Žalobkyně se žalobou ze dne 31. 3. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 51 840,04 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalobkyně jako nájemce a žalovaná jako podnájemce uzavřely dne 28. 8. 2025 podnájemní smlouvu č. , hodnota, (dále jen „podnájemní smlouva“), na základě, které se žalobkyně zavázala přenechat žalované k dočasnému užívání byt č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , na adrese , adresa, . Žalovaná se zavázala platit žalobkyni podnájemné ve výši 29 900 Kč a další poplatky za služby s užíváním podnájmu ve výši 6 649 Kč a 369 Kč, stejně jako případné nedoplatky z vyúčtování zálohových plateb na služby spojené s podnájmem. Tuto svoji povinnost žalovaná porušila a za období od 1. 10. 2025 do 17. 1. 2026 nezaplatila žalobkyni 51.840,04 Kč, která se skládá z podnájemného ve výši 29 900 Kč za měsíc únor 2026 splatného dne 31. 1. 2026, zálohy na služby a energie ve výši 6 649 Kč za měsíc únor 2026 splatné dne 31. 1. 2026, poplatku za pojištění a asistence ve výši 369 Kč za měsíc únor splatného dne 31. 1. 2026, nedoplatku na vyúčtování elektrické energie ve výši 8 922,04 Kč za období od 1. 10. 2025 do 31. 12. 2025 splatným dne 20. 2. 2026, smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč uložené žalované dle čl. IX odst. 9.1 všeobecných obchodních podmínek žalobkyně za prodlení v období měsíce prosince 2025 a ledna 2026 s úhradou pravidelných měsíčních plateb sjednaných v podnájemní smlouvě, splatné dne 28. 1. 2026, a smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč za prodlení v období měsíce ledna 2026 a únoru 2026, splatné dne 28. 2. 2026. K vyúčtovanému nedoplatku elektrické energie žalobkyně doplnila, že faktura zní na částku 10 322,04 Kč, neboť je v ní zahrnut nedoplatek i za měsíc prosinec, jenž však touto žalobou neuplatňuje. Zákonný úrok z prodlení byl požadován vždy ode dne následujícího po dni splatnosti uvedených dílčích částek. Žalovaná svůj dluh žalobkyni neuhradila ani k předžalobní výzvě od zástupce žalobkyně.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) neboť žalobkyně ani žalovaná se k výzvě v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 29. 4. 2026 s doložkou dle § 101 odst. 4 o. s. ř. v soudem určené lhůtě nevyjádřily, přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů.4. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Účastníci spolu dne 28. 8. 2025 uzavřeli „podnájemní“ smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně jako strana „podnajímající“ zavázala žalované jako podnájemkyni přenechat do užívání byt č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , o velikosti 3+kk, na adrese , adresa, . Žalovaná měla měsíčně hradit nájemné ve výši 29 900 Kč měsíčně, zálohy za služby (teplo, teplá voda, vodné, stočné, elektřina garáž, elektřina společných prostor, odpad) v celkové výši 6 649 Kč a poplatek za pojištění a asistence ve výši 369 Kč. Strany si ujednaly dobu trvání podnájmu od 1. 10. 2025 do 30. 9. 2026. Smlouva neobsahuje ujednání o smluvní pokutě ani odkaz na něj. Přílohu č. 1 smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, na něž je také ve smlouvě uveden odkaz (zjištěno ze smlouvy č. , hodnota, ). Dne 1. 10. 2025 byl uvedený byt předán k užívání žalované (zjištěno z předávacího protokolu ze dne 1. 10. 2025)6. Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně („VOP“) v čl. 5. 3 stanovily, že celkovou měsíční platbu byla podnájemkyně povinna hradit bezhotovostním převodem na účet žalobkyně uvedený v záhlaví podnájemní smlouvy pod variabilním symbolem uvedeným v jejím záhlaví, a to vždy 52 C 226/2026nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce předcházejícího měsíci, za který́ je celková měsíční platba hrazena. V čl. 5.8 si dále stanovily, že podnájemkyně se zavazuje, že uhradí veškeré nedoplatky za poskytované služby vzniklé za dobu trvání podnájmu, a to i v případě, že k samotnému vyúčtování dojde až po skončení podnájmu. Nedoplatek zjištěný při vyúčtování je splatný do 10 dnů ode dne, kdy bylo vyúčtování odesláno podnájemkyni. V čl. 9.1 VOP je stanovena povinnost podnájemkyně zaplatit smluvní pokutu, nezaplatí-li jakákoliv peněžitá plnění dle podnájemní smlouvy od 5 dnů do 19 dnů po jejich splatnosti. VOP dále obsahují způsob určení výše pokuty (zjištěno z VOP žalobkyně).7. Za období od 1. 