4 C 179/2021-25 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhá na žalovaném zaplacení částky 3 900 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] dne 2. 11. 2020 uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 3 000 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], na kterých žalovaný zadal své osobní údaje. Po dokončení registrace na webových stránkách zaslal žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně žádost o zápůjčku. Po prověření schopnosti žalovaného zápůjčku splácet, když ve smlouvě žalovaný výslovně potvrdil, že je schopen zápůjčku řádně a včas splatit, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní smlouvy o zápůjčce s výší zápůjčky 3 000 Kč a splatností dne 20. 11. 2020. Částka 3 000 Kč byla dne 2. 11. 2020 žalovanému vyplacena na jeho bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 900 Kč splatný v den splatnosti zápůjčky dne 20. 11. 2020. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy nesplnil, neboť právní předchůdkyni žalobkyně nezaplatil ničeho. Pohledávka byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020 postoupena žalobkyni. Přestože byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, na svůj dluh ničeho neuhradil. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně zcela vyhověno, tento se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl zrušen. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání konanému dne 21. 12. 2021 se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán. Žalobkyně se z jednání omluvila, a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o.s.ř. 3. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 2. 11. 2020 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poukázala dne 2. 11. 2020 na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 900 Kč do 20. 11. 2020. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě rámcové smlouvy o úplatném postoupení pohledávek a realizační smlouvy o postoupení pohledávek č. 9 dne 29. 3. 2021 postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni a žalovanému postoupení oznámila. 4. Smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi účastníky dne 2. 11. 2020 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 5. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu pouze uvedla, že po odeslání žádosti o zápůjčku žalovaným byla posuzována schopnost žalovaného zápůjčku splácet a že žalovaný ve smlouvě o zápůjčce výslovně potvrdil, že je schopen zápůjčku řádně a včas splatit. K uvedenému tvrzení však žalobkyně nepředložila žádné důkazy. Žalobkyně na výzvu soudu, aby doplnila svá tvrzení a navrhla důkazy ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, která jí byla doručena dne 25. 11. 2021 a její urgence dne 16. 12. 2021, pouze sdělila, že před poskytnutím zápůjčky ověřila, že se žalovaný nenachází v insolvenčním rejstříku a v registru exekucí, s tím, že k prokázání těchto tvrzení nenavrhuje žádné důkazy. 6. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.z.), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. 8. Žalobkyně v daném případě tvrdila, že byla prověřena úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s řádnou péčí, avšak nepředložila soudu k prokázání svých tvrzení žádný důkaz. K ústnímu jednání soudu se nedostavila a omluvila se, čímž znemožnila soudu, aby jí bylo poskytnuto poučení podle § 118a o.s.ř., které soud poskytuje pouze při jednání (28 Cdo 3665/2009). Jelikož žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jednání právní předchůdkyně žalobkyně tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (33 Cdo 2178/2018). S ohledem na výše uvedené soud shledal smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o.z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně jednala v rozporu se zákonem a současně svým jednáním zjevně narušila veřejný pořádek, k čemuž soud přihlédl i bez návrhu. 9. V řízení bylo zjištěno, že žalovanému byla poukázána dne 2. 11. 2020 na jeho účet č. [bankovní účet] částka 3 000 Kč, čímž došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 3 000 Kč podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalovanému byla dne 8. 4. 2021 odeslána výzva k úhradě dlužné částky ve lhůtě k plnění do tří dnů. Ve smyslu § 573 o. z. byla výzva žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 13. 4. 2021. Na základě této výzvy měl žalovaný dlužnou částku uhradit do 16. 4. 2021. Jelikož tak neučinil, od 17. 4. 2021 je s úhradou částky 3 000 Kč v prodlení. Soud proto žalobkyni v souladu s § 1970 o. z. přiznal úrok z prodlení z částky 3 000 Kč od 17. 4. 2021 do zaplacení a žalobu zamítl ohledně žalobkyní uplatněného úroku z prodlení z částky 3 000 Kč od 21. 11. 2020 do 16. 4. 2021 (výrok II.). Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro prodloužení lhůty. 10. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce, nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni poskytnutou zápůjčku ani poplatek, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.). 11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 77 % (ohledně částky 3 000 Kč) a žalovaný v rozsahu 23 % (ohledně částky 900 Kč). Soud proto po odečtení úspěchu žalovaného od úspěchu žalobkyně stanovil, že žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 54 % Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení žalobkyně ve výši 600 Kč, která byla stanovena dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen„ advokátní tarif“), dále se jedná o 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. V této souvislost