitelských úvěrů uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru a poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 80 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 108,04% ročně splácet ve 24 měsíčních splátkách po 6 549 Kč. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy a na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho, žalobkyně tak vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu v celkové výši 998 Kč za 2 splátky, s nimiž se žalovaný dostal do prodlení. Dále žalobkyně vyúčtovala z důvodu prodlení žalovaného náklady související s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění celého úvěru a v důsledku zesplatnění se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru v celkové výši 94 815,74 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný novou jistinu úvěru nezaplatil ani po zesplatnění úvěru, vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě od [datum] a žalobkyně tuto smluvní pokutu požadovala k datu vyhotovení žaloby a kapitalizovala částkou 39 002 Kč. Dále se žalobkyně domáhala úroku z úvěru ve výši 75,54% ročně z jistiny úvěru 80 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 96 213 Kč. 2. Žalovaný zůstal ve věci zcela nečinný. 3. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den [datum]. K tomuto jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil a soud jednal v jeho nepřítomnosti podle § 101 odstavec 3 o.s.ř. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně byla na základě výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr ke dni uzavření smlouvy s žalovaným. Finanční potřeba žalovaného činila 166 000 Kč. Žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, vyšla z informace o jeho pravidelném čistém měsíčním příjmu 17 018 Kč, z výdajů, které činily na bydlení 1 300 Kč, celkové výdaje včetně životního minima 4 710 Kč s rezervou 1 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný pracuje na základě svého IČ, je svobodný, vzdělání má střední odborné, bydlí ve státním bytě a má volné zdroje ve výši 11 308 Kč měsíčně. Žalobkyně zkoumala žalovaného i ve veřejně přístupných registrech (výpis ze seznamu registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, formulář o hodnocení klienta, ověření v registru Solus, NRKI, posouzení úvěruschopnosti žalovaného, oznámení o schválení úvěru ve výši 80 000 Kč). Dne [datum] žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru (dále jen„ smlouva“) a zavázala se na základě této smlouvy poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 80 000 Kč na dobu 24 měsíců s měsíční splátkou 6 549 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 108,04 % ročně. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla v bodě 6.1. smlouvy stanovena povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení v délce 30 dnů. Podle čl. 6 smlouvy se žalovaný pro případ prodlení zavázal zaplatit náklady vzniklé v souvislosti s prodlením, a to ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení. Podle čl. 6 smlouvy, pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 smlouvy ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se stávají součástí nové jistiny úvěru. Podle čl. 6 smlouvy, pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Součástí smlouvy byl také splátkový kalendář (smlouva o úvěru, splátkový kalendář). Žalovanému byla dne [datum] připsána na jeho účet částka 80 000 Kč (doklad o vyplacení úvěru). Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný upozorněn na nezaplacení dvou splátek úvěru a byl vyzván k úhradě účelně vynaložených nákladů. Dopisem z [datum] byl žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Dne [datum] oznámila žalobkyně žalovanému zesplatnění úvěru a specifikovala dlužnou částku celkem 96 213 Kč a vyzvala žalovaného k úhradě této částky. Dopisem z [datum] byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění (dopisy žalované, doklady o odeslání). 5. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a dle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zák. o spotřebitelském úvěru“). 6. Podle § 86 zák. o spotřebitelském úvěru je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Poskytovatel úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Poskytovatel posoudí zejména příjmy a výdaje žadatele o úvěr. 7. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila poměry žalovaného správně, zejména nedostatečně zjistila jeho výdaje za bydleni, které žalovaný tvrdil ve výši 1 300 Kč včetně inkasa, a další životní náklady. Nedůvěryhodné se jeví soudu i údaje o jeho celkových měsíčních výdajích 4 710 Kč, když v tomto směru žalobkyně vycházela ze životního minima. Dle názoru soudu již na první pohled je zřejmé, že tato částka jako celkové měsíční výdaj je zcela nepravděpodobná. 8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Soud uzavřel, že skutečnost, že žalobkyně neposoudila správně příjmy a zejména výdaje žalovaného, odporuje výše uvedenému zákonu o spotřebitelském úvěru, takové jednání posoudil jako neplatné od počátku. 11. Soud má dále za to, že i v případě, že by žalobkyně správně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, a nedostatek této zákonné podmínky by tedy nečinil smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, činí tuto smlouvu neplatnou ve smlouvě sjednaná výše úroků 108,04 % ročně 12. Podle § 1796 o. z. platí, že neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení, nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě, nebo jinému slíbit, či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. 13. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavky přiměřenosti významnou nerovnováhu práv, nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění, nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 14. V daném případě žalobkyně sice seznámila žalovaného jako spotřebitele jasným a srozumitelným způsobem s výší úroků 108,04 % ročně a s celkovou RPSN ve stejné výši. I přesto však je třeba, aby se soud zabýval otázkou, zda výše sjednaného úroku neodporuje dobrým mravům. V tomto ohledu soud dospěl k závěru, že takto sjednaná výše úroků v rozporu s dobrými mravy je. 15. Soud při svém rozhodování použil judikaturu Nejvyššího soudu týkající se dobrých mravů ohledně výše úroků, a to zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého„ Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. 16. Podle informace ze systému ČNB ARAD v rozhodném období úroky u spotřebitelských úvěrů pro domácností činily cca 8,5 % ročně. I kdyby soud nevycházel z tohoto systému ČNB, je soudu z rozhodovací činnosti známo, že v rozhodném období roku 2019 se obvyklá úroková sazba pohybovala do 15% ročně a nejvyšší sazby pak okolo 20- 26% ročně. Ujednání o úroku ve výši 108,04 % ročně tak je dle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy, a tudíž absolutně neplatné dle § 5