16 C 101/2022-85 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 20. 6. 2022 domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky 59 421,27 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalobce je bývalým zaměstnancem žalovaného. Žalobce uzavřel s žalovaným pracovní smlouvu na dobu neurčitou dne 1. 4. 2017 na pracovní pozici číšník, s termínem nástupu do práce dne 1. 4. 2017. Dodatkem k pracovní smlouvě ze dne 1. 1. 2019 bylo změněno mzdové ohodnocení žalobce tak, že se mu přiznává hrubá mzda ve výši 13 500 Kč, dodatkem k pracovní smlouvě ze dne 1. 1. 2020 bylo změněno mzdové ohodnocení žalobce tak, že se mu přiznává hrubá mzda ve výši 14 600 Kč. Podle dodatku k pracovní smlouvě ze dne 28. 2. 2020 s účinností od 1. 3. 2020 se změnila sjednaná pracovní doba na 30 hodin týdně. Dodatkem k pracovní smlouvě ze dne 1. 1. 2021 bylo změněno mzdové ohodnocení žalobce tak, že se mu přiznává hrubá mzda ve výši 15 200 Kč. Podle nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, je žalobce jako číšník zařazen do 3. skupiny prací, kdy je výše minimální mzdy stanovena od 1. 1. 2019 částkou 16 280 Kč, od 1. 1. 2020 částkou 17 800 Kč a od 1. 1. 2021 částkou 18 500 Kč. Za rok 2019 tak žalobce dostal mzdu nižší o 23 028 Kč (1 919 Kč x 12), za rok 2020 o 26 436 Kč (2 203 Kč x 12) a za rok 2021 o 24 810 Kč (2 481 Kč x 12), celkem za tři roky představuje nedoplatek na mzdě žalobce částku 74 274 Kč. Žalobce dne 20. 10. 2021 zaslal žalovanému předžalobní výzvu. Žalovaný dne 21. 10. 2021 kontaktoval žalobce, aby uzavřel dohodu o ukončení pracovního poměru ke dni 24. 10. 2021 s tím, že se vzdá svých nároků na úhradu nedoplatku na mzdě, s čímž žalobce nesouhlasil. Dne 2. 11. 2021 žalobce předložil žalovanému k doručení okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem pro nevyplacení části mzdy do 15 dnů po uplynutí doby splatnosti. Žalovaný odmítl písemnost převzít. Dne 2. 11. 2021 byl žalobce u svého praktického lékaře, který poté zaslal žalovanému e-mail o pracovní neschopnosti žalobce. Žalobce proto okamžité zrušení pracovního poměru dne 3. 11. 2021 poslal žalovanému poštou, doručeno bylo dne 4. 11. 2021. Dne 8. 11. 2021 žalobce přijal částku 69 312 Kč jako nedoplatek na mzdě za období od dne 1. 1. 2019 do dne 31. 8. 2021 včetně příslušenství ve výši 8 800 Kč. Žalobce tedy stále požaduje nedoplatek mzdy za měsíce září a říjen roku 2021 ve výši 4 962 Kč (2 x 2 481 Kč), náhradu mzdy za výpovědní dobu ve výši 43 089,54 Kč a náhradu za nevyčerpanou dovolenou ve výši 11 369,73 Kč, celkem tedy částku ve výši 59 421,27 Kč. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, ve svém vyjádření ze dne 19. 8. 2022 uvedl, že k ukončení pracovního poměru žalobce došlo, protože žalobce řádně neplnil pracovní povinnosti, na což byl upozorněn. Žalobce poté přestal docházet do zaměstnání a dne 5. 11. 2021 předložil žalovanému potvrzení o pracovní neschopnosti. Žalovaný byl srozuměn s dodatkem k pracovní smlouvě ze dne 28. 2. 2020 s účinností od 1. 3. 2020, kterým se změnila sjednaná pracovní doba na 30 hodin týdně bez změny mzdových podmínek, tedy že žalobci bude ponížena mzda o poměrnou část pracovní doby. O tom svědčí i dodatek k pracovní smlouvě ze dne 1. 1. 2021, kterým byla žalobci zvýšena mzda na 15 200 Kč tak, aby vyhověla požadavkům minimální mzdy. Obě strany byly srozuměny s tím, že takto uvedená suma obsahuje přepočet na hrubou hodinovou mzdu. Vyčíslení nároků žalobcem počítá s tím, že žalobce byl zaměstnán na plný pracovní úvazek, ne 30 hodin týdně. Mzdové nároky žalobce byly uhrazeny na základě dohody stran spojené s dohodou, že pracovní poměr žalobce skončí ke dni 24. 10. 2021, k podpisu listin nedošlo, protože se žalobce nedostavil do zaměstnání. Nárok uplatněný okamžitým zrušením ze dne 2. 11. 2021 ve výši 69 312 Kč byl žalovaným dne 4. 11. 2021 zaplacen, stejně jako mzda za měsíce září a říjen roku 2021. Žalovaný má za to, že úhradou částky 69 312 Kč byly žalobci uhrazeny nejen nároky na doplatek rozdílu mezi minimální a zaručenou mzdou, ale rovněž nárok na doplatek mzdy za měsíc říjen roku 2021 ve výši 13 528 Kč čistého a náhrada ve výši dvou průměrných měsíčních výdělků za výpovědní dobu v celkové výši 24 541 Kč čistého. 3. První jednání ve věci bylo nařízeno na den 7. 3. 2023. K tomuto jednání byl žalovaný řádně a včas předvolán, předvolání bylo žalovanému doručeno dne 30. 1. 