Obvodní soud pro Prahu 10 47 C 49/2026-29 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vnikl z titulu smlouvy o nákupu na splátky č. , Anonymizováno, uzavřené s žalovanou dne , datum, , na základě které žalobkyně poskytla žalované účelový úvěr ve výši 15 990 Kč. Protože žalovaná úvěr řádně nesplácela, přistoupila žalobkyně k jeho zesplatnění k , datum, . K tomuto dni kapitalizovala smluvní (1 571,84 Kč) a zákonný (39,83 Kč) úrok z prodlení, kterého se spolu s jistinou ve výši 15 321,64 Kč s dlužným poplatek ve výši 400 Kč domáhá. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ve smyslu ustanovení § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, zkoumala úvěruschopnost žalované, kdy porovnala příjmy a závazky deklarované v žádosti o úvěr a dále prověřila žalovanou v dostupných registrech.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ač řádně předvolána, k jednání soudu se nedostavila, ani včas nežádala o jeho odročení, soud proto jednal a rozhodl v její nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“), přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů, předložených pouze žalobkyní, která se z jednání řádně omluvila, odročení nežádala.3. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o nákupu na splátky č. , Anonymizováno, , kdy celková výše úvěru činila 15 990 Kč. Žalovaná se zavázala splatit celkem 19 772,60 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 824 Kč se splatností vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Úroková sazba činila 21,90 % ročně, výše RPSN 24,61 % (Smlouvou o nákupu na splátky č. , Anonymizováno, vč. splátkového kalendáře, listinou Standardní informace o spotřebitelském úvěru, listinou Podmínky smlouvy o nákupu na splátky společnosti , Anonymizováno, ). K vyplacení úvěru ve výši 15 990 Kč došlo , datum, bezhotovostně (výpisem z bankovního účtu o poskytnutí úvěru). Žalobkyně dne , datum, prověřila žalovanou v registrech, z detailu dotazu soud zjistil, že v době uzavření úvěrové smlouvy byla žalovaná osobou se zvýšeným úvěrovým rizikem: žalovaná vykazovala , Anonymizováno, skóre , Anonymizováno, v pásmu , Anonymizováno, („, Anonymizováno, “), měla více současně otevřených úvěrových produktů, celkové měsíční splátkové zatížení přibližně 15 000 Kč, opakovaně žádala v krátké době o další úvěry ve vyšších částkách, přičemž některé žádosti byly zamítnuty, a u dvou kreditních karet byly navíc evidovány i čerstvé prodlevy se splácením (listinami detail dotazu na CEE/CRE, detail dotazu – výsledek lustrace žalované v registrech, credit application). Žalobkyně vyzvala žalobou opakovaně k úhradě dluhu, naposledy předžalobní výzvou svého právního zástupce (výzvami k plnění ze dne , datum, , , datum, a , datum, ).4. Soud neměl žádný důvod pochybovat o žalobkyní předložených důkazech ani skutečnostech z nich zjištěných, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení žalobou uplatněné částky netvrdil.5. Z učiněných skutkových zjištění soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:6. Mezi žalovanou a žalobkyní byla dne , datum, uzavřena smlouva, na základě níž žalobkyně žalované poskytla částku 15 990 Kč. Žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy postupovala jako podnikatel v oboru poskytování spotřebitelských úvěrů, žalovaná jako spotřebitel. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované na základě informací získaných od žalované a z databází. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce výzvou ze dne , datum, .7. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav věci posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen o. z.). Vzhledem k tomu, že žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se podle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu a je tak na místě aplikovat zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). Protože se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, stíhala žalobkyni povinnost posoudit úvěruschopnost žalované dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.8. Ke způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalované soud uvádí, že není postačující, aby poskytovatel úvěru vyšel pouze z tvrzení žalované a z lustrací rejstříků a bankovních systémů. Odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele také náležitě ověří. Podstata zkoumání úvěruschopnosti spočívá v porovnání příjmů a výdajů žadatele, včetně posouzení jeho celkových majetkových poměrů. Pouhé zjištění uspokojivých výdělkových poměrů žadatele, při absenci šetření výdajové stránky, není dostačující pro řádné posouzení úvěruschopnosti žadatele. K obdobným závěrům dospěl též Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018.9. V řízení nebylo prokázáno jakékoliv zkoumání příjmové ani výdajové stránky žalované (s výjimkou jejích závazků úvěrového typu), a to ani za situace, kdy z výpisů závazků úvěrového typu žalované bylo zřejmé, že žalovaná má , Anonymizováno, , Anonymizováno, skóre, vysoké celkové zadlužení, opakovaně žádala o úvěr a jsou evidovány drobné delikvence na kreditních kartách. Za této situace bylo povinností žalobkyně úvěruschopnost žalované důkladně posoudit způsobem odpovídajícím § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených údajů o jejích příjmech, výdajích, závazcích a dosavadní platební morálce, a poskytnout úvěr pouze tehdy, pokud by z takového posouzení nevyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti úvěr splácet. Protože takový řádný postup prokázán nebyl, soud uzavírá, že úvěr byl poskytnut v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, a smlouva je tudíž podle § 87 odst. 1 téhož zákona neplatná.10. Jelikož se žalobkyně nedostavila k soudnímu jednání, soud nemohl žalobkyni poučit podle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy ohledně toho, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Soud není povinen poskytovat poučení žalobkyni písemně, obzvlášť ne tehdy, je-li zastoupena advokátem (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).11. Za této situace je žalovaná, jakožto spotřebitel podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. Jedná se o soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů, podle níž má poskytovatel úvěru nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti, dohodnuté mezi účastníky nebo určené soudem. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vznikne poskytovateli úvěru až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).12. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud tak, že výrokem I. uložil žalované povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu, resp. žalobkyní požadované částky 15 721,64 Kč (namísto celé jistiny ve výši 15 990 Kč). Ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené svým možnostem. Žalovaná se k věci nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala pasivní. Posoudit možnosti žalované vrátit jistinu nebylo možné ani z tvrzení žalobkyně či jí předložených důkazů. Soud v této otázce dospěl k závěru, že spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to zejména vzhledem k výši dlužné jistiny, odpovídá doba splatnosti dlužné částky v délce 30 dnů od právní moci rozsudku.13. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl, neboť při neplatnosti smlouvy jako celku jsou neplatná veškerá ujednání smlouvy o výši úroků a smluvních poplatků. K tomu soud odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2020, č. j. 17 Co 271/2020-112, ve kterém se uvádí, že „neplatnost se netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas“. Ohledně úroků z prodlení soud poukazuje na to, že nárok na úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž dosud nenastala splatnost jistiny.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečně, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.