4 C 112/2022-23 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá na žalovaném zaplacení částky 4 138,60 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] dne 18. 11. 2019 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], na kterých žalovaný zadal své osobních údaje. Po dokončení registrace na webových stránkách zaslal žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru pro hotovostní výběr u partnera původní věřitelky [právnická osoba], a.s., provozující síť čerpacích stanic [anonymizováno]. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní smlouvy o úvěru s výší úvěru 2 000 Kč a splatností dne 16. 12. 2019. Žalovaný akceptoval smlouvu zadáním SMS kódu, který mu byl zaslán na jeho telefonní číslo. Poté bylo žalovanému zasláno číslo poukázky s PIN kódem pro výběr peněžních prostředků. Žalovaný si dne 18. 11. 2019 vybral peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 138,60 Kč splatný v den splatnosti úvěru dne 16. 12. 2019. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy nesplnil, neboť právní předchůdkyni žalobkyně nezaplatil ničeho. Pohledávka byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 1. 2021 postoupena žalobkyni. Přestože byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala její právní předchůdkyně výpočtem mezi doloženými příjmy a výdaji a lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně zcela vyhověno, tento se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl zrušen. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání konanému dne 19. 8. 2022 se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán. Žalobkyně se z jednání omluvila, a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). 3. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 18. 11. 2019 smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě poskytla žalovanému částku 2 000 Kč, když tuto částku si žalovaný vybral prostřednictvím poukázky [číslo] u čerpací stanice [anonymizováno]. Žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 138,60 Kč do 16. 12. 2019. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 26. 1. 2021 postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni a žalovanému postoupení oznámila. 4. Smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 18. 11. 2019 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 5. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě pouze uvedla, že návrh úvěrové smlouvy byl žalovanému zaslán po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet. K uvedenému tvrzení však žalobkyně nepředložila žádné důkazy. Žalobkyně na výzvu soudu, aby doplnila svá tvrzení a navrhla důkazy ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, pouze obecně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala její právní předchůdkyně výpočtem mezi doloženými příjmy a výdaji a lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB, aniž by tvrdila, jaké příjmy a jaké výdaje žalovaný doložil. K těmto obecným tvrzením žalobkyně neoznačila žádné důkazy. 6. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. 8. Žalobkyně v daném případě tvrdila, že byla prověřena úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s řádnou péčí, avšak nepředložila soudu k prokázání svých tvrzení žádný důkaz. K ústnímu jednání soudu se nedostavila a omluvila se, čímž znemožnila soudu, aby jí bylo poskytnuto poučení podle § 118a o.s.ř., které soud poskytuje pouze při jednání (28 Cdo 3665/2009). Jelikož žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jednání právní předchůdkyně žalobkyně tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (33 Cdo 2178/2018). S ohledem na výše uvedené soud shledal smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o.z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně jednala v rozporu se zákonem a současně svým jednáním zjevně narušila veřejný pořádek, k čemuž soud přihlédl i bez návrhu. 9. V řízení bylo zjištěno, že žalovanému byla prostřednictvím poukázky na čerpací stanici [anonymizováno] poskytnuta dne 19. 11. 2019 částka 2 000 Kč, čímž došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 2 000 Kč podle § 2991 odst. 1, 2 o.z., neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalovanému byla dne 3. 4. 2021 odeslána výzva k úhradě dlužné částky ve lhůtě k plnění do tří dnů. Ve smyslu § 573 o.z. byla výzva žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 7. 4. 2021. Na základě této výzvy měl žalovaný dlužnou částku uhradit do 12. 4. 2021. Jelikož tak neučinil, od 13. 4. 2021 je s úhradou částky 2 000 Kč v prodlení. Soud proto žalobkyni v souladu s § 1970 o.z. přiznal úrok z prodlení z částky 2 000 Kč od 13. 4. 2021 do zaplacení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a žalobu zamítl ohledně žalobkyní uplatněného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 000 Kč od 17. 12. 2019 do 12. 4. 2021 a ve výši 1,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 13. 4. 2021 do zaplacení (výrok II.). Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro prodloužení lhůty. 10. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr ani poplatek, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.). 11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná ohledně částky 2 000 Kč a žalova