35 C 63/2020-43 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky), soud se ve smyslu ust. § 157 odst. 4 a § 202 odst. 2 o. s. ř. omezil při odůvodnění rozhodnutí pouze na předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 2. Žalobkyně výslovně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil a ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Předmětem řízení jsou nároky žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výrocích tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně je oprávněným poskytovatelem spotřebitelského úvěru vedeným v Seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru [anonymizováno]. Žalobkyně poskytla dne 3. 10. 2022 žalovanému na jeho žádost ze dne 3. 10. 2019 spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč splatný původně dne 5. 11. 2019. Následně byla splatnost, na základě žádosti žalovaného, prodloužena do 20. 11. 2019. Před poskytnutím úvěru posoudila dlužníkovu schopnost poskytnutý úvěr splácet, a to tak, že provedla lustraci jeho exekučního rejstříku, insolvenčního rejstříku a registru [anonymizována dvě slova], a to vše s negativním výsledkem. Dále byl proveden propočet volných prostředků dlužníka ve vztahu k jeho schopnosti úvěr splácet, a to s kladným výsledkem. Totožnost dlužníka byla násobně ověřena pomocí ověřovací platby ve výši 1 Kč, kterou žalovaný zaslal ze svého bankovního účtu a z kopie jeho občanského průkazu. Do podání žaloby žalovaný ničeho neuhradil. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru a jejího článku 7.4 žalobkyně žalované doporučeně odeslala dvě upomínky k úhradě, čímž jí vznikly náklady na jejich odeslání - administrativní zátěž, poštovné, doručení upomínek přepravci apod. Za tyto byla dle smlouvy naúčtovaná náhrada vynaložených nákladů s nimi spojenými stanovené paušální částkou ve výši 450 Kč a 650 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil své povinnosti ze smlouvy z článku 7.2 a 7.3, byla jí naúčtována smluvní pokuta v souladu s článkem 7.2 ve výši dvakrát 450 Kč. Celková výše smluvní pokuty je tak 900 Kč, což činí 30% jistiny. Žalobkyně rovněž požaduje částku 3 204 Kč, která představuje poplatek za poskytnutí úvěru. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin (občanský průkaz žalovaného, potvrzení o obdržení tuzemské platby, předžalobní výzva ze dne 21. 1. 2020, upomínka před předáním k vymáhání ze dne 2. 1. 2020, upomínky k úhradě dluhu ze dne 19. 11. 2019, smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 3. 10. 2019, předsmluvních informací) dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Mezi žalobkyní v postavení podnikatele a žalovaným v postavení spotřebitele byla dne 3. 10. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě žalobkyně žalovanému poskytla částku 3 000 Kč s úrokem 39 % ročně a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit ve lhůtě 30 dnů. RPSN byla žalobkyní deklarována ve výši 1 916 %. Splatnost mohla být, na základě žádosti, prodloužena o 15 dní. Za prodloužení splatnosti mohla žalobkyně účtovat poplatek za prodloužení ve výši 20 % jistiny úvěru. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč, v případě, že by žalovaný splatit úvěr řádně a včas, činil by poplatek částku 744 Kč. Pro případ prodlení je žalovaný povinen uhradit všechny náklady, které vznikly žalobkyni v důsledku jeho prodlení, dále úroky z prodlení dle nařízení vlády a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky. Při porušení povinnosti nepeněžní povahy dle článku 7.2 smlouvy (zaslání potvrzení o zaměstnání, předložení prohlášení o bezúhonnosti) se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 15 % z jistiny poskytnutého úvěru. Za náklady v případě opožděných plateb se považuje 450 Kč za první písemnou upomínku, 650 Kč za druhou písemnou upomínku a 1 500 Kč jako paušální náklady při předání případu inkasní agentuře. Dne 19. 11. 2019, 2. 1. 2020, 21. 1. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. 5. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Smlouva ze dne 3. 10. 2019 je smlouvou o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaný na straně úvěrovaného smlouvu uzavřel v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.). Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalovaný nijak nebrojil proti tvrzení žalobkyně o způsobu uzavření smlouvy, nebylo tedy pochyb o tom, že žalovaný prostřednictvím internetu projevil zájem o uzavření smlouvy, poskytl žalobkyni osobní údaje, provedl verifikační platbu ve výši 1 Kč, zaslal žalobkyni fotokopii svého občanského průkazu, čímž se vůči žalobkyni identifikoval. Předmětem smlouvy byl úvěr ve výši 3 000 Kč se splatností do 30 dnů. Žalovaný netvrdil, že by na dluh vyplývající ze smlouvy o úvěru žalobkyni cokoli uhradil. 6. Po věcném posouzení práv a povinností obou stran, tak jak jim z uzavřené smlouvy o úvěru vyplývaly, dospěl soud k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy jako celku. 7. Podle § 576 o.z. platí, že týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 8. Podle § 577 o.z. platí, že je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. 9. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 o.z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 1796 o.z. platí, že neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. 12. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 13. Soud se i přes procesní pasivitu strany žalované zabýval otázkou platnosti této smlouvy s ohledem na její soulad s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., a to pokud jde rovnováhu práv a povinností smluvních stran plynoucích ze smlouvy. Žalovaný měl na splnění závazku ze smlouvy po uplynutí sjednané splatnosti úvěru – 30 dnů – vrátit žalobkyni částku 6 300 Kč, tj. o 3 300 Kč více, než mu bylo žalobkyní poskytnuto. Není rozhodné, co z částky 3 300 Kč by mohlo být nárokováno z titulu sjednaného úroku (39 % ročně, do splatnosti v kapitalizované výši 96 Kč) a co z titulu dlužného poplatku za poskytnutí úvěru (v daném případě částka 3 204 Kč). Je evidentní, že žalovaný měl po uplynutí jednoho měsíce vrátit žalobkyni více než dvojnásobek částky poskytnuté. Je zřejmé, že poplatek za poskytnutý úvěr sjednaný ve smlouvě je fakticky skrytým úrokem (odměnou za půjčení peněz), a je zcela bezvýznamné, že smlouva obsahuje ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru, převyšujícího poskytnutou částku, a současně deklaruje úrok„ jen“ v sazbě 39 % p.a. Jediným relevantním parametrem smlouvy je pak roční procentní sazba nákladů (RPSN), vyjadřující cenu, kterou příjemce úvěru platí za jeho poskytnutí (k tomu viz např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2010 č. j. 33 ICm 91/2010). Žalobkyní ve smlouvě deklarovaná RPSN je zjevně přemrštěná a neobvykle vysoká. Soud proto vyhodnotil uzavřenou smlouvu jako zjevně nemravou, když dospěl k závěru o hrubém nepoměru plnění, k nimž se strany ve smlouvě zavázaly, a smlouvu uzavřenou mezi účastníky posoudil ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s ustanovením § 576, 577, 580 o. z., jako absolutně neplatnou jako celek. 14. Neplatné ujednání o úroku pak ve smyslu ust. § 576 o. z. nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Nahrazen