17 C 306/2019-115 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou podanou dne 30. 9. 2019 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 200 000 Kč s příslušenstvím, z titulu náhrady nemajetkové újmy. Žalobce uvedl, že žalovaní dopoledne dne 9. 5. 2011 a v dalších následujících cca 10 dnech zničili až do jeho úplného odstranění jeho obydlí v rodinném domě v [obec] [část obce], při ulici [anonymizována dvě slova] na pozemku p. [číslo] v k.ú. [část obce], ačkoliv předem věděli, že s tím žalobce nesouhlasí. Svůj nesouhlas žalobce vyslovil proti oběma žalovaným. Zničením jeho domu tak zasáhli do jeho osobnostních práv, zejména nedotknutelnosti obydlí a domovní svobody. Žalobce měl v domě obydlí a vykonával v něm svou samostatnou podnikatelskou činnost jako osoba samostatně výdělečně činná, kterou pak byl nucen ukončit. Žalovaní nerespektovali jeho právo na soukromý a rodinný život, na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí, právo na lidskou důstojnost, osobní čest, dobrou pověst a jméno. Žalovaní žalobce vystavili ponižujícímu posměchu sousedů, dalších spoluobčanů, příbuzných, známých a rovněž i náhodné veřejnosti. Žalovaný 2) vnikl se spolupracujícími osobami do jeho uzamčeného rodinného domu, který byl žalobcovým výlučným obydlím, a to tak, že se do něj vloupali skrze střechu. Na základě správního rozhodnutí ze dne 19. 3. 2004 měl být žalobcův dům odstraněn, nicméně lhůta pro výkon správního rozhodnutí uplynula prekluzí dne 17. 7. 2010, takže nucený výkon k odstranění stavby již byl nepřípustný. Právo na odstranění stavby tedy zaniklo, neboť prekludované právo neexistuje ani jako naturální obligace. Žalovaní nemohou argumentovat tím, že plnili rozhodnutí úřadu o odstranění stavby, neboť takové rozhodnutí bylo v danou chvíli prekludováno, o čemž žalovaní věděli. Žalovaní úmyslně zasáhli do jeho osobnostních práv, aby tím získali zejména majetkový prospěch ve výši 30 000 Kč od [jméno] [příjmení], nyní [příjmení], tehdejší manželky žalobce, která si od nich demolici domu objednala. Žalobcova bývalá manželka uzavřela v dubnu 2011 smlouvu o dílo o odstranění předmětného rodinného domu se zhotovitelem žalovaným 1), a to sama bez účasti žalobce. [ulice] smlouva byla neplatná, neboť zbourání domu není běžný úkon a vyžadoval tak i právní jednání žalobce. Žalovaní smlouvu o dílo uzavřeli pouze s manželkou žalobce, ačkoli věděli, že žalobce je spoluvlastník domu a s ničením stavby rodinného domu nesouhlasí. Žalobce se dovolal neplatnosti smlouvy o dílo. Žalovaní se úmyslně obohatili o stavební materiály získané ze zbořeného obydlí jako např. o dřevěné konstrukce a střešní krytinu a měli tak finanční a majetkový zájem na odstranění stavby, kdy tento skutek byl v příčinné souvislosti s následným přímo souvisejícím zásahem do osobnostních práv žalobce. Žalovaným nesvědčilo žádné soukromoprávní ani veřejnoprávní oprávnění opravňující je k poškozování a zničení majetku žalovaného a zásahu do jeho osobnostních práv. Žalobce má za to, že jednali v přímém úmyslu způsobit žalobci nemajetkovou újmu, nelze mít za to, že by jednali z nedbalosti či z omluvitelného opomenutí, pakliže by žalovaní újmu způsobit nechtěli, tak by zanechali protiprávního jednání a opustili by bezodkladně místo škodní události, navíc se jednalo o podnikatele. Žalovaní započali s demolicí jeho domu i přes upozornění hlídky, že výkonem demolice se mohou dopustit poškození cizí věci, přičemž toto upozornění nerespektovali. Žalobce uvedl, že se o nemajetkové újmě dozvěděl již dne 9. 5. 2011 svou osobní účastí na místě, ale kdo a z jakých důvodů za ní odpovídá, se dozvěděl až dne 16. 12. 2017, kdy převzal rozsudek č. j. [spisová značka] Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2017, který jako předběžnou otázku řešil prekluzi výše uvedeného správního rozhodnutí a prokazuje odpovědnost žalovaných. Do doby vydání tohoto rozsudku nevěděl, že by za majetkovou újmu měli odpovídat žalovaní, když předtím nebylo uplatněnému nároku na náhradu škody (z téhož důvodu) Okresním soudem v Nymburce vyhověno. Až rozhodnutím Městského soudu v Praze byla specifikována prekluze správního rozhodnutí, ke které mělo dojít v roce 2010 a z toho žalobci vyplynulo, že žalovaní jsou odpovědní a z jakého právního důvodu. Žalobce tedy argumentoval tím, že dokud neměl prekluzi potvrzenou, nemohl úspěšně své právo uplatnit (a to i s ohledem na předchozí zamítavé rozhodnutí ve věci náhrady škody). Žalobce uvedl, že ji rozdíl v počátku běhu promlčecí lhůty v tom, že když žalobce viděl zbourání domu, neviděl ještě konkrétní dopady do svých osobnostních práv. K nemajetkové újmě sice došlo již zbouráním domu, ale tato skutečnost je dle žalobce rozhodná pouze pro běh objektivní promlčecí lhůty, nikoliv subjektivní, která začala plynout až v roce 2017. Vzhledem k úmyslu žalovaných způsobit nemajetkovou újmu, o níž se žalobce dozvěděl dne 9. 