10. 2025 do 31. 12. 2025 bylo žalované vystaveno vyúčtování nedoplatku za energie a služby splatné dne 25. 2. 2026 ve výši 10 322,04 Kč. Touto žalobou je však uplatňována jen ve výši 8.922,04 Kč (zjištěno z faktury ze dne 10. 2. 2026).8. Zástupce žalobkyně žalované dne 10. 3. 2026 zaslal předžalobní výzvu k plnění (zjištěno z předžalobní výzvy k plnění, včetně podacího archu).9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:10. Dle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.11. Podle § 2274 věty prvé o. z. nájemce může dát třetí osobě do podnájmu část bytu, pokud v bytě sám trvale bydlí, i bez souhlasu pronajímatele.12. Dle § 2246 odst. 1 strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. Dle odst. 2 tohoto ustanovení neujednají-li strany výši nájemného, vznikne pronajímateli právo na nájemné v takové výši, jaká je v den uzavření smlouvy v místě obvyklá pro nový nájem obdobného bytu za obdobných smluvních podmínek.13. Dle § 2247 odst. 1 části před středníkem o. z. strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel. Dle odst. 3 tohoto ustanovení stanoví způsob rozúčtování cen a úhrady služeb jiný právní předpis, konkrétně zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „zákon č. 67/2013 Sb.“).14. Dle § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně. Dle odst. 2 tohoto ustanovení pronajímatel nesmí požadovat po nájemci jiná plnění než uvedená v odstavci 1, ať již ve formě vkladu nebo jinak, ani platbu nájemného později datovaným šekem nebo jiným obdobným způsobem.15. Dle § 4 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. poskytovatel služeb má právo požadovat na příjemci služeb placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu. Výši záloh si poskytovatel služeb s příjemcem služeb ujednají, nebo o ní rozhodne družstvo, nebo společenství.16. Dle § 2048 odst. 1 věty prvé o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.17. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.52 C 226/2026 18. Dle § 1815 o. z. se ke zneužívajícímu ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.19. S ohledem na skutková tvrzení žalobkyně, předložené listinné důkazy a shora uvedená zákonná ustanovení soud shledal nárok žalobkyně částečně důvodný. V řízení bylo prokázáno, že účastníci spolu dne 28. 8. 2025 uzavřeli „podnájemní“ smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně jako strana „podnajímající“ zavázala žalované jako podnájemkyni přenechat do užívání byt č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , o velikosti 3+kk, na adrese , adresa, . Žalovaná měla měsíčně hradit nájemné ve výši 29 900 Kč měsíčně, zálohy za služby (teplo, teplá voda, vodné, stočné, elektřina garáž, elektřina společných prostor, odpad) v celkové výši 6 649 Kč a poplatek za pojištění a asistence ve výši 369 Kč. Žalovaná však své povinnosti neplatila řádně a včas, zejména v části, týkající se podnájemného a služeb v období února 2026. Žaloba tak byla důvodně, co do základu ve vztahu k žalovanému podnájemnému za únor 2026 ve výši 29 900 Kč, záloze na služby a energie za únor 2026 ve výši 6 649 Kč, poplatku za pojištění a asistence za únor 2026 ve výši 369 Kč. Také nedoplatek na vyúčtování elektrické energie ve výši 8 922,04 Kč za období od 1. 10. 2025 do 31. 12. 2025 soud shledal důvodným, co do základu Přičemž žalovaná ani netvrdila, že by na tuto pohledávky alespoň z části plnila. Soud proto tento nárok žalobkyni výrokem II. rozsudku přiznal a uložil žalované povinnost, zaplatit žalobkyni částku 45.840,04 Kč.20. Také zákonný úrok byl požadován po právu, neboť splatnost těchto dílčích částek byla VOP souhrnně (pro celkovou, sečtenou částku) stanovena vždy k poslednímu dni měsíce předcházejícího měsíc, za nějž má být hrazena. Výše úroku pak byla stanovena v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. Proto soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení od 1. 2. 2026 do zaplacení.21. Avšak zákonný úrok z prodlení za nedoplatek na vyúčtování elektrické energie ve výši 8 922,04 Kč za období od 1. 10. 2025 do 31. 12. 2025, soud posoudil odlišně, než žalobkyně. Soud nemohl přehlédnout, že ačkoli VOP stanovily splatnost tohoto nedoplatku „do 10 dnů ode dne, kdy bylo vyúčtování odesláno podnájemkyni“, samotné vyúčtování ze dne 10. 2. 2026 stanovilo splatnost nedoplatku až na 25. 2. 2026. Tím smluvní strany projevily zřejmou vůli odchýlit se od smluvních ustanovení a vzhledem k tomu, že se jedná o odchýlení ve prospěch slabší smluvní strany (tj. žalované, srov. § 433 o. z. ve spojení s § 1812 odst. 1 o. z.), vzal soud za prokázané až toto pozdější datum splatnosti (dne 25. 2. 2026), a nikoli již 20. 2. 2025, jak tvrdila žalobkyně. Proto soud část žaloby, týkající se zákonného úroku z prodlení za období od 21. 2. 2026 do 25. 2. 2026, zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. A současně, daný zákonný úrok z prodlení, přiznal až od 26. 2. 2026 do zaplacení, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.22. Jak soud již naznačil shora, žalovaná ve styku se žalobkyni vystupovala jako slabší smluvní strana a zejména také jako spotřebitel ve smyslu citovaného § 419 o. z. Touto optikou tedy bylo nutné nahlížet také na ujednání o smluvní pokutě, jejíhož zaplacení se žalobkyně po žalované domáhala. Soud přitom v tomto ohledu ve stručnosti uvádí, že smluvní pokuta je pro spotřebitele zatěžujícím sankčním ujednáním, pročež nemá být „ukryta“ pouze ve všeobecných obchodních podmínkách podnikatele, nýbrž je nutné, aby byla obsažena přímo ve spotřebitelské smlouvě (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2022, sp. zn. 33 Cdo 2151/2021). Pokud podnikatel tento požadavek nesplní, následkem takovéhoto jednání nemůže být nic jiného, než že soud ke smluvní pokutě jakožto ke zjevně zneužívajícímu ujednání nepřihlíží (viz citovaný § 1815 o. z.). Samotná podnájemní smlouva neobsahuje o smluvní pokutě zmínku a pokuta je kompletně upravena až čl. 9 VOP (tedy „hluboko“ uvnitř textu VOP). Soud z toho důvodu žalobkyni žalovanou smluvní pokutu ve výši 4.000 Kč, ani ve výši 6.000 Kč (včetně zákonného úroku z prodlení z těchto 2 částek), nepřiznal a žalobu v této části opět zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.23. Částečné zamítnutí pak soud mohl učinit bez nařízení jednání v souladu s § 115a o. s. ř., neboť nedospěl k závěru o nesplnění povinnosti tvrzení nebo neunesení důkazního břemene kterékoli ze stran řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1696/2005, či nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2010, sp. zn. I ÚS 3271/09).24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná v rozsahu 76 % (88 % úspěch žalobkyně − 12 % přestavujících úspěch žalované, přičemž úroky z prodlení soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 129 Kč (před zaokrouhlením 10.128,52 Kč). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 074 Kč. Dále z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve výši 7.950 Kč (2,5 x 3.180 Kč), sestávající z částky 3 180 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 590 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 3 180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t.. Včetně tří paušálních náhrad výdajů ve výši 1.350 Kč (3 x 450 Kč), dle § 13 odst. 4 a. t.. A daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 300 Kč ve výši 1 953 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Plná náhrada nákladů řízení by činila výši 13.327 Kč a soud žalobkyni přiznal nárok na 76 % z plné náhrady. Náhradu za doplnění žaloby ze dne 22. 7. 2026 soud žalobkyni nepřiznal, neboť jím bylo reagováno toliko na imperfektní žalobu.25. O lhůtách k plnění rozhodl soud v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř. a neshledal důvod k jejich prodloužení.