33 C 77/2022-60 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 95 068,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů řízení 5 954 Kč. 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení uvedené částky jakožto bezdůvodného obohacení s tím, že si ji žalovaný jakožto soudní exekutor ponechal z vymoženého plnění jako náklady exekuce a nevrátil ji právnímu předchůdci žalobce, přestože bylo rozhodnuto, že tyto musí uhradit oprávněná. 3. Vyšel ze zjištění, že [název soudu] nařídil usnesením ze dne [datum] exekuci na majetek povinného [jméno] [příjmení], narozeného dne [datum], k uspokojení pohledávky oprávněné: [právnická osoba], provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor [celé jméno žalovaného]. Na návrh povinného byla exekuce usnesením [název soudu] zastavena. Výrokem III. byla oprávněné uložena povinnost uhradit soudnímu exekutorovi, zde žalovanému, náhradu nákladů exekučního řízení ve výši 95 068,50 Kč. Z odůvodnění se podává, že v rámci exekuce vydal soudní exekutor příkaz k úhradě nákladů exekuce [číslo] ze dne [datum], jímž byly vyčísleny náklady exekuce částkou 9 171,80 Kč a dne [datum] vydal soudní exekutor příkaz k úhradě nákladů exekuce [číslo] jímž byly vyčísleny náklady exekuce částkou 85 896,70 Kč. Usnesením soudního exekutora ze dne [datum] bylo rozhodnuto o rozdělení podstaty z výtěžku dražby nemovité věci ve výši 495 000 Kč, přičemž v první skupině byla uspokojena pohledávka soudního exekutora na nákladech exekuce ve výši 85 896,70 Kč. Důvodem zastavení exekuce bylo, že rozhodčí doložka, na jejímž základě byl vydán exekuční titul - rozhodčí nález, byla shledána jako neplatná. Usnesení [název soudu] bylo potvrzeno odvolacím soudem. Pohledávka za soudním exekutorem byla postoupena povinným na žalobce smlouvou o postoupení pohledávky, což bylo žalovanému oznámeno dne [datum]. K vrácení vymoženého plnění byl žalovaný opakovaně vyzýván. Žalobce uplatnil u [stát. instituce] podáním datovaným [datum] nárok na náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem soudního exekutora v řízení vedeném [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], žádost byla shledána jako nedůvodná a žalobce podal žalobu ze dne [datum] u [název soudu] ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka], jíž se domáhal náhrady škody, jež měla vzniknout v důsledku nezákonného rozhodnutí vydaného [název soudu] v exekučním řízení vedeném na majetek povinného [jméno] [příjmení] Soudní exekutorka Mgr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizováno], ve věci oprávněného [právnická osoba] proti povinnému [jméno] [příjmení], narozenému dne [datum], v rámci exekučního řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] k vymožení pohledávky ve výši 3 757 Kč s příslušenstvím vydala dne [datum] exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, a to pohledávky z titulu náhrady škody, která je předmětem řízení o zaplacení 975 000 Kč vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [anonymizována dvě slova] [rok], kterou má povinný vůči [země] - [stát. instituce]. 4. Po právní stránce posoudil věc dle § 2991 o. z., když žalovaná částka byla v exekučním řízení vymožena, mj. na základě rozhodnutí o rozdělení podstaty z výtěžku dražby nemovité věci povinného ve výši 495 000 Kč, exekuce byla zastavena a oprávněné byla pravomocně uložena povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi náhradu nákladů exekučního řízení. Námitku promlčení neshledal důvodnou, když právní moc rozhodnutí [název soudu] nastala dne [datum], žaloba byla sice podána až dne [datum], nicméně v průběhu promlčecí doby žalobce uplatnil nárok na náhradu škody u [stát. instituce], posléze pak i u [název soudu] žalobou, čímž došlo ke stavení promlčecí doby dle § 35 zák. 82/1998 Sb. Neshledal důvodnou námitku o nedostatku aktivní věcné legitimace na straně žalobce, když jednání soudní exekutorky Mgr. [příjmení] nelze považovat za uplatnění relativní neplatnosti úkonu dle § 44a ex. ř., neboť z exekučního příkazu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] nelze nijak odvodit, že by byl adresován žalovanému a že by se soudní exekutorka dovolávala neplatnosti tohoto konkrétního právního jednání. Ke shodnému závěru dospěl i [název soudu] v rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Byť se judikatura Nejvyššího soudu doposud vyjadřovala toliko ke zrušení přechozích příkazů k náhradě nákladů exekuce v případě pozdějšího zastavení exekuce a k tomu navázané povinnosti soudního exekutora vrátit