9 C 337/2020-51 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 10 920 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a II. s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) dne 24. 5. 2018 uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasní poplatkem, celkem částku 11 830 Kč. Tuto částku se žalovaná zavázala vrátit ve 13 pravidelných měsíčních splátkách, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 6. 2019. Právní předchůdce žalobkyně před samotným uzavřením smlouvy nejprve posoudil úvěruschopnost žalované. Žalovaná však své závazky ze smlouvy nesplnila a dlužnou částku neuhradila, a to ani přes výzvy ze strany právního předchůdce žalobkyně. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně zcela vyhověno, ten však byl zrušen pro nedoručitelnost. 3. K ústnímu jednání konanému dne 29. 12. 2020 se žalovaná bez omluvy nedostavila, ani nepožádala o jeho odročení, přestože byla řádně předvolána postupem podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ve spojení se formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a předpisem splátek bylo zjištěno, že žalobkyně dne 24. 5. 2018 uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“). Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 7 000 Kč, přičemž tuto si převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. 5. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve spojení s čestným prohlášením, částí podnájemní smlouvy, potvrzením české správy sociálního zabezpečení a příjmovými doklady bylo zjištěno, že smlouva o úvěru byla uzavřena na základě žádosti žalované, přičemž tato je zaznamenána právě v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaná zde uvedla základní údaje o své osobě a dále o své finanční situaci. Žalovaná uvedla, že je svobodná a bydlí v obecním/státním bytě. Dále uvedla, že její příjem tvoří starobní důchod ve výši 5 777 Kč a že má další příjem ve výši 2 000 Kč měsíčně, který definovala jako "úklid". Jako své výdaje označila nájem ve výši 2 700 Kč, stravování ve výši 4 000 Kč a splátky úvěru ve výši 1 950 Kč. V žádosti o poskytnutí úvěru byly jako ověřené dokumenty označeny následující dokumenty: rozhodnutí o přiznání důchodu, smlouvy a pokladní doklady. 6. Ze smlouvy o prodeji části závodu ve spojení se smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 bylo zjištěno, že část portfolia [právnická osoba] byla převedena na [právnická osoba], ze které byla pohledávka za žalovanou následně postoupena na žalobkyni. 7. Z předžalobní upomínky ve spojení s podacím archem bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, a to výzvou ze dne 26. 2. 2020, která byla žalované odeslána následujícího dne – tj. 27. 2. 2020. 8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“) platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. 11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku jinou. 12. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutkové a právní závěry: mezi žalobkyní a žalovanou nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť žalobkyně nepostupovala při uzavírání smlouvy o úvěru v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., respektive žalobkyně nedoložila, že ve smyslu tohoto ustanovení řádně postupovala. K tomuto závěru dospěl soud především s ohledem na níže popsaná skutková zjištění. Žalobkyně k výzvě soudu ze dne 24. 11. 2020 nedoplnila svá žalobní tvrzení, ze kterých by vyplývalo, že před uzavřením smlouvy o úvěru posuzovala úvěruschopnost žalované, když na tuto výzvu, která jí byla doručena dne 26. 11. 2020, soudu zaslala vyjádření a listiny týkající se jiné úvěrové smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovanou dne 25. 3. 2016. Žalobkyně nepředložila žádné další důkazy, které by prověření úvěruschopnosti žalované prokázaly. Z tohoto důvodu vycházel soud pouze z listin předložených k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, z nichž však nelze dovodit, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované. Žalobkyně především neprokázala, že byla řádně ověřena výše nezbytných výdajů žalované, když z provedených důkazů je zřejmé, že jediným dokladem prokazujícím měsíční výdaje žalované byla podnájemní smlouva, která navíc nebyla soudu předložena kompletní a nebylo tedy možné ověřit, jakou částku žalovaná měsíčně hradí za bydlení. [příjmení] další doklady prokazující měsíční výdaje žalované v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru uvedeny nejsou a zřejmě tedy právnímu předchůdci žalobkyně při uzavření smlouvy předloženy nebyly. Dle názoru soudu je navíc částka za nájem zcela zřejmě nepřiměřeně nízká s ohledem na obecně známou úroveň cen bydlení v době uzavření smlouvy. Je též těžko uvěřitelné, že žalovaná nemá žádné měsíční výdaje za energie a nemá též žádné ostatní výdaje (telefon, internet, zájmy, koníčky, ošacení, hygiena, atd.). Pokud navíc soud vezme v úvahu pouze zde uvedené výdaje (nájem 2 700 Kč, stravování 4 000 Kč a splátky úvěru 1 950 Kč), tak celková částka (8 650 Kč) převyšuje měsíční příjmy žalované. Na tom, že v daném případě zjevně nemohla být řádně prověřena úvěruschopnost žalované, když její měsíční výdaje převyšují její příjmy, nemůže změnit nic ani skutečnost, že žalovaná v žádosti uvedla, že v domácnosti žijí dvě výdělečně činné osoby, když tato skutečnost nebyla žádným způsobem ověřena ani doložena. Ohledně příjmové stránky žalované je nutno uzavřít, že měsíční příjem ve výši 2 000 Kč nelze mít za prokázaný, když žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy prokazující tento příjem žalované a ani právnímu předchůdci žalobkyně žádný takový doklad zřejmě předložen nebyl, když není uveden mezi doklady k příjmům v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Jediným prokázaným příjmem je tak invalidní důchod ve výši 5 777 Kč měsíčně. 13. Právní úprava obsažená v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. není odlišná od ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. dovodil (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu 1 As 30/2015), že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit. Jelikož obsahově obdobná úprava jako v tomto ustanovení je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila, a je proto použitelná i dosavadní judikatura dovozující nároky na činnost věřitele při prověřování tzv. úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Žalobkyně neprokázala, že informace zjištěné od žalované ověřovala, a neproká