9 C 4/2023-31 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 15 621,46 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 uzavřené mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) a žalobkyní. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 29. 12. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru, žalovaný na základě smlouvy čerpal úvěr, který měl být splacen nejpozději 29. 4. 2022 Smlouva byla uzavřena přes webové stránky původního věřitele prostředky komunikace na dálku. Původní věřitel před uzavřením smlouvy prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet a to jednak doložitelnými příjmy a deklarovanými výdaji a lustrací z veřejně dostupných databází. Přestože byl žalovaný o zaplacení dluhu upomínán, žalovaný ničeho nezaplatil. 2. K výzvě soudu dle § 43 o. s. ř. žalobkyně v podání ze dne 26. 1. 223 popsala, jakým způsobem původní věřitel posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Původní věřitel dostatečným způsobem prověřoval úvěruschopnost, a to formou elektronického dálkového přístupu nahlédnutím do přístupných rejstříků a databází, zejména těch veřejných. Původní věřitel ověřoval úvěryschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. K jednání dne 19. 4. 2023se nedostavil právní zástupce žalobce, který svou neúčast omluvil (č. l. 29 spisu). K jednání se bez omluvy nedostavil žalovaný. Soud věc projednal v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 6. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla formou komunikace na dálku uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru dne 29. 12. 2021 a žalovanému byla poskytnuta celkem částka 10 000 Kč s výpůjční úrokovou sazbou 0,4026 % denně, tedy 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru. Úvěr byl poskytnut na dobu 1 roku a měl být splácen formou měsíčních splátek ve výši 13% z nesplaceného úvěru spolu s úrokem. Celková částka, která měla být po roce zaplacena, činila 17 959,74 Kč. Ve smlouvě byl dále sjednán poplatek za prodlení ve výši 250 Kč (smlouva o úvěru, standardní informace o spotřebitelském úvěru, Standartní podmínky úvěrové smlouvy, potvrzení o provedené platbě z 29. 12. 2021, listina„ loan application info“). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 původní věřitel pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze 13. 5. 2022. Žalované byla dále zaslána právním zástupcem žalobkyně předžalobní výzva ze dne 13. 5. 2022 (smlouva po postoupení pohledávek, oznámení postoupení pohledávky, předžalobní výzva). Dle informace vystavené původním věřitelem ke dni 29. 4. 2022 činila celková dlužná částka 15 621,46 Kč a skládala se z jistiny ve výši 10 000 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů 3x 250 Kč a úroku za období čerpání 4 871,46 Kč (platební informace, přehled úvěru). 7. Soud vzal na základě provedeného dokazování za prokázané, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Podle tohoto ustanovení smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. V daném případě žalovaný úvěrovou smlouvu uzavřel jako spotřebitel. Žalovaný uzavření smlouvy a poskytnutí úvěru nezpochybnil a tyto skutečnosti má soud za prokázané provedeným dokazováním. Soud se však zabýval otázkou, zda se smluvený úrok ve výši 146,949% ročně nepříčí dobrým mravům a zda úrok v této výši nečiní uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou. 9. Podle § 580 odstavec 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004, který se nepřiměřeností úroků zabýval,:„ V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá zhodnotit běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. 12. Ze systému časových řad ČNB – [příjmení], tabulky B1 [číslo] (roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR) plyne, že ve [číslo], kdy byl žalované úvěr poskytnut, činila sazba úroků u bank 8,4% ročně. Úrok sjednaný ve smlouvě uzavřené mezi původním věřitelem a žalovanou však tuto úrokovou sazbu překračuje téměř osmnáctinásobně. Je tedy namístě konstatovat, že tato úroková sazba podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou. Soud tak dospěl k závěru, že se takové ujednání o úroku příčí dobrým mravům a je třeba jej považovat za absolutně neplatné (§ 580 o.z.). S ohledem na skutečnost, že dané ujednání je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, přičemž toto ani nelze od smlouvy oddělit, soud shledává celou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou. V této souvislosti se soud zcela ztotožňuje se závěry vyjádřenými Městským soudem v Praze v rozsudku ze dne 24.9.2019, č.j. 22 Co 197/2019 - 99, tedy že s ohledem na podnikatelský záměr původního věřitele, by tento smlouvu o úvěru neuzavřel, pokud by byla úročena pouze obvyklou úrokovou sazbou. 13. Na základě závěru o absolutní neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy, na jejímž základě však byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou žalovaný dosud nevrátil, soud nárok žalobkyně ohledně této částky dále posuzoval dle úpravy dopadající na bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. o.z.). Bylo pak shledáno, že žalovaný bez právního důvodu (z neplatné smlouvy) získal na úkor právního předchůdce žalobkyně majetkový prospěch ve výši 10 000 Kč, čímž se na úkor původního věřitele, resp. žalobkyně, bezdůvodně obohatil a je povinen toto obohacení vydat (§ 2991 odst. 1, 2 o.z.). Tuto svou povinnost žalovaný ani k výzvě žalobkyně nesplnil, se ocitl v prodlení (§ 1968 o.z.). Soud tedy žalobkyni rovněž přiznal právo na úrok z prodlení z částky 10 000 Kč dle § 1970 o.z. V souladu s § 573 byl úrok z prodlení přiznánu od čtvrtého dne po odeslání zásilky s výzvou k plnění, tedy od 17. 5. 2022. 14. Protože smlouva mezi původním věřitelem a žalovanou je absolutně neplatná, nemohl soud žalobkyni přiznat další nároky plynoucí ze smlouvy. Proto ohledně částky 5 621,46 Kč s úrokem z prodlení a ohledně úroku z prodlení z přiznané částky 10 000 Kč od 30. 4. 2022 do 16. 5. 2022 soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř.. Každá ze stran měla ve věci úspěch částečný, když žalobkyně byla úspěšná ze 2/3 a žalovaný z 1/3. Od úspěchu žalobkyně je nutno odečíst úspěch žalované. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1/3 účelně vynaložených nákladů, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna právního zástupce žalobkyně dle § 7 a 11 odst. 1, vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby po 1 740 Kč (převzetí věci, výzva k plnění, sepis žaloby), náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, 3x 300 Kč, 21% DPH ve výši 1 285,20 Kč, celkem 8 205,20 Kč. Jedna třetina z této částky pak činí 2 735 Kč. 16. Za podání ze dne 26. 1. 2023 soud odměnu advokáta ani režijní paušál v rámci náhrady nákladů řízení nepřiznal, neboť tímto byl pouze odstraňován nedostatek skutkových tvrzení na základě výzvy soudu dle § 43 o. s. ř. a v případě řádného vylíčení všech rozhodujících skutečností již v žalobě samotné by tento úkon nemusel být ze strany právního zástupce žalobkyně činěn. 17. V souladu s § 149