2023, tj. více než 10 dnů přede dnem, kdy se jednání konalo. Žalovanému bylo předvolání doručováno v souladu s ust. § 45 odst. 2 a § 46 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.), do datové schránky. Žalovaný se na jednání nedostavil, žalobce se dostavil, jednalo se tedy podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. bez přítomnosti žalovaného, soud přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Mezi účastníky není spor, že žalobce je bývalým zaměstnancem žalovaného na základě pracovní smlouvy uzavřené dne 1. 4. 2017 včetně dodatku ze dne 1. 1. 2019, ze dne 28. 2. 2020 a ze dne 1. 1. 2021 s původní hrubou mzdou ve výši 13 500 Kč, a následně od dne 1. 1. 2020 se mzdou ve výši 14.600 Kč a od dne 1. 1. 2021 ve výši 15 000 Kč. Žalobce byl zaměstnán na pozici číšník, tedy dle nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, je zařazen do tzv. 3. skupiny, kde minimální mzda od dne 1. 1. 2019 činí částku 16 280 Kč, od dne 1. 1. 2020 částku 17 800 Kč a od dne 1. 1. 2021 částku 18 500 Kč. Rovněž není sporným, že žalovaný žalobci uhradil žalobci částku 69.312 Kč dne 8. 11. 2021, jakož že okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalovaným převzato dne 4. 11. 2021, tedy k tomuto datu došlo k ukončení pracovního poměru, neboť žalovaný nepodal žalobu na neplatnost výpovědi. [příjmení] zůstává, co představuje zaplacená částky 69 312 Kč. 5. Soud zjistil z provedených důkazů následující: Žalobce pro žalovaného pracoval od dne 1. 4. 2017 na pozici číšník, s původní hrubou mzdou ve výši 13 500 Kč, a následně od dne 1. 1. 2020 se mzdou ve výši 14.600 Kč a od dne 1. 1. 2021 ve výši 15 000 Kč (pracovní smlouva ze dne 1. 4. 2017 včetně dodatků ze dnů 1. 1. 2019, 24. 8. 2020, 1. 1. 2021, 1. 1. 2020, nepodepsaný zápočtový list, výpis z obchodního rejstříku od [název soudu] vložka [číslo], oddíl C). Žalobce se pokoušel o mimosoudní vyřešení sporu (komunikace právních zástupců, předžalobní upomínka ze dne 18. 11. 2021). Žalobce dostával od žalovaného mzdu nižší, než je mzda zaručená (výplatní pásky za období od ledna 2019 do srpna 2021). Žalobce byl v období od dne 3. 11. 2021 do dne 7. 11. 2021 dočasně práce neschopný (zpráva [anonymizováno]). Pracovní poměr žalobce skončil okamžitým ukončením pracovního poměru z důvodu nevyplacení části mzdy do 15 dnů po uplynutí doby splatnosti (okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 2. 11. 2021 s doručenkou ze dne 4. 11. 2021, tabulka výpočtu rozdílu mzdy). 6. Soud po provedeném dokazování zjistil, že částka 69 312 Kč zaplacená žalobci představuje rozdíl mezi minimální mzdou a zaručenou mzdou za období od dne 1. 1. 2019 do dne 31. 8. 2021. Žalovaný žalobci nezaplatil doplatek mzdy za měsíce září a říjen roku 2021 ve výši 4 962 Kč (2 481 Kč x 2), náhradu za výpovědní dobu ve výši 43 089,54 Kč (21 544,77 Kč x 2) a za nevyplacenou dovolenou částku 1 982 Kč. 7. Žalobce vzal žalobu částečně zpět ohledně částky 9 387,73 Kč s příslušenstvím. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět, postupoval soud dle § 96 odst. 1, 2, 3 o. s. ř. a ve výroku I. zastavil řízení ohledně částky 9 387,73 Kč s příslušenstvím. Soud současně dle § 164 o.s.ř. opravil chybu v psaní ve výroku I. 8. Podle § 112 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, zaručenou mzdou je mzda nebo plat, na kterou zaměstnanci vzniklo právo podle tohoto zákona, smlouvy, vnitřního předpisu, mzdového výměru nebo platového výměru (§ 113 odst. 4 a § 136 zákoníku práce). Podle § 112 odst. 2 zákoníku práce nejnižší úroveň zaručené mzdy a podmínky pro její poskytování zaměstnancům, jejichž mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, a pro zaměstnance, kterým se za práci poskytuje plat, stanoví vláda nařízením, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku s přihlédnutím k vývoji mezd a spotřebitelských cen. Podle § 112 odst. 3 písm. a) zákoníku práce nedosáhne-li mzda příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy podle odstavce 2, je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytnout doplatek ke mzdě ve výši rozdílu mezi mzdou dosaženou v kalendářním měsíci a příslušnou nejnižší úrovní zaručené měsíční mzdy. Podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit, jen jestliže mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1). Podle § 56 odst. 2 zákoníku práce zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Podle § 222 odst. 2 zákoníku práce zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou