Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 245 459,76 Kč s příslušenstvím, skládající se z pohledávky ve výši 180 423 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 180 423 Kč ve výši 14,75 % ročně od 28. 6. 2024 do zaplacení a pohledávky ve výši 65 036,76 Kč a úroku ve výši 76,04 % p.a. z částky 147 017,68 Kč od 28. 6. 2024 do 21. 7. 2024 ve výši 7 134,24 Kč, úroku ve výši 14,75 % p.a. z částky 147 017,68 Kč od 22. 7. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 6. 2024 dosáhne částky 577 728 Kč. Uvedla, že s žalovanou uzavřely dne 25. 10. 2023 úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které poskytla žalobkyně žalované částku 150 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr včetně úroku ze zapůjčené částky ve výši 76,04 % ročně zaplatit ve 48 měsíčních splátkách po 11 430 Kč. Schopnost žalované řádně splácet byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované (doklady o příjmech a prohlášení žalované), databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti (NRKI), jakož i z jiných zdrojů, též byl proveden tzv. scoring klienta. Bylo prověřeno, že žalovaná nebyla evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný a zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žalovanou doporučil úvěr ke schválení. Žalovaná neplatila splátky řádně a včas, proto žalobkyně v souladu se smlouvou celý úvěr ke dni 26. 6. 2024 zesplatnila. Celkem na svém dluhu žalovaná zaplatila částku 57 150 Kč. Před zesplatněním úvěru vzniklo žalobkyni též právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč (2 x 499 Kč) a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 400 Kč (2 x 200 Kč). Dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru, která tak činí 174 825,56 Kč. Žalobkyni dále vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou od 28. 6. 2024, kterou žalobkyně kapitalizovala k datu vyhotovení žaloby částkou 65 036,76 Kč. Žalobkyně dále nárokuje úrok za poskytnutí úvěru z částky 147 017,68 Kč (původní jistina) ode dne 28. 6. 2024 do zaplacení, a to konkrétně ve výši 76,04 % ročně od 28. 6. 2024 do 21. 7. 2024 a ve výši 14,75 % ročně od 22. 7. 2024 do zaplacení. Zároveň požaduje 4 200 Kč (3 x 1 400 Kč) jako úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud jednal v nepřítomnosti žalované dle § 101 odst. 3 o.s.ř., která se k jednání nařízenému na den 21. 7. 2026 bez omluvy nedostavila, ač byla řádně předvolána.4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:5. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 25. 10. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Výše úvěru činila 150 000 Kč splatných ve 48 měsíčních splátkách po 11 430 Kč, RPSN 109,01 %, smluvní úrok 76,03 % ročně (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o úvěru, oznámením o schválení včetně rozpisu splátek, dodatkem k návrhu smlouvy o úvěru, předsmluvním formulářem, dodejkou s datem uložení zásilky 27. 10. 2023, informacemi pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru, přílohou č. , hodnota, k návrhu na uzavření smlouvy a pojištění schopnosti splácet a základními informacemi o klientovi). Smlouva byla uzavřena skrze prostředky komunikace na dálku po ověření identity žalované (prokázáno kopií občanského průkazu žalované, potvrzením o odeslání částky 1 Kč z bankovního účtu žalované, SMS informací o vyplacení s dokladem o přijaté SMS zprávě). Žalovaná čerpala úvěr ve výši 150 000 Kč dne 25. 10. 2023 (prokázáno dokladem o vyplacení úvěru). Žalovaná uhradila pouze 5 splátek v celkové výši 57 150 Kč (prokázáno kartou klienta). Následně byla proto žalobkyní opakovaně vyzvána k zaplacení dalších splátek a upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru (prokázáno výzvou k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 23. 5. 2024 a ze dne 24. 6. 2024). Žalovaná další splátky neuhradila a žalobkyně žalované oznámila zesplatnění úvěru a vyzvala jí k jeho úhradě (prokázáno oznámením o zesplatnění úvěru s výzvou k okamžité úhradě dosud nesplacené části ze dne 26. 6. 2024). K zaplacení následně žalovanou vyzvala i předžalobní výzvou právní zástupkyně žalobkyně (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 10. 10. 2024 a podacím archem ze dne 10. 10. 2024).6. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy vyžádala od žalované informace o jejích příjmech a výdajích a dospěla v dokumentu hodnocení klienta k závěru o jejích měsíčních příjmech 40 400 Kč a výdajích 15 138 Kč: 4 860 Kč životní minimum, 4 078 Kč na další splátky žalobkyni, 6 100 Kč na nájemné a na ostatní (doprava, kurzy, záliby, apod) 100 Kč. Pro rezervu je vyplněna částka 1 000 Kč. Dále je vyplněno, že je žalovaná zaměstnána u zaměstnavatele , právnická osoba, ., pracuje na hlavní pracovní poměr, pracovní smlouva není na dobu určitou, její vzdělání je maturitní a bydlí ve vlastní formě bydlení. Žalobkyně tak zanalyzovala, že žalované zbývá měsíčně částka 24 262 Kč (prokázáno hodnocením klienta a prohlášením klienta). Informace o příjmech žalované ověřila žalobkyně skrze historii pohybu na běžném účtu žalované za období od 1. 6. 2023 do 24. 10. 2023, na kterém je celkem pět transakcí, přičemž se jedná o platby mzdy od zaměstnavatele , Anonymizováno, . V červnu 2023 činila čistá mzda žalované 38 153 Kč, v červenci 2023 částku 37 234 Kč, v srpnu 2023 částku 41 591 Kč, v září 2023 částku 41 938 Kč a v říjnu 2023 částku 37 689 Kč (prokázáno historií pohybu na běžném účtu). Žalobkyně provedla kontrolu žalované v nebankovním registru informací s výsledkem, že žalovaná žádala o úvěr u 9 bank a finančních institucí, její expozice je 2 315 552 Kč a má dluhy po splatnosti ve výši 103 Kč (prokázáno výpisem z nebankovního registru klientských informací).7. Další důkazy soud neprováděl, neboť měl skutkový stav za dostatečně objasněný pro rozhodnutí ve věci. Soud zejména neprovedl navržené důkazy týkající se pojištění úvěru, neboť je považoval za nadbytečné.8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („SpotřÚ“): „Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“Podle § 86 odst. 1 SpotřÚ ve znění platném a účinném do 31. 12. 2023: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“Podle § 86 odst. 2 SpotřÚ ve znění platném a účinném do 31. 12. 2023: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (v aktuálně platném a účinném znění od 29. 5. 2022) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 75 SpotřÚ: „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“9. Podle rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 30. 9. 2021, sp. zn. , Anonymizováno, „Soud je povinen zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet. Nesplní-li poskytovatel zcela svoje povinnosti, má to za následek neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 SpotřÚ). Splnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud zkoumá z úřední povinnosti, i bez výslovného návrhu dlužníka. Neplatnost smlouvy má tedy absolutní povahu.“10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , Anonymizováno, , bod 17: „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“11. Soud v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru dospěl k závěru, že žalobkyně ani přes poskytnuté poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. dostatečně netvrdila ani neprokázala skutečnosti, ze kterých by plynulo, že by úvěruschopnost žalované byla před poskytnutím úvěru zkoumána řádně a s odbornou péčí, tedy že by byly řádně zjištěny a porovnány příjmy a výdaje žalované a způsob plnění jejích dosavadních dluhů. Z žalobkyní předložených důkazů naopak vyplývalo, že úvěruschopnost žalované řádně zkoumána nebyla, neboť žalobkyně zcela rezignovala na ověření výdajové stránky žalované.12. Co se týče příjmové stránky žalované, tu žalobkyně dostatečně ověřila, když měla k dispozici pět příchozích mezd žalované, které rámcově odpovídají učiněnému zjištění v hodnocení klienta. Žalobkyně však dostatečně nezkoumala výdajovou stránku žalované. V tomto ohledu vycházela pouze z údajů poskytnutých žalovanou, aniž by měla k dispozici dokumenty oproti kterým by bylo možné skutečnou výši výdajů žalované ověřit. Navíc je zjevné, že žalovaná vlastnila bankovní účet, když předložila výpis z účtu týkající se jejích mezd, nebyl proto dle soudu dán žádný důvod, proč žalobkyně nemohla ověřit skutečnou výši výdajů žalované výpisem z účtu. Soud dále poznamenává, že v hodnocení klienta zjevně nejsou uvedeny reálné výdaje žalované, neboť se jeví jako vysoce nepravděpodobné, že všechny ostatní výdaje žalované (doprava, kurzy, záliby, apod) by měsíčně činily částku 100 Kč. Takto nízká částka se soudu jeví jako zcela nedostatečná. Dále je ve formuláři uvedeno, že žalovaná žije ve vlastním bydlení, což by bylo jednoduché ověřit výpisem z katastru nemovitostí, a doložením nákladů na spotřebu služeb a energií apod., což však předloženo nebylo, ačkoli částka 6 100 Kč jako veškeré náklady na