52 C 72/2023-44 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou podanou Obvodnímu soudu pro Prahu 9 dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 13.684,44 Kč se zákonným úrokem z prodlení, z titulu smluvní pokuty z nesplaceného úvěru. Mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva dne [datum], [číslo] na základě, které žalobkyně poskytla žalovanému částku 50.000 Kč, kterou měl žalovaný splácet v 60 měsíčních splátkách, vždy ve výši 2.733 Kč. Mezi účastníky byl v úvěrové smlouvě, sjednán také úrok za poskytnutí úvěru ve výši efektivní úrokové sazby 83,86 % p.a.. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně, na svůj dluh neuhradil ničeho a z důvodu prodlení žalovaného, tak došlo k zesplatnění celého úvěrového dluhu, ke dni [datum]. S ohledem na to, že žalovaný neplnil své závazky, v předchozím soudním řízení u Obvodního soudu pro Prahu 9, byl vydán rozsudek 15 C 332/2019-20 ze dne [datum rozhodnutí], ve kterém soud mimo jiné rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částky, představující smluvní pokuty dle čl. 6 a 6.5 Smlouvy, tedy částky ve výši 998 Kč a 10.317,56 Kč (smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 57.636,56 Kč za každý den prodlení žalovaného, a to do [datum]). Žalovaná částka pak, ve výši 13.684,44 Kč představuje DALŠI smluvní pokutu, dle článku 6.5 úvěrové smlouvy v kapitalizované výši, za následující období, které nebylo předmětem předchozího rozsudku v řízení 15 C 332/2019. V tomto řízení, tak žalobkyně požaduje úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 57.363,56 Kč za každý den prodlení žalovaného, a to od [datum] do [datum]. Žalovaný neuhradil žalovanou částku ani na základě předžalobní výzvy ze [datum]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. K prvému jednání, které soud ve věci nařídil na den [datum], se žalovaný, ačkoliv byl řádně předvolán v souladu s ustanovením § 51 o.s.ř. (dále jen o.s.ř.) nedostavil a ani nepožádal z„ důležitého“ důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného, podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. bez dalšího. V průběhu téhož jednání strana žalobkyně navrhla, aby soud o žalobě rozhodl rozsudkem pro zmeškání, avšak soud neshledal, že by pro jeho vydání byly splněny zákonné podmínky, s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (viz níže). 4. Žalovaný v řízení ničeho nesporoval, všechna skutková tvrzení žalobkyně, tak byla nesporná. 5. Provedeným dokazováním, tvrzením žalobkyně, když žalovaný byl po celou dobu řízení zcela nečinný, dále zejména z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] a z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9, č.j. 15 C 332/2019-20 ze dne 5. 3. 2020, má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva (kterou soud níže označil za neplatnou), na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50.000 Kč, strany si sjednaly úrok za poskytnutí úvěru ve výši efektivní úrokové sazby 83,86 % p.a.. Dlužník (žalovaný) se v úvěrové smlouvě zavázal k úhradě pravidelných 60 měsíčních splátek, ve výši 2.733 Kč měsíčně, nejpozději k 25. dni každého kalendářního měsíce. Tvrzením žalobkyně a z dopisu ze dne [datum], má soud za prokázané, že žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění celého úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě částky 59.034 Kč. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9, č.j. 15 C 332/2019-20 ze dne 5. 3. 2020, byla žalovanému ve výroku I., uložena povinnost zaplatit dlužnou částku ve výši 59.034 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 59.034 Kč od [datum] do zaplacení, dále částku 10.317,56 Kč a úrok ve výši 62,47 % ročně z částky 49.869,91 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 196.776 Kč. Ve výroku II. byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 16.746 Kč. Rozsudek 15 C nabyl právní moci dne [datum]. Žalovaná částka ve výši 13.684,44 Kč představuje další smluvní pokutu dle článku 6.5 smlouvy, ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 57.636,56 Kč za každý den prodlení žalovaného, a to od [datum] do [datum]. Žalovaný ani na základě předžalobní výzvy ze dne [datum], svůj dluh do dnešního dne v plné výši neuhradil (tvrzení žalobkyně, předžalobní výzva, podací arch). 