67 C 215/2024-34 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, , ve znění jejího doplnění ze dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 270,58 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu téhož dne poskytla bezhotovostně úvěr ve výši 6 900 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Úvěr byl splatný jednorázově dne , datum, . Žalobou nárokovaná částka představuje součet nesplacené jistiny úvěru ve výši 6 900 Kč a nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 370,58 Kč, neboť žalovaný na sjednaný úvěr neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, přešla pohledávka za žalovaným ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne , datum, . Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho ani po upomínce zástupce žalobkyně ze dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání na den , datum, se bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ačkoli byl o jednání vyrozuměn. Podáním ze dne , datum, se z jednání omluvil zástupce žalobkyně s tím, že má za to, že žádná právně skutková tvrzení nezůstala sporná. Souhlasil s tím, aby soud jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti, o odročení jednání nežádal i z důvodu nenavyšování nákladů soudního řízení a z důvodu procesní ekonomie. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastníků řízení.3. Ve věci samé provedl soud dokazování listinnými důkazy, které předložila pouze žalobkyně a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, si společnost , právnická osoba, sjednala se žalovaným podmínky pro poskytnutí jednorázového a bezúčelového úvěru. Úvěr ve výši 6 900 Kč měl být poskytnut na bankovní účet č. , č. účtu, a žalovaný se za jeho poskytnutí zavázal zaplatit poplatek ve výši 7 370,58 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % ročně a RPSN ve výši 9 742,60 %. Úvěr byl poskytnut na 29 dnů a měl být splacen jednorázově dne , datum, . Pro případ prodlení s úhradou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). Další podstatné informace související s poskytnutým úvěrem a jeho splacením byly uvedeny ve Formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, s nímž se žalovaný dne , datum, seznámil, jak potvrdil svým podpisem, zaslaným elektronickým kódem (Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Dne , datum, společnost , právnická osoba, poskytla ze svého bankovního účtu č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, na bankovní účet č. , č. účtu, částku 6 900 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, se zprávou pro příjemce „AV: Zapujcka , hodnota, “ (Potvrzení o provedené odchozí platbě ze dne , datum, ). Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byly s odkazem na Rámcovou smlouvu o postupování pohledávek ze dne , datum, postoupeny pohledávky ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni. Seznam postoupených pohledávek byl uveden v příloze č. 1, která byla součástí smlouvy (Dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, ). Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni pod referenčním číslem , hodnota, . Dopisem ze dne , datum, informovala právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, žalovaného, že pohledávka v celkové výši 21 164,50 Kč byla postoupena žalobkyni a současně byl žalovaný vyzván k její úhradě do tří dnů na uvedený bankovní účet (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Téhož dne byl žalovaný předžalobně vyzván zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru v celkové výši 29 440,50 Kč zahrnující již i náklady právního zastoupení. Současně byl upozorněn, že pokud ve lhůtě k úhradě nedojde, bude žalobkyně svou pohledávku vymáhat soudní cestou (Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, , kopie podacího lístku ze dne , datum, ).5. Ve smyslu § 120 odst. 2 o.s.ř. soud doplnil dokazování o dotaz na , právnická osoba, ohledně majitele bankovního účtu č. , č. účtu, a o zaslané výpisy z předmětného účtu za měsíce březen 2022 a duben 2022. Z nich zjistil, že majitelem účtu je paní , jméno FO, , narozená dne , datum, a dne , datum, byla na její účet připsána jako příchozí platba částka 6 900 Kč. Majitelem protiúčtu byla společnost , právnická osoba, , která finanční prostředky poskytla z bankovního účtu č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, s popisem „AV: Zapujcka , hodnota, “ (Sdělení , právnická osoba, ze dne , datum, , Výpis z účtu č. , č. účtu, za březen 2022, Výpis z účtu č. , č. účtu, za duben 2022). Dále soud z úřední činnosti zjistil, že proti žalovanému jsou vedena exekuční řízení z titulu nezaplacených závazků i u jiných nebankovních společností, které vznikly již v roce 2018 na základě smluv o úvěru či o půjčce. U zdejšího soudu se jedná např. o řízení vedené pod sp. zn. , spisová značka, s rozsudkem vyhlášeným dne , datum, a řízení vedené pod sp. zn. , spisová značka, s rozsudkem ze dne , datum, .6. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, když žalobkyně jiné důkazy k prokázání svého nároku nepředložila a žalovaný zůstal po celou dobu řízení procesně nečinný. Vzhledem k tomu, že se k nařízenému jednání účastníci nedostavili, zmařili možnost soudu poskytnout jim poučení ve smyslu § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. Nedostavení se účastníků k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti ve smyslu daného zákonného ustanovení. Soudní praxe pravidla k tomu se vztahující formulovala tak, že ustanovení § 118a) o. s. ř. upravuje pouze poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud účastníkům poskytnout poučení ve smyslu § 118a) o. s. ř. proto, že se nedostavili k jednání, soud není oprávněn a ani povinen sdělovat potřebné poučení jinak, ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (viz např. rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 5237/2007).7. Shora provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k tomu, že žaloba je důvodná pouze částečně.8. Soud danou věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, proto aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [dále jen „o. z.“]). Soud se primárně zabýval tím, jakým způsobem žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, posuzovala schopnost žalovaného splácet sjednaný úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a jeli to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, tedy že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti tento spotřebitelský úvěr splácet. V opačném případě je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 588 citovaného zákona soud přihlédne k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytneli poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou citovaného zákona, je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Smlouvu o spotřebitelském úvěru však nelze bez dalšího „považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele, musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet“ a že mu tedy úvěr neměl být vůbec poskytnut (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023).10. „Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).11. Konkrétním účelem §