52 C 206/2026-34 – Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se žalobou, podanou Obvodnímu soudu pro Prahu 9 dne , datum, , domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši , částka, s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalobkyně se žalovanou uzavřela smlouvu o nájmu bytu č. , č. účtu, , jejímž předmětem byl nájem bytu č. , hodnota, umístěného v domě na adrese , adresa, . Na základě čl. V. smlouvy byla žalovaná povinna hradit žalobkyni nájemné, jehož výpočet byl stanoven v evidenčním listu. Dále byla žalovaná povinna hradit zálohy na služby spojené s užíváním bytu, které jsou rovněž stanoveny v evidenčním listu. Dle smlouvy byly tyto platby splatné posledním dnem kalendářního měsíce, za který se nájemné platí. Dle evidenčního listu nájemné a zálohy na služby za měsíc listopad 2024 až červen 2025 činily , částka, měsíčně (, částka, činí nájemné a , částka, činí služby), přičemž za měsíce listopad a prosinec 2024 žalobkyně v žalobě žádala po žalované zaplatit toliko , částka, a zákonný úrok z prodlení byl i za oba tyto měsíce žádán z částky , částka, . Nájemné a záloha na služby za měsíc červenec až září 2025 činily , částka, měsíčně, za měsíc říjen pak , částka, . Žalovaná dále žalobkyni dluží nedoplatek za vyúčtování služeb za rok 2024 v celkové výši , částka, splatný dne , datum, . Zákonný úrok z prodlení žalobkyně žádala vždy ode dne následujícího po dni splatnosti dané částky. Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou odeslanou dne , datum, , žalovaná však na dluh neuhradila ničeho.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) neboť žalobkyně ani žalovaná se k výzvě v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne , datum, s doložkou dle § 101 odst. 4 o. s. ř. v soudem určené lhůtě nevyjádřily, přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů.4. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Účastníci spolu dne , datum, uzavřeli „smlouvu o nájmu bytu na dobu určitou č. , č. účtu, “, na jejímž základě byl žalované přenechán k úplatnému užívání byt č. , hodnota, v domě na adrese , adresa, . Výpočet nájemného, stejně jako záloh na služby spojené s užíváním bytu (v rozsahu vyjmenovaném smlouvou), jež byla žalovaná povinna žalobkyni platit, pak byl v čl. V smlouvy ujednán odkazem na příslušný evidenční list. Splatnost těchto plateb byla stanovena vždy k poslednímu dni měsíce, za nějž měly být hrazeny (zjištěno z nájemní smlouvy ze dne , datum, ).6. Nájemné bylo společně se zálohami na služby stanoveno za listopad 2024 až červen 2025 ve výši , částka, , poté od července do září 2025 ve výši , částka, měsíčně a v říjnu 2025 v částce , částka, (zjištěno z evidenčního listů platných od , datum, , od , datum, a z evidenčního listu pro výpočet úhrady za užívání bytu pro říjen 2025). Za celé období od listopadu 2024 do října 2025 žalovaná nezaplatila z titulu nájemného a záloh žalobkyni ničeho (zjištěno ze soupisu předpisů ze dne , datum, ).7. Za celý kalendářní rok 2024 vznikl žalované dále nedoplatek na službách ve výši , částka, splatný , datum, (zjištěno z vyúčtování služeb za rok 2024 a ze soupisu předpisů ze dne , datum, ).8. Žalobkyně žalované dne , datum, zaslala prostřednictvím svého zástupce předžalobní výzvu k plnění (zjištěno z upomínky a předžalobní výzvy k plnění, včetně podacího archu).9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:10. Dle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.11. Dle § 2246 odst. 1 strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. Dle odst. 2 tohoto ustanovení neujednají-li strany výši nájemného, vznikne pronajímateli právo na nájemné v takové výši, jaká je v den uzavření smlouvy v místě obvyklá pro nový nájem obdobného bytu za obdobných smluvních podmínek.12. Dle § 2247 odst. 1 části před středníkem o. z. strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel. Dle odst. 3 tohoto ustanovení stanoví způsob rozúčtování cen a úhrady služeb jiný právní předpis, konkrétně zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „zákon č. 67/2013 Sb.