27 C 200/2022-56 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.”). 2. Předmětem řízení o žalobě ze dne 4. 5. 2022 byly 3 dílčí nároky, související se smlouvou uzavřenou mezi účastníky, na jejímž základě žalovaný přijal - do jím provozovaného zařízení [anonymizováno] psí školka a hotel [anonymizováno] - psa žalobce jménem Kimbo. Pes byl v pořádku přijat dne 24. 2. 2022, při vrácení dne 27. 2. 2022 měl však zraněné oko a oděrky v oblasti obličeje. Žalobce požadoval zaplacení částky škody, spočívající v nákladech na veterinární ošetření, částky 500 Kč jako nemajetkové újmy za útrapy žalobce při sdílení újmy psa a částky (původně) 1 640 Kč jakožto slevy 100% za vadně poskytnuté (a žalobcem plně uhrazené) plnění. V průběhu řízení žalobce snížil uplatňovanou slevu na 2/3 z ceny plnění a na základě částečného zpětvzetí žaloby bylo řízení zastaveno co do částky 547 Kč. 3. Na základě skutkových tvrzení účastníků a provedeného dokazování dospěl soud postupem dle § 132 o.s.ř. k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi účastníky byla uzavřena ústní smlouva, jejíž podstatné náležitosti odpovídaly smlouvě o skladování (§ 2415 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“). Tou se žalovaný, jakožto skladovatel-podnikatel, zavázal žalobci, jakožto ukladateli-spotřebiteli, opatrovat psa Kimbo v období 24. 2. 2022 – 27. 2. 2022, za což byl žalobce povinen zaplatit smluvní odměnu v celkové výši 1 640 Kč. Pes byl předán žalovanému zdravý, v přesně nezjištěné době (pravděpodobně 25. nebo 26. února) však došlo k jeho lehkému zranění v obličeji (prokázáno bylo naražení oka a škrábanec pod ním). Přesná příčina zranění zjištěna nebyla, ze skutkových tvrzení však vyplynuly jen dvě možné varianty. Dle první byl Kimno poraněn jiným psem v opatrování žalovaného. Dle druhé se pes Kimbo ukázal nekontaktním na žalovaného a jeho kolegyni, opakovaně reagoval stresově na pokusy o přemístění z venkovního výběhu do vnitřních prostor psího hotelu a při jednom z pokusů o odchyt se schoval před ošetřovateli, a následně v leknutí prudce vyběhl a sám se poranil o lavičku. Žalovaný měl v průběhu opatrování informovat žalobce o stavu psa prostřednictvím aplikace WhatsApp. Takto mu po celou dobu pobytu zasílal fotografie a videa hrajícího si psa, zranění psa však nezadokumentoval a žalobci neoznámil ani vznik zranění, ani to, že by se pes choval jakkoli problematicky. Při vrácení psa žalobce zjistil jeho zranění, a nehodlal žalovanému uhradit sjednanou odměnu; k úhradě přistoupil až po příjezdu policie na její doporučení (nebylo zjištěno, zda městské nebo státní). Dne 27. 2. 2022 nechal žalobce psa vyšetřit u veterináře, který mu též poskytl zdravotnický materiál, když celkové náklady činily 480 Kč. Dne 7. 4. 2022 vyzval žalobce žalovaného k úhradě všech následně žalovaných částek do 10 dnů od doručení; předžalobní výzva byla doručena 17. 4. 2022. Dne 13. 10. 2022 žalobce vůči žalovanému modifikoval svůj nárok na slevu z původní výše 100% na 2/3 a opětovně jej vyzval k vrácení zbývající částky odměny (1 093 Kč); výzva byla dodána dne 14. 10. 2022. 4. Co do části nároku na náhradu majetkové škody soud věc posoudil dle § 2426 odst. 1 o.z., kdy:„ skladovatel nahradí ukladateli škodu vzniklou od převzetí věci do jejího vydání, neprokáže-li, že ji nemohl odvrátit“. Aplikovatelnost ustanovení o skladovací smlouvě vyplývá z obsahu smluvního ujednání stran ve spojení s § 2415 odst. 1, 2 o.z. Pokud se žalovaný dovolával zvláštní povahy zvířete ve smyslu § 494 o.z. ve vztahu k neaplikovatelnosti ustanovení o.z. o schovacích smlouvách, soud neshledal v tomto směru žádnou relevantní překážku. Toto hodnocení ostatně aprobuje též právní teorie („ Např. když se kolemjdoucí nabídne, že pohlídá psa před obchodem, kam psi nesmějí, bude se jednat zpravidla o společenskou úsluhu, zatímco v případě, kdy majitel svěří psa do„ psího hotelu“, půjde zpravidla o smlouvu o úschově, příp. o skladování.“ (PIHERA, Vlastimil. § 2402 (Základní ustanovení). In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 –3014). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 746, marg. č. 7). Skutečnost, že k poranění psa došlo v době, kdy byl v opatrování žalovaného, byla mezi účastníky nesporná. Dovolával-li se žalovaný toho, že šlo o zranění jím nezaviněné (resp. o náhodu), pročež nemůže být dána jeho odpovědnost za škodu, neodpovídá tato obrana speciální konstrukci objektivní odpovědnosti dle § 2426 odst. 1 o.z. Liberační důvod přitom žalovaný neprokázal, a to zejména s ohledem na jeho postavení profesionálního podnikatele v oboru„ psího hotelu“, kdy měl možnost i povinnost zajistit takový způsob plnění své smluvní povinnosti, aby k předmětnému zranění nedošlo. Pokud by ke zranění došlo ze strany jiného psa, pak žalovaný buď chybně převzal do opatrování nějakého agresivního psa, kterého nechal pohromadě s ostatními, nebo zanedbal dohled nad„ smečkou“. Pokud by ke zranění došlo při„ nahánění“ Kimba (což se jeví jako pravděpodobnější), pak se žalovaný buď o jeho přemístění pokoušel neprofesionálně (byl-li Kimbo na ubytování ve psích hotelech zvyklý, jak tvrdil žalobce), nebo – po zjištění, že pes Kimbo je skutečně bojácný a k ošetřovatelům nekontaktní – měl zvolit takový způsob plnění závazku, který by zvláštní potřeby Kimba respektoval bez ohrožení jeho zdraví. Ostatně i z písmenného vyjádření samotného žalovaného k incidentu vyplývá, že problémy s odchyty Kimba venku měl mít opakovaně a tyto měly být komplikované. Mohl jej tak např. trvale opatrovat ve vnitřních prostorách, přizpůsobit odchyt problematické povaze psa, či kontaktovat žalobce s informací o problému a žádostí o radu a pomoc, či o předčasné vyzvednutí z opatrování. Žalovaný namísto toho údajné problémy s odchyty před žalobcem tajil, a nepřijal žádná profesionální opatření k jejich prevenci či nápravě. Odkaz žalovaného na obsah jeho webových stránek, podle nichž v průběhu opatrování může dojít k drobným poraněním, není případný již jen proto, že netvrdil ani neprokazoval, že by žalobce byl vůbec s takovou výlukou obeznámen či že by byla dokonce součástí smlouvy. Náklady na veterinární ošetření neshledal sud zbytečnými ani neúčelnými, jak dovozoval žalovaný. Zde je již třeba přihlédnout k ustanovení § 494 o.z. o zvláštním postavení zvířete, a zejména k § 2970 o.z, podle něhož:„ Při poranění zvířete nahradí škůdce účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete (…) Náklady spojené s péčí o zdraví nejsou neúčelné, i když podstatně převyšují cenu zvířete, pokud by je vynaložil rozumný chovatel v postavení poškozeného.“ Žalobce se o poranění svého psa dozvěděl překvapen až při vyzvednutí, a žalovaný mu žádným způsobem neprokázal svá tvrzení o zjevné bagatelnosti zranění a o ošetření žalovaným dle pokynů veterináře, ani žalobci nesdělil, kdy ke zranění došlo, a hodnověrně neprokázal, jak ke zranění došlo. Každý zodpovědný chovatel by za takové situace nechal svého psa alespoň prohlédnout veterinářem. Částka 200 Kč za prohlídku a 280 Kč za mast do oka a ochranný límec pak v žádném případě nepředstavují nějaký exces z rozumných a předvídatelných nákladů. Soud tak žalovaného zavázal k jejich náhradě žalobci v plné výši (480 Kč). 5. Co do části nároku na náhradu nemajetkové újmy soud žalobu posoudil jako nedůvodnou, když žalobcem konstruovaný nárok nemá oporou v hmotném právu. Žalobcem odkazovaná ustanovení §§ 492, 2951 a 2956 o.z. se týkají otázky určení výše nemajetkové újmy, nikoli jejího vzniku. V projednávané věci došlo k zásahu do majetkových práv žalobce vznikem škody na psu v jeho vlastnictví (tedy k „ majetkové“ škodě, čili škodě v užším slova smyslu), viz výše. Zraněním trpěl pes, ten je však navzdory § 494 o.z. stále jen objektem právním vztahů a nikoli jejich subjektem. Žalobce sám nespecifikoval žádné své osobnostní právo, jež mělo být porušeno a mohlo by být odčiněno dle § 2956 odst. 1 o.z. V souvislosti s majetkovou škodu pak nebyla naplněna hypotéza § 2971 o.z., když soud neshledal žádné„ zvláštní okolnosti“, neboť zejména žalovaný zjevně nezpůsobil újmu úmyslně, či dokonce snad„ z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné“, a jeho zavinění nenese ani znaky„ hrubé nedbalosti“, kterou by snad porušil„ důležitou právní povinnost“. Ustanovení § 2969 o.z. o„ ceně zvláštní obliby“ na věc nedopadá již jen proto, že žalovaný sám psu neublížil, natožpak„ ze svévole nebo škodolibosti“. Pokud žalobce v dalším průběhu řízení vyčísloval předmětnou nemajetkovou újmu s odkazem na hodnotu času stráveného péčí o psa, jednalo se pouze o změnu (či doplňující vysvětlení) způsobu vyčíslení; žalobce však nikdy nenavrhl změnu příslušné části žaloby z nemajetkové újmy na majetkovou škodu (např. ve formě ušlého zisku). Soud tedy žalobu v této části (500 Kč) zcela zamítl. 6. Co do části nároku na slevu ze smluvní odměny (s ohledem na již provedenou úhradu hodnocenou jako bezdůvodné obohacení v částce 1 640 Kč) soud věc pos