6. Na základě provedeného dokazování a na základě skutkových tvrzení žalobkyně, má soud prokázán následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovaným, byla dne [datum] uzavřena neplatná úvěrová smlouva, jejímž předmětem byla finanční částka 50.000 Kč, v úvěrové smlouvě byl sjednán úrok za poskytnutí úvěru ve výši efektivní úrokové sazby 83,86 % p.a.. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, čímž došlo k zesplatnění celého úvěru, dnem [datum]. Pravomocným rozsudkem pro zmeškání, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9, č.j. 15 C 332/2019-20 ze dne 5. 3. 2020, byla žalovanému ve výroku I., uložena povinnost zaplatit dlužnou částku ve výši 59.034 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 59.034 Kč od [datum] do zaplacení, dále částku 10.317,56 Kč a úrok ve výši 62,47 % ročně z částky 49.869,91 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 196.776 Kč. Žalovaný do dnešního dne nezaplatil žalobkyni dlužnou částku (další smluvní pokutu) v žalované výši 13.684,44 Kč. 7. Soud v řízení vycházel, zejména z právního názoru v rozsudku Městského soudu v Praze v rozhodnutí, č.j. 19 Co 102/2022-61 ze dne 27. 4. 2022, kde odvolací soud, v řízení shodné žalobkyně, uvedl, že„ pokud byl v souzené věci sjednán úrok 81,68 %, jedná se prakticky o desetinásobek. V souladu s výše citovanou judikaturou, je tak závěr soudu I. stupně, že ujednání o úrocích z úvěru se příčí dobrým mravům ve smyslu dle § 580 odst. 1 o.z., tedy se jedná o neplatné ujednání dle § 588 o.z. Odvolací soud poznamenává, že žalobkyně je profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů, tedy jí musí být známo, že poskytuje úvěry s vysokou úrokovou sazbou. Odvolací soud se neztotožnil s argumentací žalobkyně o moderaci výše úroku z úvěru dle § 577 o.z.. Správný je tak závěr, že úvěrová smlouva je neplatná dle § 588 o.z. ve spojení s § 576 a 577 o.z., arg. a contrario, absolutně a jako celek. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku tak nemá žalobkyně právo ani na další žalobou uplatněné nároky z titulu sjednaného úroku z úvěru, poplatku, ani smluvních pokut. Soud I. stupně posoudil nárok správně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o.z. 8. Soud v řízení vycházel dále zejména, i z právního názoru v rozsudku Městského soudu v Praze v rozhodnutí, č.j. 22 Co 61/2022-40 ze dne 26. 4. 2022, kde odvolací soud, v řízení shodné žalobkyně, uvedl, že„ vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 95,89 % ročně) přesahovala téměř čtyřnásobně dokonce nejvyšší uváděné úrokové sazby v systému časových řad [příjmení] zveřejňované Českou národní bankou, jde o překročení tak podstatné, že jde o ujednání v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 580 a 588 o. z. absolutně neplatné. Odvolací soud, a konkrétně i senát 22 Co, se k této otázce v typově podobných případech, které se týkaly také žalobkyně, již vyslovoval (viz rozsudek ze dne 24. října 2019, č. j. 22 Co 197/2019, jakož i např. z poslední doby rozsudek ze dne 19. listopadu 2021, č. j. 62 Co 320/2021-57), a to ve prospěch neplatnosti smlouvy jako celku. Odvolací soud dospěl k závěru, že moderace podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru, zde možná není a dále odvolací soud uvedl, že žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle (excesivně) vysoké sazbě úroku z úvěru. Redukce zachovávající platnost v režimu § 577 o. z. by znamenala v případě jako je tento, že by žalobkyně nijak nebyla motivována k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. Smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky sporu je z uvedených důvodů absolutně neplatná jako celek. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku nemá žalobkyně právo na plnění ze smlouvy, ale pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2992 o. z.“ 9. Soud dále v řízení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004, ([příjmení] [číslo] s. 87), tzv.„ lichvářské úroky“.„ V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 ObčZ, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček“. Žalobce při uzavírání smluv o půjčce (včetně dohody o výši úroků) pravděpodobně jednal v tíživé situaci (byť nemusela dosáhnout intenzity vyžadované pro naplnění skutkové podstaty lichvy podle ustanovení § 253 TrZ), která ho vedla k tomu, aby souhlasil se sjednáním úroků z půjčené částky ve výši 5 % měsíčně (tj. 60 % ročně) při splatnosti půjčky za tři roky od uzavření smluv. Pro závěr, zda dohodnuté úro