“).13. S ohledem na skutková tvrzení žalobkyně, předložené listinné důkazy a shora uvedená zákonná ustanovení, soud shledal žalobu v plném rozsahu za důvodnou. Soud v řízení zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o nájmu bytu ve smyslu § 2201 a § 2235 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně, jakožto pronajímatel, zavázala přenechat žalované, jakožto nájemci, k zajištění její bytové potřeby do užívání byt a žalovaná se jí za to zavázala platit nájemné a zálohy na služby. Nájemné a související zálohy na služby byly za měsíce listopad 2024 až červen 2025 ujednány ve výši , částka, , za měsíce červenec až září 2025 ve výši , částka, měsíčně a v říjnu 2025 v částce , částka, . Žalovaná částka se skládá z dlužného nájemného a záloh na služby v období od listopad 2024 až říjen 2025 ve výši , částka, , dále z nedoplatku z vyúčtování služby za rok 2024 ve výši , částka, . S ohledem na skutečnost, že žalovaná žalobkyni neuhradila nájemné za celé toto období, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž vázán byl ve vztahu k měsíci listopadu a prosinci 2024 žalobou a nemohl přiznat žalobkyni více, než kolik žádala (viz § 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario).14. Vzhledem k tomu, že nájemné a zálohy na služby bylo v souladu s čl. V bodem 6. splatné nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce, za který se platí nájemné a žalovaná je k tomuto dni (ani později) za shora uvedené měsíce nezaplatila, ocitla se dle § 1968 o. z. v prodlení a žalobkyni vznikl též v souladu s § 1970 o. z. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. nárok na úrok z prodlení. Soud jej přiznal vždy ode dne následujícího po dni, kdy měla být předmětná platba zaplacena. Stejný závěr pak platí pro nedoplatek na zálohách za celý rok 2024, který se stal splatným , datum, .15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že plně procesně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení, a to nákladů účelně vynaložených. Soud proto vycházel ze zvláštního právního předpisu (vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, v platném znění, dále jen „vyhláška č. 254/2015 Sb.“), neboť za účelné zastoupení žalobkyně advokátem v daném případě nepovažoval. Žalobkyně je statutárním městem a k hájení svých zájmů je vybavena organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými především z veřejných rozpočtů, a není důvodu, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášela na soukromý subjekt, jímž je advokát. Pokud tak přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto jí vzniklých nákladů jako účelně vynaložených (přiměřeně nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1180/2010, I. ÚS 195/2011). Není tím vyloučeno, aby za zcela výjimečných okolností zastoupení advokátem mělo povahu účelného uplatňování či bránění práva. Tak by tomu mohlo být v případě mimořádně obtížného dlouhotrvajícího sporu, kdy k efektivnímu uplatnění či bránění práva je třeba odborně zaměřeného advokáta. To však není daná situace, která nastala v projednávané věci, když se jedná o běžný a ve své podstatě právně nikoliv obtížný spor o úhradu nájemného, záloh na služby a neuhrazeného nedoplatku z vyúčtování služeb. V takto jednoduché právní věci byla žalobkyně schopna zajistit si vyřešení případu vlastními prostředky včetně personálního zastoupení. Soud tak z těchto důvodů vycházel z výše citované vyhlášky č. 254/2015 Sb., přičemž v dané věci se nejednalo o tzv. formulářovou žalobu, a bylo tak nutné aplikovat rovněž závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, podle nějž paušální částka za 1 úkon nečiní 300 Kč (§ 2 odst. 3 vyhlášky), nýbrž 450 Kč. Žalobkyni pak náleží náhrada za úkony 2 (výzva k plnění a podání žaloby), ve výši 900 Kč (2 x 450 Kč). Dále žalobkyni náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, . Souhrnem tak náhrada nákladů řízení činí , částka, , které je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit. Místem plnění povinnosti náhrady nákladů řízení je sídlo advokáta ve věci úspěšného účastníka (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).16. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty prvé před středníkem o. s. ř. a neshledal důvod k jejich prodloužení.