17 C 94/2025-19 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně v žalobě došlé soudu dne 29.4.2025 tvrdila, že s žalovanou dne 22.12.2023 uzavřela smlouvu č. , hodnota, a že na základě této smlouvy byl žalované dne 22.12.2023 poskytnut úvěr 35 000 Kč (částka 23 597 Kč byla žalované vyplacena, když 11 403 Kč byl užit k uhrazení předchozího závazku). Tento úvěr, jakož i úrok v sjednané nominální výši 66,26 % ročně, se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit formou 48 měsíčních splátek ve výši 2 383 Kč, splatných počínaje od měsíce leden roku 2024 vždy do 17. dne daného měsíce. Pro případ porušení povinnosti žalovaného splácet úvěr a úrok sjednaným způsobem, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za prodlení s uhrazením každé jednotlivé splátky, s tím, že žalovanému vznikla povinnost k zaplacení celkem 998 Kč. Současně pro případ prodlení byla sjednána náhrada nákladů ve výši 400 Kč za prodlení s uhrazením 1. a 2 ze splátek (tj. 200 Kč za prodlení s každou jednu ze splátek). Žalovaná z důvodu neschopnosti splácet úvěr požádala o odklad splátek, čemuž bylo přisvědčeno po dobu od 14.4.024 do 16.5.2024. Žalovaná neuhradila ničeho a úvěr byl proto zesplatněn ke dni 22.9.2024, čímž k doposud nesplacené jistině ve výši 35 000 Kč přirostl doposud nesplacený úrok. Pro případ zesplatnění úvěru, resp. pro případ následného prodlení se zaplacením dlužní jistiny, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny.2. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 39 731,05 Kč (tj. nesplaceného úvěru 35 000 Kč a úroku kapitalizovanému ke dni zesplatnění), smluvní pokuty ve výši 998 Kč a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč, to vše s příslušnými úroky ve výši 12,75 % ročně od 24.9.2024 do zaplacení, dále smluvní pokuty ve výši 8 621,41 Kč, jakož i úroku ve výši 66,26% ročně z částky 34 115,08 Kč od 24.9.2024 do 15.10.2024 ve výši 1 327,26 Kč, jakož i úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 34 115,08 Kč od 16.10.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24.9.2024 dosáhne částky 120 441 Kč.3. Žalovaná se k věci nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní., právnická osoba, jednání soudu se žalovaná, ač řádně předvolána, nedostavil bez jakékoliv omluvy. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“).5. Na základě provedených důkazních prostředků soud učinil následující skutková zjištění:6. Z listin označených jako „návrh na uzavření smlouvy / smlouva, dodatek č. , hodnota, smlouvy, dohoda o konsolidaci, příloha č. , hodnota, ke smlouvě, přihláška do pojištění, oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře a doručenka k oznámení, popis postupu popisu na dálku“ bylo zjištěno, že tyto byly sepsány mezi žalobkyní a žalovanou, když k jejímu podpisu oběma stranami došlo dne 22.12.2023. Předmětem ujednání účastníků byl úvěr ve výši 35 000 Kč, když tomuto ujednání souvztažně odpovídá závazek žalované poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úroky ve výši 66,25 % ročně, k čemuž mělo dojít formou 48 měsíčních splátek ve výši 2 383 Kč (tj. zaplatit celkem 100 368 Kč), splatných počínaje od měsíce ledna roku 2024 vždy do 17. dne daného měsíce. Dále bylo zjištěno ujednání o sankcích, tj. smluvních pokutách a nákladech vzniklých v případě prodlení žalovaného (čl. 6.1, 6.2, 6.5), jakož i ujednání o možnosti zesplatnění úvěru (čl. 6.3) a přírůstu nesplacených úroků k jistině (čl. 6.4). Oznámení o schválení úvěru bylo žalované doručeno dne 3.7.2024.7. Z listin označených jako „doklad o vyplacení úvěru“ bylo zjištěno, že žalobkyně dne 22.12.2023 žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, když částka 11 403 Kč byla uhrazena na konsolidaci předchozího závazku plněním ve prospěch účtu č. , hodnota, , přičemž zbývajících 23 597 Kč bylo uhrazeno ve prospěch účtu žalované č. , Anonymizováno, .8. Z listiny označené jako „výpis z databáze ARAD sestava 1114“ bylo zjištěno, že průměrná výše úroků úvěrů na spotřebu s fixací úroku na 1 až 5 let v měsíci 12/2023 činila 9,62 % ročně.9. Z listin označených jako „výzvy k zaplacení ze dnů 19.8.2024 a 17.9.2024, oznámení ze dne 22.9. 