59 C 233/2021-28 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 255 000 Kč se smluvním i zákonným úrokem z prodlení z titulu nedoplatku nájemného a záloh na služby, 70 781 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu nedoplatku vyúčtování elektřiny a 50 000 Kč jakožto smluvní pokutu. Uvedené nároky žalobkyně odvozovala ze smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání ze dne 1. 2. 2017, ve znění pozdějších dodatků (dále také jen„ nájemní smlouva“), na jejímž základě pronajala žalovanému nebytové prostory [číslo] na adrese [adresa]. Nájemné bylo sjednáno ve výši 38 000 a zálohy ve výši 4 500 Kč měsíčně, splatné vždy k 26. dni daného měsíce. Žalovaný neuhradil nájemné a služby za měsíce 7/ 2019, 8/ 2019, 9/ 2019, 10/ 2019, 11/ 2019 a 12/ 2019. Žalobkyně požadovala po žalovaném rovněž částku 70 781 Kč jakožto vyúčtování elektřiny za období od 12. 9. 2018 do 11. 9. 2019 a 50 000 Kč jakožto smluvní pokutu za prodlení s úhradou faktury. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani přes zaslanou předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalovaný je státním příslušníkem [země], pravomoc českých soudů vyplývá z čl. 24 odst. 1 [anonymizována dvě slova] [číslo] neboť předmětem řízení je neuhrazení nájemného z nájmu nemovitosti, která se nachází v České republice (srov. rozsudek [název soudu] 20. 12. 2016, sp. zn. [spisová značka]). 4. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.). 5. V řízení byl prokázán následující skutkový stav: 6. Žalobkyně jakožto pronajímatelka uzavřela s žalovaným jako jedním z nájemců dne 1. 2. 2017 nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem nebytového prostoru [číslo] na adrese [adresa]. Na základě dodatku [číslo] k nájemní smlouvě se žalovaný stal jediným nájemcem uvedeného nebytového prostoru. V čl. 5 nájemní smlouvy ve spojení s pozdějšími dodatky si strany sjednaly nájemné ve výši 38 000 Kč měsíčně a v čl. 5 zálohy na služby spojené s užíváním předmětu nájmu ve výši 4 500 Kč. Nájemné a zálohy na služby byly splatné do 26. dne daného měsíce (nájemní smlouvou o nájmu prostor sloužících k podnikání ze dne 1. 2. 2017 a dodatky 1 až 6 k této smlouvě). Fakturou [číslo] ze dne 19. 9. 2019 vyúčtoval vlastník nemovitosti, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ vlastník nemovitosti“), žalobkyni částku 70 781 Kč za elektřinu spotřebovanou za období od 12. 9. 2018 do 11. 9. 2019, a to v souladu se smlouvou o nájmu prostoru sloužícího podnikání, na jejímž základě vlastník nemovitosti pronajal žalobkyni příslušné nebytové prostory. Žalobkyně tuto částku přefakturovala žalovanému fakturou [číslo] ze dne 25. 9. 2019, splatnou dne 15. 10. 2019 (výpisem z katastru nemovitostí č. [list vlastnictví], smlouvou o nájmu prostoru sloužícího podnikání uzavřenou mezi vlastníkem nemovitosti a žalobkyní, fakturou [číslo] [číslo]). Žalovaný neuhradil nájemné a služby za měsíce 7/ 2019, 8/ 2019, 9/ 2019, 10/ 2019, 11/ 2019 a 12/ 2019, ani fakturu [číslo]; žalobkyně proto po žalovaném požadovala rovněž smluvní pokutu ve výši 50 000 Kč a úrok z prodlení ve sjednané výši 0,02 % denně z dlužných částek v souladu s čl. 5 nájemní smlouvy (nájemní smlouvou); nad rámec toho požadovala rovněž úrok z prodlení v zákonné výši. Dlužnou částku žalovaný neuhradil navzdory předžalobní upomínce, která se dostala do sféry jeho dispozice (předžalobní výzvou ze dne 5. 5. 2021 s dodejkou). 7. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 9. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 10. Podle § 2217 odst. 1 o. z. nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. 11. Podle § 2218 o. z. nájemné se platí měsíčně pozadu. 12. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 15. Žalobkyně s žalovaným uzavřeli nájemní smlouvu ve smyslu § [číslo] a násl. ve spojení s § 2302 o. z., na jejímž základě žalobkyně přenechala žalovanému k dočasnému užívání nebytový prostor a žalovaný se za užívání nebytového prostoru zavázal platit nájemné spolu se zálohami na služby. Nájemné bylo sjednáno ve výši 38 000 Kč, zálohy na služby ve výši 4 500 Kč. Žalovaný nesplnil svoji povinnost hradit žalobkyni nájemné a zálohy na služby, k čemuž se smlouvou zavázal, přičemž za období měsíců červenec až prosinec 2019 činil jeho dluh celkem 255 000 Kč. Žalobkyně dále po právu požadovala částku 70 781 Kč za elektřinu spotřebovanou v souvislosti s užíváním nebytového prostoru. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, žalobkyně má právo i na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. a sjednané smluvní pokuty ve výši 50 000 Kč. Soud však přiznal žalobkyni pouze úroky z prodlení ve smluvené výši 0,02 % denně z dlužné částky, nikoliv souběžně požadované úroky z prodlení v zákonné výši. Je tomu tak proto, že v souladu s § 1802 o. z. má věřitel primárně nárok na úroky z prodlení ve sjednané výši, zákonná výše úroků z prodlení stanovená právním předpisem (nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) se uplatní pouze subsidiárně pro případ, že strany výši úroků z prodlení samy neurčí. Soud proto výrokem I. žalobkyni přiznal požadovanou částku 375 781 Kč se smluvními úroky ode dne následujícího po dni splatnosti (kromě úroků z dlužné elektřiny, jejichž výše nebyla smluvně určena) a ve zbytku žalobu výrokem II zamítl. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 18 790 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 375 781 Kč sestávající z částky 9 820 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, návrh ve věci samé) a z částky 4 910 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 450 Kč ve výši 5 344,50 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy náklady žalobkyně činí 49 584,5 Kč. 17. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 431 235,89 Kč (po započtení příslušenství kapitalizovaného ke dni 30. 12. 2021 – soud zohlednil též příslušenství, které kapitalizoval, a to proto, že si žalobkyně musela být vědoma toho, že byly sjednány úroky z prodlení a měla si být vědoma toho, že je nemůže požadovat„ dvojitě“, ale pouze v sjednané výši, tedy tímto krokem žalobkyně měla být navýšena celková částka, kterou by žalovaný žalobkyni byl povinen zaplatit; soud se domnívá, že toto se musí projevit v hodnocení úspěchu ve věci) a žalovaný co do částky 54 528,08 Kč (částka zákonných úroků z prodlení kapitalizovaných ke dni 30. 12. 2021). Poměr úspěchu stran se rovná přibližně 89: 11, žalobkyně má proto nárok na odměnu ve výši 78 % z částky 49 584,5 Kč, neboť úspěch žalovaného se odčítá od úspěchu žalobkyně. Žalobkyni proto náleží na náhradě nákladů řízení 38 675,9 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně. 18. Lhůty k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.