plnění na náhradu nákladů exekuce, jež je dodatečně plněním bez právního důvodu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [rok]), dovodil, že rozvrhové usnesení je pouze prostředkem realizace příkazu k úhradě nákladů exekuce, kopírovalo výši nákladů exekuce určenou příkazem k úhradě nákladů exekuce, a byla-li exekuce zastavena proto, že od počátku byla v rozporu s právem, pak závěry, které již dříve byly přijaty ve vztahu k vydaným příkazům k úhradě nákladů exekuce při zastavení exekuce, je třeba vztáhnout i na rozvrhové usnesení. Jiný postup by byl zcela v rozporu se zájmem na spravedlivém uspořádání vztahů. V daném případě byla navíc soudnímu exekutorovi přiznána náhrada nákladů exekuce ve shodné výši, jakou vymohl na povinném, i vůči oprávněnému. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. 5. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání. Vytýká soudu prvního stupně nesprávné právní posouzení námitky promlčení, když usnesení o zastavení exekuce nabylo právní moci dne [datum] a žalobce podal žalobu dne [datum] až po uplynutí tříleté subjektivní lhůty dle § 621 a § 629 o. z. Nesouhlasí s aplikací § 32 a § 35 zákona č. 82/1998 Sb. o stavení promlčecí lhůty, když náhrada škody způsobené orgány veřejné moci a vydání bezdůvodného obohacení jsou rozdílné a samostatné instituty, dále je dána odlišnost i definovaným okruhem účastníků řízení, kdy nelze žalovat přímo soudního exekutora, ale výhradně stát, který odpovídá za činnost exekutora s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 193/2017. Žádostí podanou u Ministerstva spravedlnosti ani podáním žaloby nedošlo ke stavení promlčecí lhůty, neboť nesměřovaly proti soudnímu exekutorovi. V žádosti o náhradu škody není ani zmínka o tom, že by žalovaná částka byla bezdůvodným obohacením a nehovoří se ani o nákladech exekuce. Žalovaným byl veřejnoprávní subjekt a pohledávka byla veřejného charakteru, zatímco v řízení o vydání bezdůvodného obohacení je pohledávka soukromoprávního charakteru; neodpovídá ani výše ani důvod pohledávky (975 000 Kč a 95 068,50 Kč). I pokud by soud dospěl k opačnému závěru, že uplatnění pohledávky může zakládat stavení lhůty, nejsou splněny další podmínky, když žalobce vzal žalobu pravděpodobně zpět, byť částka zpětvzetí není blíže identifikovatelná, týká se to 445 000 Kč, a je zmíněn budoucí postup proti soudnímu exekutorovi v podobě vymáhání bezdůvodného obohacení. Poukázal na § 648 o. z. a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22Cdo 3110/2010, 22Cdo 1032/2014 či 28Cdo 3017/2017 a 32Cdo 2666/2018, přičemž promlčecí doba se staví jen ohledně práva, které bylo u soudu uplatněno (rozhodnutí sp. zn. 26Cdo 582/2005, 25Cdo 3947/2008 a 25Cdo 5168/2016, přičemž určujícím je vymezení předmětu zahájeného řízení (základem nároku, předmětem nároku), odkázal na částečné zpětvzetí žaloby a usnesení o částečném zastavení řízení na č.l. 266 exekučního spisu. 6. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl napadený rozsudek potvrdit. K námitce promlčení odkázal na rozsudek soudu prvního stupně. Žalovaný zneužil právo, když vědomě provedl dražbu nemovitosti bez pravomocného exekučního titulu s úmyslem poškodit povinného, a byl povinen vrátit náklady exekuce, což neučinil, čímž se dopustil trestného činu a námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy. 7. Žalovaný ve vyjádření ze dne [datum] uvedl, že námitka promlčení není nemravná, neboť věc je nutno posuzovat v celé šíři včetně předchozího exekučního řízení, kdy žalovaný nemá právo odmítnout vedení exekučního řízení a nařídí-li soud exekuci, je povinen ji provést. Rozporem s dobrými mravy trpí žaloba, když právní předchůdce žalobce neuhradil z přijatého úvěru ani první splátku, byl pasivní v řízení o vydání rozhodčího nálezu, nijak nereagoval na exekuční řízení a teprve po jeho skončení podal návrh na zastavení exekuce z formálního důvodu v podobě nesprávné volby rozhodce. Přiložil rozsudek [název soudu] č. j. [číslo jednací]. 8. Odvolací soud doplnil dokazování o příkaz k úhradě nákladů exekuce [číslo] z něhož vyplývá, že povinnému soudní exekutor uložil povinnost zaplatit náklady exekuce ve výši 9 171,80 Kč. Dále zopakoval dokazování usnesením [název soudu] č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum] ve spojení s usnesením [název soudu] č. j. [číslo jednací] (jak vyplývá ze spisu soudního exekutora na č.l. 231, dovolání vedené pod sp. zn. [spisová značka] bylo odmítnuto). Odvolací soud zopakoval dokazování podáním žalobce ze dne [datum], z