98 C 174/2023-40 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobce se svým návrhem ze dne [datum] domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost vyklizení bytu [číslo] v domě [adresa], ulice [ulice] v [obec a číslo], [katastrální uzemí], a vyklizený byt předat žalobci. Svoji žalobu odůvodnil, tak že účastníci uzavřeli nájemní smlouvu dne [datum], podle které byl žalovaný povinen platit nájem a zálohy na služby poskytované v souvislosti s užíváním bytu, a to obojí měsíčně. Žalovaný však nehradil nájem a zálohy po dobu tří měsíců. S ohledem na řečené vyzval žalobce žalovaného k nápravě stavu, což se ovšem nestalo, takže proto dne [datum] dopisem vypověděl nájemní smlouvu dle § 2288 odst. 1 OZ, když tříměsíční výpovědní lhůta skončila dne [datum]. Žalovaný do dnešního dne byt užívá, takže proto podává tuto žalobu. 2. Žalovaný zůstal zcela pasivní po celou dobu řízení. 3. Žalobce ani žalovaný na výzvu soudu k tomu, zda souhlasí s postupem dle § 115a o.s.ř. nereagovali. Soud postupoval dle § 115a, 101 odst. 4 o.s.ř. (ÚS ČR I. ÚS 3962/19). 4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 5. Žalobce je vlastníkem bytové jednotky bytu [číslo] v domě [adresa], ulice [ulice] v [obec a číslo], [katastrální uzemí] (tyto skutečnosti má soud za prokázané z výpisu [list vlastnictví], ze dne [datum], č.l.5). 6. Dne [datum] žalobce pronajal žalovanému souzený byt za 89,57 Kč měsíčně za 1m2 za 34,46m2 s měsíčními zálohami na služby poskytované v souvislosti s užíváním bytu, splatnými vždy do posledního dne měsíce – a to vše dle evidenčního listu, na dobu určitou dvou let, který je možné ukončit i výpovědí a pokud se strany dohodnou mohou prodloužit nájemní smlouvu písemným dodatkem a byt žalobce žalovanému předal (tyto skutečnosti má soud za prokázané z nájemní smlouvy č.l.7). 7. Dne [datum] žalobce žalovaného vyzval k úhradě dluhu nájmu a záloh v náhradní lhůtě do 15ti dnů (tyto skutečnosti má soud za prokázané z výzvy vč. obálky zásilky č.l. 11 - 14). 8. Dne [datum] žalobce vypověděl nájem, bez výpovědní doby s odkazem na § 2288 odst. 1, písm. a) OZ, protože žalovaný hrubě porušuje nájemní smlouvy, když dluží žalobci na nájmu a zálohách 30 672 Kč, když byt je žalovaný žalobci povinen odevzdat nejpozději do jednoho měsíce od skončení nájmu, žalobce poučil žalovaného o začátku a délce výpovědní doby, také o jeho právu vznést námitky s odkazem na § 2286 OZ, a právo podat návrh soudu k přezkoumání oprávněnosti výpovědi, ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení výpovědi s odkazem na § 2290 OZ (tyto skutečnosti má soud za prokázané z výpovědi č.l.16 - 26). 9. Výpověď z nájmu žalovaného resp. zásilka s ní byla uložena na poště dne [datum] (tyto skutečnosti má soud za prokázané z kopie obálky č.l.21). 10. Jestliže soud vycházel z kopií listin, když účastníci pravost kopií listin nikdy během řízení nezpochybňovali (NS ČR 29 Odo 801/2005). 11. Žádné opomenuté důkazy tedy v řízení nejsou (ÚS ČR I. [číslo]). 12. Soud po důkazech nepátrá a vychází ze skutkového stavu zjištěného na základě důkazů, které byly provedeny (ÚS ČR IV. ÚS 3681/18, NS ČR 33 Cdo 1074/2011). 13. Podle § 2290 OZ, platí, že nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla. 14. Podle § 2292 OZ, platí, že nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. 15. Podle § 2285 OZ, platí, že pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu. 16. Po provedení dokazování, zvážení všech důkazů samostatně i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, když soud po právní stránce posoudil věc tak: 17. Předně, ze skutkových zjištění jednoznačně vyplývá, že nejen že nebylo vyvráceno žalobní tvrzení, že žalovaný ke dni rozhodnutí soudu vyklizovaný neodevzdal a nevyklidil. Proto se tedy soud zabýval tím, zda žalovaný užívá byt žalobce důvodně nebo neužívá. 18. Vzhledem k tomu, že lze ukončit jen platný úkonu (NS ČR 23 Cdo 1122/2010), tak si soud jako předběžnou otázku posoudil platnost nájemní smlouvy, protože teprve pak bude možné uvažovat o oprávněnosti výpovědi existujícího nájmu. Účastníci si sjednali písemnou nájemní smlouvu (§ 2237 OZ), řádně určili, co je předmětem nájmu (NS ČR 26 Cdo 2946/2012), a to na dobu určitou, sjednali si měsíční nájem i zálohy na služby, které bude poskytovat žalobce žalovanému (§ [číslo], § 2247 OZ). Soud uzavřel, že nájemní smlouva je platná a účinná, což ostatně odpovídá i procesním postojům žalobce, který se tuto smlouvu ukončil výpovědí pronajímatele – což by jistě nečinil, kdyby se snad domníval, že smlouva je neplatná. 