59 C 155/2020-24 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne [datum], opravenou podáním ze dne [datum], domáhala na žalovaném zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba] [anonymizována dvě slova]) uzavřela s žalovaným dne 25. 3. 2015 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 2 000 Kč, a to převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vč. poplatku vrátit do 1. 5. 2015, avšak neučinil tak, a předmětnou částku nezaplatil nejen ve lhůtě splatnosti, ale ani později. Žalobkyně požaduje po žalovaném výhradně jistinu poskytnuté částky. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani v návaznosti na předžalobní upomínku. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na Kypru, žalovaný je občanem ČR a bydlí v ČR, pravomoc českých soudů vyplývá z čl. 4 Nařízení EU č. 1215/2012. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) tedy bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, jelikož se žalovaný nikterak nevyjádřil, ani žádné důkazy nepředložil, a ze sdělení banky, které soud vyžádal. Soud dospěl k následujícím zjištěním: Žalobkyně sice uváděla, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], byla zaslána částka ve výši 2 000 Kč na bankovní účet žalované, avšak ze založeného potvrzení, na němž byl podpis žalovaného, má soud za zjištěné, že žalovaný dne [datum] uzavřel smlouvu, na jejímž základě mu byla poskytnuta v hotovosti částka 2 000 Kč, což potvrdil svým podpisem v rámci prohlášení o předání peněžité částky, s tím, že splatnost byla smluvena na 29. 4. 2015. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně mezi sebou dne 25. 3. 2015 platně sjednali (fyzicky, s podpisem klienta na listině) smlouvu o zápůjčce (označeno v dokumentaci však jako úvěr), na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 2 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit zapůjčenou částku do 29. 4. 2015. Žalovaný porušil své povinnosti plynoucí ze shora uvedené smlouvy, když nesplácel zápůjčku řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně platně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný požadovanou částku neuhradil ani po postoupení pohledávky, a to ani v návaznosti na upomínku, v níž byl upozorněn na možnost podání žaloby. Žalobkyně požaduje jistinu a úroky z prodlení ode dne 2. 5. 2015. Ke znění podmínek (standardní podmínky úvěrové smlouvy) soud uvádí, že ujednání o volbě maltského práva shledává neplatným, a to s ohledem na skutečnost, že byla smlouva uzavřena se spotřebitelem a ujednání o právu je neurčité, když se hovoří pouze o„ maltském právu“, nikde není uvedeno, jaké konkrétní zákony se použijí a zmínka o §§ 386 a 440 maltského zákona je bez uvedení konkrétního zákona nepřijatelná. Nejen běžný spotřebitel, ale i též právně vzdělané osoby usídlené v jiném státě nemají obvykle povědomost o zákonech jiného státu a nelze po nich požadovat, aby se řídili ustanoveními zákonů, o nichž ostatně ani neví, jaké konkrétní zákony to jsou a jejich znění jim není známo/nebylo předestřeno. S ohledem na tuto skutečnost shledává soud volbu maltského práva neplatnou a posuzuje věc dle českého právního řádu. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle § 2390 a násl., § 1824, § 1820, § 1811 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Podle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Pohledávka byla postoupena žalobkyni v souladu s ust. § 1879 a násl. o.z. Žalobkyni vedle nároku na vrácení zápůjčky a sjednaného úroku vzniklo právo požadovat po žalovaném též zaplacení zákonného úroku z prodlení (§ 1968, § 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., přičemž ohledně počátku prodlení rozhodl soud vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). S ohledem na shora uvedené skutečnosti a při aplikaci shora uvedených ustanovení na skutkový stav v řízení zjištěný, dospěl soud k právnímu závěru, že žalobou uplatněný nárok byl prokázán. Z důvodů výše uvedených soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 5, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupkyně žalobkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně a lhůty k plnění uvedené ve výrocích I. a II. stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.