bydlení v Praze se jeví až příliš nízká. Soud má proto za to, že v hodnocení klienta nemohlo být kalkulováno se skutečnými náklady.13. Výsledek lustrace žalované v NRKI (zejména s ohledem na výši její expozice a skutečnost, že má dluhy po splatnosti) měl být pro žalobkyni jako poskytovatelku úvěrů jasným signálem k tomu, aby se úvěruschopností žalované zabývala důkladněji, tj. s odbornou péčí provedla přezkoumatelný závěr založený na zjištění příjmů, výdajů, jejich ověření a porovnání a rovněž aby se zabývala způsobem dosavadního splácení ostatních dluhů žalované a jejich skutečnou výší. Pokud tak žalobkyně neučinila a neověřila řádně skutečné výdaje žalované, resp. takový postup nebyl žalobkyní konkrétně tvrzen ani prokázán, nelze než uzavřít, že žalobkyně dostatečně netvrdila ani neprokázala posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí před poskytnutím úvěru.14. V důsledku výše uvedeného je třeba úvěrovou smlouvu posoudit podle § 87 SpotřÚ jako absolutně neplatnou a žalobkyně má nárok pouze na vrácení nesplacené části jistiny ve výši 92 850 Kč, jelikož žalovaná čerpala částku 150 000 Kč a na splátkách uhradila 57 150 Kč. Nesplacená část jistiny ve výši 92 850 Kč, kterou je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit, je v souladu s výše citovanou judikaturou Nejvyššího soudu splatná v nové přiměřené době splatnosti. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o skutečnosti, jaká doba je pro vrácení nesplacené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 SpotřÚ přiměřená možnostem žalované (jaké jsou její celkové majetkové poměry), tížila žalovanou. V případě nečinnosti žalované určil tuto lhůtu soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce 60 dnů, a to s přihlédnutím k tomu, aby byla tato lhůta dostatečná pro případné obstarání finančních prostředků k uhrazení dluhu. Soud proto žalobkyni výrokem I přiznal částku 92 850 Kč.15. S ohledem na výše odůvodněný závěr o nesplnění povinnosti podle § 75 a § 86 SpotřÚ mající za následek absolutní neplatnost smlouvy a s ohledem na vztah speciality SpotřÚ k právní úpravě bezdůvodného obohacení dle o.z. soudu nezbylo než v rozsahu přesahujícím nesplacenou jistinu žalobu výrokem II a V zamítnout.16. Soud dodává, že dle rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. ledna 2024, sp. zn. , Anonymizováno, je účelem řádného posouzení úvěruschopnosti odpovědné jednání věřitelů a předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů. Nedodržení toho postupu poskytovatelem úvěru samo o sobě vede k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru a je nezávislé na situaci nebo chování konkrétního spotřebitele (uplatnění sankce neplatnosti není podmíněno tím, že spotřebitel utrpěl škodlivé následky a nebrání mu ani případná skutečnost smlouva byla splněna). Jiný výklad by mohl povzbudit věřitele, aby neplnil povinnost, která pro něj vyplývá z článku 8 směrnice 2008/48. Z uvedeného vyplývá, že pokud poskytovatel úvěru (tak jako v posuzovaném případě) s odbornou péčí nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, je smlouva o úvěru absolutně neplatná, a to bez ohledu na situaci spotřebitele a na způsob, jakým úvěr splácí.17. Nad rámec uvedeného soud shledal zjevně nepřiměřeným též smluvní úrok sjednaný ve výši 76,03 % ročně. Dle databáze ARAD – Statistika úrokových sazeb – nové obchody – úvěry činila průměrná úroková sazba na nové spotřebitelské úvěry v říjnu 2023 9,71 %, sjednaná úroková sazba je tedy více než sedminásobkem průměrné úrokové sazby. Pro srovnání odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ). I z tohoto hlediska by bylo pro rozpor s dobrými mravy možno shledat smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Soud se však otázkou neplatnosti smlouvy z tohoto důvodu podrobněji nezabýval, neboť smlouvu shledal neplatnou dle § 87 SpotřÚ, jak je uvedeno výše.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. výrokem III tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, za situace, kdy žalovaná, jež byla převážně úspěšná, by měla právo na poměrnou náhradu nákladů podle míry úspěchu, avšak žádné náklady jí v řízení nevznikly.19. Soud rozhodl výrokem IV o povinnosti žalobkyně uhradit dle § 9 odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích soudní poplatek v částce 12 273 Kč. Výše soudního poplatku vychází z položky 1 bod 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků (přílohy zákona o soudních poplatcích).