19. Co se týká písemné výpovědi, podepsané žalobcem byl žalovaný zcela srozumitelně poučen o právu vznést proti výpovědi námitky, že nájemní poměr skončí dnem uplynutím výpovědí doby, která trvá tři měsíce, s jasným a správným odkazem na zákonné ustanovení, a byl i poučen o svém zásadním právu podat žalobu k soudu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi, a to ve lhůtě dva měsíce od doručení výpovědi. Soud pro pořádek uvádí, že nájemce má právo podat námitky, jejich dopad na podanou výpověď ani lhůtu k jejich podání však OZ v části týkající se nájmu bytu neupravuje (na rozdíl od speciální úpravy nájmu prostoru sloužícího k podnikání v § [číslo], kterou však nelze ani analogicky na nájem bytu použít), nepodání námitek nájemcem nemá tedy žádné právní následky a podání námitek není ani podmínkou pro uplatnění žaloby na přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem (NS ČR 26 Cdo 2199/2018). Soud tak uzavřel, že výpověď žalobce splňuje všechny formální zákonné atributy platné výpovědi z nájmu bytu. 20. Pak, písemná výpověď musí dojít druhé straně (§ 2286 OZ), což se stalo. Soud totiž vyšel z normativní situace § 570 OZ, která je vystavěná na tzv. teorii dojití, tedy že sférou dispozice adresáta lze rozumět všechny body, které adresát potencionálně ovládá, a tato dosažitelnost všech těchto bodů tedy adresátovi dovoluje, aby se kdykoliv seznámil s obsahem zásilky – a jestliže tak neučiní, pak je to rozhodnutí, které jde jen k jeho tíži (NS ČR 32 Odo 442/2003) – tedy krátce řečeno, byla to volba žalovaného, zásilku si nevyzvednout. Takže žalovaný měl objektivní možnost se s výzvou seznámit a jestliže to neučinil, pak na účinky výpovědi, resp. počátku běhu výpovědní lhůty toto nemá žádný vliv. 21. Soud tedy uzavřel, že výpověď byla žalovanému doručena 10. den po uložení, což je konec odběrné lhůty, a výpovědní lhůta začala běžet [číslo] a skončila [datum]. 22. Nakonec soud vyšel z toho, že výpověď je jednostranný právní úkon, který mimo obecné náležitosti právního úkonu musí nutně obsahovat přesné vymezení výpovědního důvodu, a proto výpověď žalovaného je platná jen za předpokladu, že žalobcem vymezený výpovědní důvod byl přede dnem jejího doručení naplněn (NS ČR 26 Cdo 4253/2009, 26 NS ČR 2000 [číslo]) a v případě dlužného nájmu či záloh musí obsahovat i to, kolik dluh nájemce vůči pronajímateli činí (NS ČR [číslo]). Jestliže tedy žalobce pečlivě uvedl, jak konkrétní dlužné částky, tak i konkrétní měsíce, za které je žalovaný žalobci dluží, pak tomuto normativnímu požadavku zcela jistě vyhověl. Nad to, i sám žalovaný se nijak nevyjádřil k tomu, že by žalobci skutečně nedlužil. K tomu je namístě dodat, že pro účely výpovědi se nemuselo ani jednat o tři plné nájmy či zálohy - neboť bylo vícekrát judikováno, že neplacením nájmu a záloh je i situace, když nájemce zaplatil částku i jen nižší, než byla dohodnuta (NS ČR 26 Cdo 1361/2006, 26 Cdo 1909/2007) a měsíce, za které nájemce dluží, nemusí jít po sobě (NS ČR 26 Cdo 1361/2006). Žalobce vyhověl i zákonnému nároku na podání předchozí výzvy žalovanému, kterou mu dal příležitost dluh zaplatit (NS ČR 26 Cdo [číslo]). 23. Podrženo a sečteno, z dokazování soudu nejenže vyplynulo, že žalobce podal žalovanému výpověď ze zákonného důvodu, ale navíc protože žalovaný nepodal žalobu v prekluzivní lhůtě (§ 2290 OZ) žalobu na její přezkum, tak ať tak či tak, se nyní se již soud nemůže zabývat existencí nebo neexistencí výpovědního důvodu, protože její oprávněnost se v důsledku marného uplynutí této lhůty presumuje. Vzhledem k tomu, že výpověď měla v souzené věci všechny zákonné formální náležitosti, tak soud uzavřel, že výpověď je nejen oprávněná, ale i platná a účinná (NS ČR 26 Cdo 3328/2017). 24. Při rozhodování o lhůtě k vyklizení předmětného bytu žalovaného (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), soud zjistil, že není na místě tuto lhůtu prodloužit, protože nebyly ani tvrzeny natož prokázány žádné okolnosti, které by soud vedly k jinému závěru. 25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch. Náleží mu proto