4 C 148/2021-31 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne 2. 12. 2016 se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], na kterých žalovaný zadal své osobních údaje. Po dokončení registrace na webových stránkách zaslal žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, když žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a BRKI, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní smlouvy o úvěru s výší úvěru 2 000 Kč a splatností dne 1. 1. 2017. Žalovaný smlouvu podepsal SMS kódem. Úvěr ve výši 2 000 Kč byl dne 2. 12. 2016 žalovanému vyplacen na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo]. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy nesplnil, neboť právní předchůdkyni žalobkyně nezaplatil ničeho. Pohledávka byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 postoupena žalobkyni. Přestože byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, na svůj dluh ničeho neuhradil. Výzva byla odeslána dne 2. 2. 2021. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně zcela vyhověno, tento se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl zrušen. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání konanému dne 9. 11. 2021 se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán. Žalobkyně se z jednání omluvila, a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o.s.ř. 3. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 2. 12. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poukázala dne 2. 12. 2016 na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 2 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr do 1. 1. 2017. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni a žalovanému postoupení oznámila. 4. Smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 2. 12. 2016 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 5. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu pouze uvedla, že návrh úvěrové smlouvy byl žalovanému zaslán po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet a že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a BRKI. K uvedenému tvrzení však žalobkyně nepředložila žádné důkazy. Žalobkyně na výzvu soudu, aby doplnila svá tvrzení a navrhla důkazy ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, která jí byla doručena dne 14. 10. 2021 a znovu dne 26. 10. 2021, nereagovala. 6. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.z.), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. 8. Žalobkyně v daném případě tvrdila, že byla prověřena úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, avšak nepředložila soudu k prokázání svých tvrzení žádný důkaz. K ústnímu jednání soudu se nedostavila a omluvila se, čímž znemožnila soudu, aby jí bylo poskytnuto poučení podle § 118a o.s.ř., které soud poskytuje pouze při jednání (28 Cdo 3665/2009). Jelikož žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jednání právní předchůdkyně žalobkyně tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (33 Cdo 2178/2018). S ohledem na výše uvedené soud shledal smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právním předchůdkyní žalobkyně a žalovaným absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o.z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně jednala v rozporu se zákonem a současně svým jednáním zjevně narušila veřejný pořádek, k čemuž soud přihlédl i bez návrhu. 9. V řízení bylo zjištěno, že žalovanému byla poukázána dne 2. 12. 2016 na jeho osobní účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] částka 2 000 Kč, čímž došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 2 000 Kč podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalovanému byla dne 2. 2. 2021 odeslána výzva k úhradě dlužné částky ve lhůtě k plnění do tří dnů. Ve smyslu § 573 o. z. byla výzva žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 5. 2. 2021. Na základě této výzvy měl žalovaný dlužnou částku uhradit do 8. 2. 2021. Jelikož tak neučinil, od 9. 2. 2021 je s úhradou částky 2 000 Kč v prodlení. Soud proto žalobkyni v souladu s § 1970 o. z. přiznal úrok z prodlení až od 9. 2. 2021 do zaplacení a žalobu zamítl ohledně žalobkyní uplatněného úroku z prodlení od 2. 1. 2017 do 8. 2. 2021. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro prodloužení lhůty. 10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně byla neúspěšná pouze ohledně části příslušenství. Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení žalobkyně ve výši 600 Kč stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen„ advokátní tarif“). Dále se jedná o 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby). Náklady řízení představují součet uvedených částek zvýšený o daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť zástupce žalobkyně prokázal, že je jejím plátcem, a o zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Náklady řízení tedy činí částku v celkové výši 1 489 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.). K aplikaci ustanovení § 14b advokátního tarifu podepsaný soud uvádí, že od začátku roku 2021 eviduje, že žalobkyně podala u Okresního soudu v Písku více než dvacet návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu v právně i skutkově obdobných věcech.