16 C 116/2021-48 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou domáhá po žalované zaplacení částky 11 099 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že žalovaná byla zaměstnankyní žalobce na prodejně v [obec] – [anonymizováno] jako vedoucí prodejny, na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 10. 2013. Strany dne 1. 11. 2013 uzavřely dohodu o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování. V pracovních instrukcích je stanovena povinnost, aby žalovaná dbala na to, že je během celé pracovní doby uzavřen a uzamčen trezor s hotovostí s tím, že klíč má u sebe nosit žalovaná. Dne 28. 2. 2019 byl zjištěn schodek hotovosti umístěné v trezoru prodejny ve výši 21 177 Kč a schodek stravenek ve výši 1 210 Kč, což vyplývá ze zápisu o provedené inventarizaci. Důvodem vzniku schodku je ztráta klíčů od trezoru a následné odcizení hotovosti neznámým pachatelem. Žalovaná tak porušila svou povinnost vyplývající ze smlouvy. Odložením klíčů žalovaná umožnila odcizení hotovosti, což je v příčinné souvislosti se vznikem škody. Žalovaná uzavřela dne 30. 4. 2019 se žalobcem dohodu o náhradě škody, v níž uznala svůj dluh co do důvodu a výše. Žalovaná se zavázala dluh uhradit v pravidelných měsíčních splátkách formou srážek ze mzdy ve výši 1 000 Kč měsíčně. Ke dni 31. 12. [číslo] došlo mezi stranami k uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru. Žalovaná uhradila pouze částku 9 000 Kč. Dle dohody o náhradě škody byla žalovaná povinna zajistit srážky ze mzdy u nového zaměstnavatele. Žalovaná byla vyzvána k úhradě zbývající části dluhu ve výši 11 599 Kč. Po zaslání předžalobní upomínky žalovaná uhradila částku 500 Kč dne 30. 10. 2020, poté již neuhradila ničeho. 2. Podáním ze dne 6. 5. 2021 vzal žalobce žalobu co do částky 1 500 Kč zpět, neboť žalovaná uhradila po podání žaloby částku 500 Kč dne 10. 1. 2021, částku 500 Kč dne 6. 2. 2021, částku 500 Kč dne 14. 4. 2021. Podáním ze dne 9. 8. 2021 vzal žalobce zpět žalobu co do částky 500 Kč, neboť žalovaná uhradila dne 3. 7. 2021 částku 500 Kč. Žalovaná se vyjádřila tak, že dluh uznává, avšak splátky průběžně hradí. 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k těmto pro rozhodnutí významným zjištěním: Bylo zjištěno, že žalovaná byla u žalobce zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 10. 2013 na pozici vedoucí prodejny, a to od 1. 10. 2013 Pracovní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, místo výkonu práce bylo [obec]. V pracovní smlouvě byla stanovena povinnost uzavřít dohodu o odpovědnosti (pracovní smlouvou ze dne 1. 10. 2013). Žalovaná a žalobce dne 1. 11. 2013 uzavřely dohodu o převzetí hmotné odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování, dle které žalovaná převzala hmotnou odpovědnost za hodnoty svěřené jí k vyúčtování, které převezme na pracovišti zaměstnavatele dle inventurního soupisu. V dohodě strany potvrdily, že při jejím uzavření byla provedena řádná fyzická inventura o hodnotách uvedených v inventurním soupisu. Žalovaná se zavázala tato svěřené hodnoty řádně vyúčtovat a zavázala se odpovídat za schodek, který by vyúčtováním vznikl (dohodou ze dne 1. 11. 2013). Dále bylo zjištěno, že žalovaná byla povinna dbát, aby byl během celé provozní doby uzavřený a uzamčený trezor s hotovostí s tím, že klíče má nosit u sebe (popisem pracovní pozice). Soudem bylo zjištěno, že dne 28. 2. 2019 byl zjištěn schodek hotovosti umístěné v trezoru ve výši 21 177 Kč a schodek stravenek ve výši 1 210 Kč, inventarizaci byla žalovaná přítomna (zápisem o provedené mimořádné inventarizaci ze dne 28. 2. 2019). Dne 30. 4. 2019 účastníci uzavřeli dohodu o způsobu náhrady škody, jejímž obsahem je uznání dluhu žalované vůči žalobci, když žalovaná porušila své povinnosti při plnění pracovních úkolů a v souvislosti s nimi, a to tím, že vzniklo manko, čímž způsobila žalobci škodu ve výši 20 599 Kč. Žalovaná se zavázala dluh uhradit žalobci v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč prostřednictvím srážek ze mzdy. Pokud by žalovaná přestala být zaměstnancem žalobce, zavázala se ke srážkám ze mzdy i u dalšího zaměstnavatele (dohodou o náhradě škody ze dne 30. 4. 2019, dohodou o srážkách ze mzdy ze dne 30. 4. 2019). Dne 31. 12. 2019 strany rozvázaly pracovní poměr dohodou, přičemž žalovaná na svůj dluh uhradila pouze 9 000 Kč (dohodou o rozvázání pracovního poměru ze dne 31. 12. 2019). Žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dlužné částky 11 599 Kč (výzvou ze dne 6. 3. 2020 a 27. 3. 2020). Žalobce vyzval žalovanou předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky, dne 30. 10. 2020 žalobce obdržel částku 500 Kč (předžalobní výzvou ze dne 22. 10. 2020 včetně dodacího listu, výpisem z depozitního účtu). 4. Shora uvedené důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Soud provedl všechny důkazy navržené žalobcem i žalovanou a tyto důkazy soud hodnotil dle § 132 o.s.ř. 5. Po právní stránce posoudil soud shora zjištěný skutkový stav takto. Podle § 96 odst. 1,2 o.s.ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Pro úhrady žalované vzal žalobce žalobu co do částky 2 000 Kč zpět, soud proto řízení v tomto rozsahu zastavil. 6. Žalobce a žalovaná uzavřeli pracovní smlouvu podle § 33 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“), na základě které vznikl mezi stranami pracovní poměr. Zároveň žalobce a žalovaná uzavřeli dohodu o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování dle ust. § 252 odst. 1 a násl. zákoníku práce a žalovaná tak odpovídala za schodek na svěřených hodnotách a byla povinna tento schodek žalobci nahradit. Podle § 259 zákoníku práce byla žalovaná povinna nahradit škodu vzniklou schodkem na svěřených hodnotách v plné výši. Žalobce a žalovaná uzavřeli, v písemné formě platnou dohodu o způsobu náhrady škody podle § 263 odst. 2 zákoníku práce, jejíž součástí byla výše náhrady škody požadovaná žalobcem tj. 20 599 Kč, a žalovaná svoji povinnost nahradit škodu v této dohodě uznala. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O úroku z prodlení soud rozhodl dle § 1968 a § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když počátek prodlení je den následující po dni, kdy se dluh žalované stal splatným, jak bylo sjednáno v dohodě o náhradě škody. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 099 Kč sestávající z částky 1 580 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí, žaloba, 2x zpětvzetí, účast na jednání) a z částky 790 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 490 Kč ve výši 2 202,90 Kč, tj. celkem 13 492,90 Kč.