9 C 200/2023-23 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobce se žalobou domáhal na žalované zaplacení částky 10 921 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že je vlastníkem domu [adresa], ulice [ulice], [obec a číslo], k. ú. [část obce] (dále jen„ dům“), kdy žalovanému byl na základě smlouvy ze dne 5. 12. 2016 pronajat žalovanému byt [číslo] do 5. 12. 2018. Nájem bytu zanikl 5. 12. 2018. Žalovaný byl dopisem ze dne 10. 12. 2018 vyzván k opuštění, vyklizení a protokolárnímu předání bytu, toto však neučinil, byt i nadále užíval bez právního důvodu. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo žalovanému uloženo byt vyklidit. Žalovaný se však i nadále bezdůvodně obohacuje, v rozsahu odpovídajícím měsíčnímu nájemnému a záloh na úhradu plnění poskytovaných společně s užíváním bytu. Žalovaný je v prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení ve výši 6 301 Kč za měsíc březen 2022, k jehož úhradě byl vyzván výzvou ze dne 19. 5. 2022 do 7. 6. 2022, a ve výši 4 620 Kč za duben 2022, k jehož úhradě byl vyzván výzvou ze dne 13. 3. 2023 se splatností 20. 3. 2023. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., když žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil (č. l. 5 spisu) a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Ze souhlasu pronajímatele s výměnou bytů ze dne 16. 11. 2016 soud zjistil, že žalobce souhlasil s tím, aby se žalovaný přestěhoval do bytu [číslo] na adrese [adresa], namísto paní [jméno] [příjmení]. Z dohody o zániku nájmu bytu soud zjistil, že touto byl ukončen nájem paní [jméno] [příjmení] k bytu [číslo]. Ze smlouvy o nájmu bytu na dobu určitou č. [spisová značka] [číslo] soud zjistil, že žalovanému byl žalobcem pronajat byt [číslo] v domě na adrese [adresa]. Nájem byl uzavřen dne 5. 12. 2016 na dobu dvou let. Žalovaný byl povinen hradit nájemné a zálohy za služby dle evidenčního listu. Z protokolu o převzetí a předání bytu soud zjistil, že žalovaný byt [číslo] převzal 16. 12. 2016. 5. Z informace o pozemku ze dne 24. 2. 2021 soud zjistil, že žalobce byl k uvedenému dni vlastníkem pozemku parc. [číslo] v obci [obec], k. ú. [část obce], zapsané na [list vlastnictví], jehož součástí byl stavební objekt [adresa], v ulici [ulice]. 6. Z dopisu ze dne 10. 12. 2018 soud zjistil, že nájem bytu [číslo] zanikl dnem 5. 12. 2018, přičemž žalobce žalované vyzval k opuštění, vyklizení a protokolárnímu předání bytu. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo žalovanému uloženo byt vyklidit. Z dopisu ze dne 6. 5. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k vyklizení bytu a úhradě nákladů soudního řízení, když o povinnosti žalovaného byt [číslo] vyklidit bylo rozhodnuto rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Rozsudek nabyl právní moci 27. 1. 2020. 7. Z evidenčního listu pro výpočet nájemného platného od 1. 3. 2022 soud zjistil, že nájemné v tomto období činilo 4 287 Kč, zálohy za služby 2 014 Kč, celkem 6 301 Kč. Z upomínky se stavem ke dni 28. 2. 2023 soud zjistil, že touto byl žalovaný upomenut k úhradě dluhu za měsíc březen 2022 ve výši 6 301 Kč, který byl splatný dne 31. 3. 2022, a k úhradě dluhu za měsíc duben 2022 ve výši 4 620 Kč, který byl splatný dne 30. 6. 2022 Celkem dluh činil 10 921 Kč. Z dopisu zástupce žalobce ze dne 19. 5. 2022, včetně dodejky soud zjistil, že tímto byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve výši 6 301 Kč do 5 pracovních dnů od obdržení výzvy. Z dopisu zástupce žalobkyně ze dne 13. 3. 2023 včetně dodejky soud zjistil, že tímto byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu 10 921 Kč do 20. 3. 2023. 8. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl a učinil následující závěr o skutkovém stavu: 9. Žalobce na základě smlouvy ze dne 5. 12. 2016 pronajal žalovanému jednotku. Žalovaný se zavázal hradit nájemné a zálohy za služby dle smlouvy. Nájem skončil 5. 12. 2018, přičemž rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo žalovanému uloženo byt vyklidit a předat. Žalovaný byt užíval i nadále bez právního důvodu. Žalovaný se bezdůvodně obohacoval, neuhradil náhradu za březen 2022 ve výši 6 301 Kč a duben 2022 ve výši 4 620 Kč, ani na opakované výzvy. 10. Po právní stránce soud vycházel z § 2201, § 2251 a § 2295 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). 11. Mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena nájemní smlouva k předmětné jednotce (§ 2201 o.z.) Nájemní smlouva byla ukončena, žalovaný však dům i nadále užíval bez právního důvodu. Na jeho straně tak docházelo k bezdůvodnému obohacení (§ 2991 odst. 1, 2 o.z.). Žalobce měl právo na úhradu nájemného, jehož výše byla určena evidenčním listem od března ve výši 6 301 Kč měsíčně. Žalovaný neuhradil za březen 2022 neuhradil částku 6 301 Kč, za duben 2022 neuhradil částku 4 620 Kč. Soud proto žalobě zcela vyhověl a uložil žalovanému zaplatit částku 10 921 Kč (§ [číslo] ve spojení s § 2295 o.z.). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením peněžitého dluhu (§ 1970 o.z.) uložil soud žalovanému zaplatit taktéž úroky z prodlení v zákonné výši (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) v souladu s žalobním návrhem (§ 152 odst. 2 o.s.ř.). 12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 o.s.ř., když k částečnému zastavení řízení došlo z procesního hlediska pro chování žalované, která dluh částečně plnila až po podání žaloby. Žalobce je statutárním městem, největší veřejnou korporací v České republice, která je povinna spravovat svůj majetek ve veřejném zájmu. K hájení svých zájmů je žalobce vybaven organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými především z veřejných rozpočtů a není důvodu, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt, jímž je advokát. Pokud tak přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených (nález Ústavního soudu sp. zn. III. US 1180/2010, I. US 195/2011). Není tím vyloučeno, aby za zcela výjimečných okolností zastoupení advokátem mělo povahu účelného uplatňování či bránění práva. Tak by tomu mohlo být v případě mimořádně obtížného dlouhotrvajícího sporu, kdy k efektivnímu uplatnění či bránění práva je třeba odborně zaměřeného advokáta. To však není daná situace, která nastala v projednávané věci, když se jedná o běžný a ve své podstatě právně nikoliv obtížný spor o zaplacení částky představující náhradu za užívání bytu ve výši sjednaného nájemného. V takto jednoduché právní věci byl žalobce schopen zajistit si vyřešení případu vlastními prostředky včetně personálního zastoupení. Z daného důvodu není možné přiznat náklady vynaložené na právní zastoupení jako náklady účelně vynaložené. Za účelně vynaložený náklad je třeba považovat pouze soudní poplatek, v daném případě ve výši 800 Kč, neboť se jedná o náklad nejen účelně vynaložený, ale i nutný a nezbytný pro možnost uplatnění práva u soudu. Soud tak žalobci na základě nákladů řízení přiznal částku za zaplacený soudní poplatek. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. pak soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení k rukám jeho právního zástupce. 13. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem.