5 C 191/2023-53 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 8. 12. 2022 domáhala na žalované zaplacení částky 10 960,38 Kč s příslušenstvím a částky 3386,76 Kč s tím, že se jedná o pohledávky vzniklé ze smlouvy o úvěru, přičemž tyto pohledávky byly žalobkyni postoupeny společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a dosud nebyly žalovanou uhrazeny. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaná ve stanovené lhůtě nereagovala na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. V řízení byl prokázán následující skutkový stav: 5. Dne 7. 7. 2020 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Právní předchůdce žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházel z údajů, které žalovaná uvedla v žádosti o úvěr; žalovaná konkrétně uvedla, že rozdíl mezi jejími měsíčními příjmy a výdaji činí částku 4 008 Kč, když její mzda činí částku 18 592 Kč, bydlení a energie částku 1 000 Kč (jelikož bydlí u rodičů), doprava, jídlo a osobní náklady částku 9 090 Kč a splátky stávajících půjček částku 4 494 Kč. Žalovaná dále v žádosti o úvěr uvedla, že vyživuje dvě děti do 26 let. Podklady, na základě kterých právní předchůdce žalobkyně seznal úvěruschopnost žalované byly její pracovní smlouva, mzdový výměr a výplatní pásky (Žádost o úvěr). Na základě smlouvy pak právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaná tuto částku převzala v hotovosti v místě svého bydliště. Žalovaná se naopak zavázala poskytnutý úvěr splatit do 7. 9. 2021, a to včetně příslušenství, tj. celkem částku 27 888 Kč. Výše měsíční splátky byla sjednána na částku 1 992 Kč (Smlouva). 6. Dále bylo v řízení prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní byla dne 4. 4. 2022 uzavřena rámcová smlouva o postupování pohledávek a dne 28. 7. 2022 též dílčí smlouva o postoupení pohledávek, jejímž prostřednictvím byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena na žalobkyni pohledávka za žalovanou v částce 19 888 Kč (Rámcová smlouva o postupování pohledávek ze dne 4. 4. 2022 vč. dodatku č. 1; Dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2022). Dopisem ze dne 4. 8. 2022 pak žalobkyně informovala žalovanou o postoupení pohledávky a současně ji vyzvala k úhradě dlužné částky, jež včetně příslušenství činila částku 32 488,43 Kč (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 8. 2022 vč. dokladu o odeslání ze dne 8. 8. 2022). Žalovaná zřejmě neuhradila ničeho, neboť žalobkyně ji prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 21. 11. 2022 vyzvala k úhradě dlužné částky 32 333,18 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 960,38 Kč od 28. 7. 2022 do 21. 11. 2022 kapitalizovaným částkou 293,53 Kč (Předžalobní výzva ze dne 21. 11. 2022 vč. dokladu o odeslání ze dne 23. 11. 2022). 7. Žádná další žalobní tvrzení již v řízení prokázána nebyla. 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 9. V daném případě byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., neboť právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaná zde vystupovala jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z., když smlouvu uzavírala mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání a právní předchůdce žalobkyně zde vystupoval jako podnikatel ve smyslu § 420 o. z., když smlouvu uzavíral v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně, na vlastní účet a odpovědnost, živnostenským nebo obdobným způsobem za účelem dosazení zisku. Svou povahou se tedy jedná o úvěr spotřebitelský, na který dopadá § 1810 a násl. o. z. a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“). 10. Podle § 86 odst. 1 zákona„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 11. Podle § 86 odst. 2 zákona„ Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 12. Podle § 87 odst. 1 zákona„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ 13. S ohledem na citovaná zákonná ustanovení a prokázaný skutkový stav, soud shledal smlouvu absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z., když právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr, přestože z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. 14. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že rozdíl mezi jejími měsíčními příjmy a výdaji činí částku 4 008 Kč, na základě čehož dospěl právní předchůdce žalobkyně k závěru, že žalovaná je dostatečně bonitní k tomu, aby hradila měsíční splátku úvěru v částce 1 992 Kč, jelikož by jí měsíčně stále zůstala částka 2 016 Kč. Právní předchůdce žalobkyně ovšem zcela ignoroval skutečnost, že veškeré podklady, které mu žalovaná pro posouzení své úvěruschopnosti předložila (pracovní smlouva, mzdový výměr, výplatní pásky) se týkají pouze jejích měsíčních příjmů; měsíční výdaje žalované nebyly v žádosti o úvěr podloženy absolutně žádným způsobem a z textu žaloby vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně je ani žádným způsobem nezjišťoval, že si např. neopatřil výpis z Centrální evidence exekucí, aby ověřil, zda je v případě žalované jediným po ní pohledávky vymáhajícím soudním exekutorem ten uvedený v žádosti o úvěr apod. Právnímu předchůdci žalobkyně dále nepřišlo podezřelé, že přestože mu žalovaná nepředložila žádné podklady ohledně svých měsíčních výdajů, tak tyto v žádosti o úvěr uvedla s přesností na desítky/jednotky Kč. To lze jistě pochopit u těch měsíčních výdajů, jejichž výše je neměnná (např.„ měsíční splátky stávajících půjček“ v částce 4 494 Kč), ovšem již nikoli u těch měsíčních výdajů, jejichž výše musí být již ze své podstaty velmi proměnlivá (např.„ doprava, jídlo, osobní náklady“ v částce 9 090 Kč), a to i v řádech tisíců Kč (soud opět připomíná, že žalované by v případě plné pravdivosti v žádosti o úvěr vyplněných údajů zbývala měsíčně částka 2 016 Kč). Závěrem k tomuto pak soud uvádí, že žalovaná v žádosti o úvěr jasně uvedla, že„ počet vyživovaných dětí do 26 let“ je v jejím případě 2; právní předchůdce žalobkyně ovšem seznal, že žalovaná bude schopna tyto děti plně zaopatřit z částky 2 016 Kč, a to jakkoli je tato částka pro daný účel nízká sama o sobě, natožpak vzhledem k uvedené variabilitě jiných měsíčních výdajů. Soud uvádí, že minimálně zde měl právní předchůdce žalobkyně (mající všechny uvedené údaje za pravdivé) shledat, že existují důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, avšak přesto tak neučinil a úvěr žalované poskytnul. 15. Shledal-li tedy s odkazem na shora uvedené soud smlouvu absolutně neplatnou, pak pochopitelně včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě atd. Vzhledem k tomuto a k žalobnímu tvrzení, že žalovaná uhradila částku 8 000 Kč, tak soud žalobkyni v souladu s § 2991 o. z. přiznává nárok na vydání bezdůvodného obohacení v částce 7 000 Kč, tedy v částce představující dosud nesplacenou jistinu úvěru. 16. Na základě předložených listin (oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva) má soud za to, že se žalovaná ocitnula v prodlení ve smyslu § 1968 o. z., a proto v souladu s § 1970 o. z. přiznal žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky 7 000 Kč (dosud nesplacená jistina úvě