4 C 120/2022-30 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že dne 23. 3. 2015 byla mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalované v hotovosti poskytnuta zápůjčka ve výši 2 000 Kč. Žalovaná poskytnutou zápůjčku ve stanovené lhůtě do 25. 4. 2015 nevrátila. Pohledávka byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017. Dlužná částka nebyla žalovanou zaplacena ani poté, co jí žalobkyně zaslala předžalobní výzvu. Žalobkyně nedisponuje doklady o prověřování úvěruschopnosti žalované. Pro případ, že by soud na základě tohoto důvodu dospěl k závěru, že je smlouva neplatná, domáhá se vrácení neuhrazené jistiny spolu se zákonným úrokem z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu vyhověno v plném rozsahu, ten však byl zrušen pro nedoručitelnost žalované. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k ústnímu jednání konanému dne 29. 8. 2022 se bez omluvy nedostavila, ani nepožádala o jeho odročení, ačkoli byla řádně předvolána (předvolání k jednání jí bylo doručeno dne 12. 8. 2022). Žalobkyně se z jednání omluvila a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 3. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dne 23. 3. 2015 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě téhož dne poskytla žalované v hotovosti částku 2 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr do 25. 4. 2015. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni smlouvou ze dne 21. 12. 2017 a žalované postoupení oznámila. 4. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 23. 3. 2015 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 5. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně v návrhu pouze uvedla, že nedisponuje žádnými doklady o prověření úvěruschopnosti žalované. 6. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.z.), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. 8. Žalobkyně v daném případě uvedla, že nedisponuje doklady o prověření úvěruschopnosti žalované. K ústnímu jednání soudu se nedostavila a omluvila se, čímž znemožnila soudu, aby jí bylo poskytnuto poučení podle § 118a o.s.ř., které soud poskytuje pouze při jednání (28 Cdo 3665/2009). Jelikož žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, jednala v rozporu s § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Jednání právní předchůdkyně žalobkyně tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (33 Cdo 2178/2018). S ohledem na výše uvedené soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právním předchůdkyní žalobkyně a žalovanou absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o.z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně jednala v rozporu se zákonem a současně svým jednáním zjevně narušila veřejný pořádek, k čemuž soud přihlédl i bez návrhu. 9. V řízení bylo zjištěno, že žalované byla dne 23. 3. 2015 poskytnuta v hotovosti částka 2 000 Kč, čímž došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalované. Soud proto žalobě vyhověl, co do částky 2 000 Kč podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalované bylo dne 25. 1. 2018 prostřednictvím České pošty, s.p. odesláno oznámení o postoupení pohledávky obsahující výzvu k úhradě dlužné částky. Ve smyslu § 573 o. z. byla výzva žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 30. 1. 2018. Jelikož žalovaná dlužnou částku neuhradila, je od 31. 1. 2018 s úhradou částky 2 000 Kč v prodlení. Soud proto žalobkyni v souladu s § 1970 o. z. přiznal úrok z prodlení až od 31. 1. 2018 do zaplacení a žalobu zamítl ohledně žalobkyní uplatněného úroku z prodlení od 26. 4. 2015 do 30. 1. 2018. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro prodloužení lhůty. 10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně byla neúspěšná pouze ohledně části příslušenství. Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení žalobkyně ve výši 600 Kč stanovená dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen„ advokátní tarif“). Dále se jedná o 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Zástupkyně žalobkyně učinila 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby). Náklady řízení představují součet uvedených částek zvýšený o daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť zástupkyně žalobkyně prokázala, že je jejím plátcem, a o zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Náklady řízení tedy činí částku v celkové výši 1 489 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.). K aplikaci ustanovení § 14b advokátního tarifu podepsaný soud uvádí, že jenom za poslední rok eviduje, že žalobkyně podala u Okresního soudu v Písku více než deset návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu v právně i skutkově obdobných věcech. 11. Tento rozsudek obsahuje zjednodušené odůvodnění (§ 157 odst. 4 o. s. ř.).