9 C 7/2022-28 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou, podanou Obvodnímu soudu pro Prahu 10 dne 2. 2. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 7 104 Kč. Žalobu odůvodnila tak, že žalované dne 8. 11. 2021 poskytla na základě její žádosti ze dne 8. 11. 2021 spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč, původně splatný dne 11. 12. 2021. Za poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni sjednaný poplatek. Žalovaná ve sjednané lhůtě úvěr nevrátila. Žalobkyně dle svého tvrzení ověřila schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně se tak na žalované domáhá na dlužné jistině částky ve výši 5 000 Kč, na smluvní pokutě částky ve výši 900 Kč, na poplatku za poskytnutí spotřebitelského úvěru částky ve výši 3 204 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba, předvolání k jednání na den 17. 7. 2019 a usnesení s výzvou vyjádřit se k žalobě ze dne 18. 7. 2022, č. j. [číslo jednací], doručeny dle ust. § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel dne 1. 8. 2022 dle ust. § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. 3. Soud projednal věc dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků řízení, žalobkyně podáním ze dne 21. 7. 2022 svou neúčast včas omluvila, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ač k němu byla řádně a včas předvolána. 4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění: 5. Žalobkyně je právnickou osobou s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (Výpisem z [anonymizováno]). Žalobkyně dne 8. 11. 2021 provedla ve prospěch žalované, platbu ve výši 3 000 Kč se zprávou pro příjemce (Potvrzením o provedení tuzemské platby). Žalovaná dne 8. 11. 2021 provedla ve prospěch žalobkyně, na č. ú. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], platbu ve výši 1 Kč (Potvrzením o platbě [anonymizováno] banka). Dle obsahu listiny předložené žalobkyní – Smlouva o spotřebitelském úvěru, v níž je žalobkyně uvedena jako„ Úvěrující“ a žalovaná, označená jménem a příjmením, adresou, číslem [číslo obč. průkazu], číslem mobilního telefonu [číslo], adresou elektronické pošty: [email], číslem bankovního účtu [bankovní účet], uvedena jako„ Úvěrovaný“. Ve smlouvě je specifikován pod bodem 2 předmět smlouvy – úvěr ve výši 3 000 Kč, úrok 39 % ročně, poplatek za poskytnutí úvěru 3 204 Kč, vrácen má být úvěr do 30 dnů, roční procentní sazba nákladů 832. 000,00 %; v případě řádného splacení 1 916 %; celková částka, která má být vrácena žalobkyni je 6 300 Kč; dále je uvedena smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky ohledně výše úvěrovaných prodlení; úvěr podepsán digitálně 8. 11. 2021; přiložen ceník a sazebník poplatků (Smlouvou o spotřebitelském úvěru). Dle obsahu listiny předložené žalobkyní – Předsmluvní informace, [webová adresa] – předtištěný formulář, v němž je žalobkyně uvedena jako věřitel, dále obsažen popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, náklady spotřebitelského úvěru. Předsmluvní informace nejsou žalovanou vlastnoručně podepsány, na konci je pouze uvedeno„ [anonymizována dvě slova] v [obec] dne“ a dále strojově uvedeno jméno žalované, [rodné číslo], 08.11.2021 11:49:24 a IP adresa: [adresa]. Posouzení úvěruschopnosti žadatele – výše příjmu 33 170 Kč/měsíc (výpis z účtu) výdaje 15 364 Kč (bydlení 8 100 Kč, energie 5 764 Kč, osobní 5 764 Kč). Výpis z běžného účtu vedeného na žalovanou ([bankovní účet] za období srpen – říjen 2021) soud zjistil, že konečný zůstatek na účtu má žalovaná cca v řádu sta korun (bankovními výpisy). Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky upomínkou ze dne 20. 12. 2021 (Upomínkou k úhradě dluhu ze dne 20. 12. 2021 včetně dokladu o odeslání upomínky). Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby dále vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 3. 1. 2022 a 13. 1. 2022 (Poslední upomínkou před předáním na vymáhání ze dne 3. 1. 2022 a Poslední výzvou před žalobou a exekucí ze dne 13. 1. 2022). 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 7. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). 8. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Dle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 16. Povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona. 17. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 1916 %. Z databáze [příjmení] se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v roce 2021 v listopadu 7,99 %. Ve smlouvě byla tedy více než 239 násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]), nikoli 239 násobkem. Proto soud žalobkyni přiznal nárok na částku 3 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, když tato částka byla žalované poskytnuta a žalovaná ji nevrátila. 18. Ani v případě, že by smlouva nebyla neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy, by žalobkyně neměla právo na úhradu poplatku za administrativní činnosti, za hotovostní inkaso splátek, neboť se jedná o ujednání nepřiměřená, zakládající v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, dále soud uzavřel, že žalobkyně nepostupovala při zkoumání úvěryschopnosti řádně, neboť co se týká příjmů a výdajů žalované, tyto nevykazují rezervy pro nabrání dalšího závazku. 19. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve po doručení výzvy k vydání částky, žalobkyně má proto nárok na zákonný úrok z prodlení od 21. 1. 2022 a v tomto rozsahu jí ho soud výrokem II. rozsudku přiznal. Ve zbývajícím rozsahu soud, z důvodu popsaných výše, žalobu zamítl (výrok I.). 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která by měla poměrný nárok na náhradu nákladů řízení, žádné náklady v souvislosti s vedeným řízením, nevznikly.