2024, předžalobní výzva ze dne 7.4.2025 a podací arch z 7.4.2025“ bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou o zaplacení, avšak ohledně ani jedné z výzev nebylo prokázáno, že by došlo k jejich doručení k rukám žalované, když jen ohledně předžalobní výzvy ze dne 7.4.2025 bylo prokázáno její odeslání, nikoliv však doručení žalovanému. Soud však nepochybuje o tom, že se tyto listiny dostaly do sféry vlivu žalované.10. Z listin označených jako „hodnocení klienta, výpis z registru NNKI, předsmluvní formulář, prohlášení klienta, kopie OP žalované, doklady o příjmech žalované ze dnů 14.11.2023 a 13.12.2023, podpis na dálku, žádost o odklad splátek,“, bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením smlouva ověřila schopnost žalované úvěr splácet.11. Na základě shora uvedených důkazních prostředků, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:12. Mezi žalobkyní a žalovanou proběhlo jednání, jehož výsledkem bylo sepsání listiny označené jako smlouva o úvěru, přičemž tato byla oběma stranami podepsána dne 22.12.2023. V této listině bylo obsaženo ujednání účastníků o povinnosti žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši 35 000 Kč. Tento úvěr se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit úroky ve výši 66,25 % ročně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřovala schopnost žalované úvěr splácet.13. Peněžní prostředky byly žalované sjednaným způsobem ve výši 35 000 Kč poskytnuty dne 22.1.2023. Žalovaná neuhradila ničeho.14. Žalobkyně pak žalovanou obeslala s výzvami k zaplacení, když žalovaná byla obeslána i s oznámením o postoupení pohledávky žalobkyni.15. Až doposud zjištěný skutkový stav zdánlivě svědčí nároku žalobkyně, dále však bylo zjištěno, že průměrná výše úroků úvěrů na spotřebu s fixací úroku na 1 až 5 let v měsíci leden 2023 činila 9,62 % ročně. Zjištění učiněný v tomto rozsahu pak jsou dostačující k posouzení a rozhodní věci.16. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval obecnou úpravu občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „OZ“), jakož i speciální úpravu zákona o spotřebitelském úvěru (zák.č. 257/2016 Sb., dále jen „z.s.ú.“).17. Na základě učiněných skutkových zjištění soud vztah účastníků nejprve posuzoval dle ustanovení smlouvy o smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. OZ). Z takové smlouvy je úvěrující povinen poskytnout na požádání úvěrovanému v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, čemuž souvztažně odpovídá povinnost úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 OZ).18. V dané věci však bylo zjištěno, že ve smlouvě ze dne 22.12.2023 byly úroky z úvěru sjednány ve výši 93,38 % ročně, jakož i bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy běžný úrok u bankovních institucí pro domácnosti na spotřebu činil 9,62 % ročně. Účastníky sjednaná výše úroku tedy dosahuje mnohonásobně (ve skutečnosti 9,71 násobně) průměrné úrokové sazby.19. K tomuto soud zdůrazňuje závěry konstantní judikatury (usnesení NS ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), tedy že: „V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá zhodnotit běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“.20. Ve světle citované judikatury soud z úřední povinnosti zkoumal otázku kolize smlouvy účastníků s dobrými mravy, potažmo zákonnými principy na ochranu spotřebitele coby slabší strany. Za situace, kdy si účastníci ujednali roční úrokovou sazbu ve výši více než desetinásobně přesahující průměrnou obvyklou výši úroku v době uzavření smlouvy, dospěl soud k závěru, že se takové ujednání příčí dobrým mravům a je třeba jej považovat za absolutně neplatné (§ 580 OZ). S ohledem na skutečnost, že dané ujednání je podstatnou náležitost