46 C 84/2023-19 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 9 214 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, kterého se žalobkyně domáhala s odůvodněním, že dne [datum] poskytla její předchůdkyně společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 10 000 Kč, který mu vyplatila převodem na účet č. [bankovní účet]. Pohledávka nesplacené části spotřebitelského úvěru ve výši 9 214 Kč byla smlouvou ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovanému bylo dne [datum] oznámeno postoupení pohledávky a byl vyzván k úhradě, nic však neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. [právnická osoba] poskytla na základě smlouvy o úvěru [číslo] dne [datum] žalovanému převodem na jeho účet č. [bankovní účet], vedený u [právnická osoba], spotřebitelský úvěr v celkové výši 10 000 Kč, kdy platba byla učiněna pod variabilním symbolem [číslo]. Finanční prostředky měly být žalovaným společnosti [právnická osoba] vráceny nejpozději dne [datum] (prokázáno Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum], Výpisem z účtu spol. [právnická osoba] u [právnická osoba] ze dne [datum], [právnická osoba] ze dne [datum]). Následně došlo dne [datum] k postoupení pohledávky z neuhrazeného spotřebitelského úvěru ve výši 9 214 Kč společností [právnická osoba] na žalobkyni, přičemž v seznamech postupovaných pohledávek, které jsou přílohou uvedených smluv, je pohledávka za žalovaným vedena pod [číslo] (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] vč. seznamu postoupených pohledávek). Žalovanému bylo postoupení pohledávky z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru oznámeno dopisem ze dne [datum] a tento den byl rovněž písemně vyzván k úhradě do tří dnů, nic však neuhradil (prokázáno Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] a Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] vč. kopie podacího lístku téhož data). 5. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících právních ustanovení a učinil následující právní závěr. 6. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu. 7. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, i když v řízení nikterak nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť nebyly doloženy žádné podklady vedoucí k uzavření smlouvy. 8. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku [název soudu] sp.zn. [spisová značka] ve spojení s konstantní judikaturou [anonymizována dvě slova] [mezinárodní organizace] a [název soudu]. Jak uvedl [anonymizována dvě slova] [mezinárodní organizace] v rozsudku ze dne [datum] ve věci [anonymizováno] [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) [číslo listu] [ustanovení právního předpisu EU], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice [ustanovení právního předpisu EU] [Smlouva o EHS] (dále jen„ směrnice“), a bod [anonymizováno] znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle [anonymizována dvě slova] zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl [název soudu] ve svém rozhodnutí ze dne [datum] vydaném pod sp. zn. [ústavní nález] to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, či nikoli. 9. S ohledem na výše citovaný nález [název soudu] je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel adekvátně vyhodnotil úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp. zn. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] konstatuje i [anonymizována dvě slova] [mezinárodní organizace]. 10. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalovanému 10 000 Kč, z nichž žalovaný doposud neuhradil 9 214 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o.z. bez právního důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2993 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí částku 9 214 Kč s tím, že žalovaný se do prodlení dostal s první výzvou k peněžitému plnění ve smyslu rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí]. Pro účely určení dne doručení výzvy k peněžitému plnění se v daném případě použije domněnka doby dojití zakotvená v § 573 o.z., dle které se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Za první den prodlení je považován den následující po marném uplynutí dne dospělosti dluhu, žalobkyni tak vzniklo právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne [datum]. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 12. Lhůty k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.