9 C 150/2022-74 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 22 215,17 Kč s příslušenstvím tvořeným zákonným úrokem z prodlení z částky 22 215,17 Kč od 14. 5. 2021 do zaplacení. Podaný návrh odůvodnila tím, že její právní předchůdce (společnost [právnická osoba]) uzavřel dne 14. 8. 2020 se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaná vyčerpala celkem částku 29 915,17 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím webových stránek právního předchůdce žalobkyně. Na webových stránkách si žalovaná zvolila parametry požadovaného úvěru, předložila požadovanou dokumentaci a následně po prověření její schopnosti splácet požadovaný úvěr jí byla žádost schválena. Po schválení žádosti žalovaná ve webovém rozhraní potvrdila, že se seznámila s předsmluvními informacemi, smlouvou a obchodními podmínkami a pomocí unikátního identifikačního kódu (zaslaného jí formou SMS zprávy) písemně potvrdila přijetí smlouvy. Žalovaná byla povinna vrátit vyčerpanou částku do 13. 5. 2021. Žalovaná však nesplácela vyčerpaný úvěr řádně a včas, když do postoupení pohledávky na žalobkyni uhradila pouze částku 10 348,81 Kč. Po podání žaloby pak žalovaná uhradila ještě částku 2 000 Kč. Zbývající dlužnou částku však žalovaná neuhradila. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně v plném rozsahu vyhověno. Proti elektronickému platebnímu rozkazu podala dne 2. 8. 2022 žalovaná včasný odpor. V odporu uvedla, že dne 27. 1. 2020 uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o revolvingovém úvěru a na svůj dluh již uhradila částku 9 200 Kč a dále, že sjednaná výše úroků byla v rozporu s dobrými mravy, protože čtyřnásobně přesahovala výši běžné úrokové sazby obvyklé v době sjednávání úvěru. 3. Podáním ze dne 16. 8. 2022 vzala žalobkyně podanou žalobu částečně zpět, a to co do částky 2 000 Kč. Zpětvzetí žaloby odůvodnila tím, že žalovaná po podání žaloby uhradila celkem částku 2 000 Kč – konkrétně dne 13. 6. 2022 částku 500 Kč, dne 13. 7. 2022 částku 500 Kč, dne 19. 7. 2022 částku 500 Kč a dne 10. 8. 2022 částku 500 Kč. Proto soud podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) usnesením ze dne 25. 8.2022 čj. 9C 150/2022-46 řízení částečně zastavil, a to právě pro částku 2 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. 4. Při ústním jednání konaném dne 18. 10. 2022 žalovaná k podané žalobě uvedla, že pokud v odporu uvedla, že celková půjčená částka činila 29 215, tak si tím není jistá a dále uvedla, že by chtěla požádat o povolení splátek a ke svým majetkovým poměrům uvedla, že její měsíční příjmy tvoří rodičovský příspěvek ve výši 9 700 Kč a dále přídavky na dvě děti ve výši 2 260 Kč. Měsíční výdaje žalované na bydlení, služby a energie činí 15 000 Kč – 16 000 Kč. Dále uvedla, že by byla schopna dlužnou částku splácet po 1 000 Kč měsíčně. 5. Ze sdělení [právnická osoba] bylo zjištěno, že vlastníkem bankovního účtu č. [bankovní účet] je žalovaná. Žalovaná je zároveň jedinou osobou s dispozičním oprávněním k tomuto bankovnímu účtu. 6. Z potvrzení o platbách bylo zjištěno, že na bankovní účet č. [bankovní účet] byla společností [právnická osoba] dne 12. 1. 2021 odeslána částka 10 500 Kč, dne 21. 10. 2020 částka 5 000 Kč, dne 13. 10. 2020 částka 2 000 Kč, dne 1. 9. 2020 částka 2 500 Kč a dne 14. 8. 2020 částka 5 000 Kč. 7. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ve spojení s obchodními podmínkami bylo zjištěno, že smlouva je označena datem 14. 8. 2020. Předmětem smlouvy je revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 80 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 11,99 % měsíčně. Žalovaná byla povinna splácet v minimálních splátkách ve výši 12,50 % nesplaceného úvěru spolu s poplatkem za čerpání, minimálně však ve výši 1 000 Kč. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ve spojení s její přílohou a oznámením o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla ze společnosti [právnická osoba] postoupena na žalobkyni, a to právě smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno, a to dopisem ze dne 23. 6. 2021 odeslaným téhož dne. Tímto dopisem byla žalovaná zároveň vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 39 353,17 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů. 9. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které vyčerpala celkem částku 25 000 Kč. Vyčerpanou částku však nesplácela řádně a včas. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, a to výzvou ze dne 23. 6. 2021 odeslanou téhož dne, ve které žalované stanovila lhůtu k úhradě 3 dny. 10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“) platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. 14. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky bylo nesporné, že smlouva o revolvingovém úvěru byla uzavřena, nezabýval se soud dokazováním skutečnosti, zda byl při uzavření smlouvy dodržen kontraktační proces tak, jak ho žalobkyně popsala v podané žalobě a jak je též popsán v obchodních podmínkách právního předchůdce žalobkyně. Vzhledem k tomu, že sama žalovaná nevěděla, jakou částku na základě smlouvy skutečně vyčerpala, vycházel soud z žalobkyní předložených potvrzení o platbě, kterými bylo prokázáno, že skutečně vyčerpaná částka činila 25 000 Kč. Jako další náležitost pro posouzení platnosti smlouvy soud zkoumal, zda právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudil schopnost žalované splácet požadovaný úvěr. Žalobkyně popsala posouzení úvěruschopnosti žalované pouze obecnými tvrzeními – tj. že byla prověřena osoba žalované v dostupných databázích (ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI). Dále žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce ověřil úvěruschopnost žalované prostřednictvím porovnání doložitelných příjmů a výdajů. K těmto svým tvrzením však žalobkyně nepředložila žádné relevantní důkazy, a to ani přesto, že k jejich předložení byla vyzvána usnesením podepsaného soudu ze dne 1. 9. 2022, č. j. 9 C 150/2022-47. Jelikož žalobkyně ke svým tvrzením ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované nepředložila žádné důkazy, dospěl soud k závěru, že tuto skutečnost neprokázala. Pokud nebylo prokázáno posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy, je nutno uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nedostál svým povinnostem uloženým mu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a smlouva o revolvingovém úvěru je z tohoto důvodu, s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 588 o. z., absolutně neplatná. 15. Právní úprava obsažená v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. není odlišná od ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. dovodil (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu 1 As 30/2015), že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit. Jelikož obsahově obdobná úprava jako v tomto ustanovení je zakotvena i v § 86