5. 2011, tak objektivní promlčecí lhůta uběhne 9. 5. 2021. Subjektivní promlčecí lhůta pak dle žalobce měla uplynout dne 16. 12. 2019, tedy až po podání žaloby. Vzhledem k rozsudkům Okresního soudu v Nymburce a Krajského soudu v Praze, má žalobce za to, že nemohl žalovat nárok na náhradu újmy dříve, neboť by s ním neuspěl, ačkoli již v době, kdy mu újma vznikla, znal jména obou žalovaných. 2. Žalovaný 1) se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Žalovaný 2) ve svém vyjádření k podané žalobě uvedl, že nárok uplatněný žalobcem neuznává, a to ani z části. Žalobce se již dříve domáhal v dané věci náhrady škody, a to žalobou ze dne 22. 4. 2014 uplatněnou u Okresního soudu v Nymburce Okresní soud v Nymburce žalobu zamítl, kdy toto rozhodnutí bylo potvrzeno Krajským soudem v Praze, který nadto v odůvodnění uvedl, že právo na náhradu škody žalobce bylo promlčeno. Žalovaní se již tehdy bránili, že uzavřeli smlouvu o dílo s manželkou žalobce, dle které měli za úplatu odstranit stavbu, a to v souladu s rozhodnutím stavebního úřadu – Úřadu Městské části [obec a číslo] č.j. OV [číslo] [spisová značka] ze dne 19. 3. 2004, které nabylo právní moci dne 3. 8. 2004 a nebylo zrušeno žádnými dalšími orgány ani soudy v rámci přezkumných řízení. Po uzavření smlouvy objednatelka paní [jméno] [příjmení], tedy bývalá manželka žalobce, sdělila žalobci dopisem ze dne 20. 4. 2011, že dne 5. 5. 2011 v 8:00 hod. v souladu s demoličním výměrem budou zahájeny práce na odstranění stavy a vyzvala žalobce, aby si vystěhoval své věci z domu a umožnil řádný průběh výkonu rozhodnutí odstraněním stavby. Objednatelka toto sdělila i odboru výstavby Městské části [obec a číslo], s tím, že odstranění stavby bude provádět firma žalovaného 1) a práce bude v jeho zastoupení provádět, řídit a kontrolovat žalovaný 2). Žádnými státními orgány nebylo shledáno, že by ze strany manželky žalobce či ze strany žalovaných došlo k porušení jakékoliv právní povinnosti. Žalovaný 2) má za to, že se v tomto případě jedná o shodnou situaci, byť žalobce uplatnil další nárok, který předtím neuplatnil, přičemž základ nároku je stejný. Důvody pro to, aby soud žalobu zamítl, však jsou stejné i v tomto případě, neboť je zřejmé, že žalovaní neporušili žádnou právní ani smluvní povinnost. Žalovaní neměli žádný osobní zájem na tom, aby odstranili stavbu domu. Vše proběhlo na objednávku bývalé manželky žalobce, která s firmou žalovaných uzavřela smlouvu o dílo, a to v souladu s demoličním výměrem. Ani v průběhu demolice nic nenaznačovalo tomu, že by žalovaní jednali protiprávně, neboť žalobcem přivolaná Policie ČR a [ulice] policie neshledali žádné protiprávní jednání. Odstranění stavby bylo oprávněné a dokonce nařízené pravomocným rozhodnutím příslušného soudu. Kromě toho, že žalovaný 2) nárok shledává nedůvodným, vznáší námitku promlčení uplatněného nároku, neboť demolice domu proběhla v květnu 2011 a již v tuto dobu bylo žalobci známo, kdo ji provedl, a jaká z toho žalobci vznikla újma, promlčecí lhůtu tak nelze počítat až od roku 2017, kdy žalobce obdržel jím zmiňovaný rozsudek. Subjektivní promlčecí lhůta dle předchozího občanského zákoníku byla dvouletá a uplynula uplynutím dvou let po demolici předmětného domu. Žaloba tak byla podána po uplynutí dvouleté subjektivní lhůty. Žalovaný 2) proto navrhl žalobu zamítnout. 4. K prvému jednání, které soud ve věci nařídil na den 10. 6. 2021, se žalovaný 1), ačkoliv byl řádně předvolán, nedostavil a ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného, podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“). V průběhu téhož jednání žalobce navrhl, aby soud o žalobě proti žalovanému 1) rozhodl rozsudkem pro zmeškání. 5. Podle § 153b odst. 1 o.s.ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49 o.s.ř.) žaloba a předvolání k jednání nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsaž