9 C 246/2021-33 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 16 338,15 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. s odůvodněním, že její právní předchůdce (společnost [právnická osoba]) dne 5. 10. 2018 uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytnul částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 338,15 Kč, a to do 22. 9. 2019. K uzavření smlouvy o úvěru došlo prostřednictvím webové stránky právního předchůdce žalobkyně [webová adresa], na kterých se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním svých osobních údajů. Na základě těchto údajů jí byl zřízen uživatelský účet, prostřednictvím kterého požádala žalovaná o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření úvěruschopnosti žalované byl žalované zaslán návrh konkrétní smlouvy o úvěru. Následně byly žalované poskytnuty na její bankovní účet peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to pod variabilním symbolem [číslo]. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 6. 9. 2019 mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní postoupena na žalobkyni. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila, a to ani po výzvách ze strany žalobkyně (a jejího právního předchůdce). Žalovaná tak žalobkyni dluží částku 16 338,15 Kč. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně zcela vyhověno, ten však byl zrušen pro nedoručitelnost. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ve smyslu § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když s tímto postupem žalobkyně vyjádřila souhlas již v rámci podané žaloby a souhlas žalované byl dán postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť žalovaná se nevyjádřila ve stanovené lhůtě k výzvě soudu, aby sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ve které byla upozorněna, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listiny nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [číslo] [číslo] bylo zjištěno, že tato listina obsahuje text smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž jako účastníci jsou označeni právní předchůdce žalobkyně a žalovaná, a tato smlouva je podepsána toliko právním předchůdcem žalobkyně. Předmětem smlouvy je pak úvěr ve výši 10 000 Kč, za jehož poskytnutí je zde stanoven poplatek ve výši 6 338,15 Kč. Dále je zde uvedena úroková sazba ve výši 12 % ročně. Splatnost celkové částky je stanovena ve 12 měsíčních splátkách po 1 412 Kč. 5. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] odeslala dne 5. 10. 2018 částku 10 000 Kč, a to na bankovní účet č. [bankovní účet], pod variabilním symbolem [číslo]. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 1. 2021 ve spojení s její přílohou [číslo] oznámením o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno písemně, dopisem ze dne 6. 4. 2021. 7. Z předžalobní výzvy ve spojení s dokladem o odeslání ze dne 6. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 16 345,68 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů. 8. Ze sdělení [právnická osoba] bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu [bankovní účet] byla od 29. 7. 2015 do 30. 10. 2019 žalovaná. Žalovaná byla též jedinou osobu, která měla v tomto období dispoziční právo k tomuto bankovnímu účtu. Dále bylo zjištěno, že na bankovní účet žalované nebyla během měsíce října 2018 poukázána částka 10 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo]. 9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou nedošlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [číslo] [číslo], když listina předložená žalobkyní obsahuje pouze podpis zástupce právního předchůdce žalobkyně, nikoli podpis žalované, a žalobkyně nedoložila, že by ze strany žalované byl učiněn jakýkoliv projev vůle k akceptaci návrhu na uzavření předmětné smlouvy. Žalobkyně neprokázala, že došlo ke kontraktačnímu procesu tak, jak jej popsala ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, kde žalobkyně uvedla, že k uzavření smlouvy o úvěru došlo úkonem ze strany žalované na webovém rozhraní právního předchůdce žalobkyně. Žalobkyně nedoložila, že by se žalovaná zaregistrovala na webovém portálu právního předchůdce žalobkyně, ani že jí zde byl zřízen uživatelský účet, ze kterého mohla žalovaná požádat o poskytnutí konkrétního úvěru, ani že takovou žádost o poskytnutí konkrétního úvěru žalovaná skutečně provedla. Pokud žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedla že„ žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru“, pak ale toto tvrzení neprokázala, když v tomto směru nepředložila ani neoznačila žádné důkazy, a to ani přesto, že k prokázání těchto tvrzení byla vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne 30. 12. 2021 č. j. [číslo jednací], které jí bylo doručeno dne 4. 1. 2022. Ve smyslu ustanovení § 1824 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) sice pro uzavření smlouvy mohou být použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran, a podle § 562 o. z. platí, že písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby, ale z toho nelze dovodit, že by nemuselo být prokazováno, že k takovému právnímu jednání směřujícímu k uzavření smlouvy, které by bylo učiněno elektronickými nebo jinými technickými prostředky, skutečně došlo. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žádné důkazy nepředložila, neprokázala, že došlo ke kontraktačnímu procesu tak, jak jej popsala v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soudu tedy nezbylo než uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že došlo k uzavření předmětné smlouvy. Žalované proto z této smlouvy nemohl vzniknout žádný závazek a tedy ani závazek vrátit částku 10 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 338,15 Kč, ani žalobkyní požadované příslušenství tvořené zákonným úrokem z prodlení z částky 16 338,15 Kč. 10. Pro úplnost soud doplňuje, že žalobkyně neprokázala ani to, že řádně prověřovala tzv. úvěruschopnost žalované, tedy že při sjednávání smlouvy o úvěru postupovala podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což by ve smyslu aktuální judikatury (např. rozsudek Nejvyššího soudu 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18) způsobilo absolutní neplatnost úvěrové smlouvy podle § 588 o. z., nicméně vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že vůbec k uzavření úvěrové smlouvy došlo, soud upouští od podrobného odůvodnění závěru o tom, že žalobkyně neučinila zadost požadavku obsaženému v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. 11. Vzhledem k tomu, že ze sdělení [právnická osoba] bylo zjištěno, že na bankovní účet ve vlastnictví žalované nebyla v měsíci říjnu 2018 poukázána právním předchůdcem žalobkyně platba ve výši 10 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo] (tímto variabilním symbolem měla být platba identifikována dle žalobních tvrzení), nebylo možné žalobě vyhovět ani částečně, a to z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce žalované vůbec nějaké finanční prostředky poskytl. S ohledem na vše shora uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba je v celém rozsahu nedůvodná a rozhodl tak, že žaloba se zamítá. 12. Přitom rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, nemůže být pro žalobkyni překvapivým rozhodnutím ani vzhledem k tomu, že původně byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, jímž bylo žalobě zcela vyhověno. Z ustanovení § 172 odst. 1 věta první o. s. ř. (Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem) ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. totiž vyplývá, že podmínkou pro vydání elektronického platebního rozkazu je – mimo jiné – aby uplatněné právo vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem. Žalobce musí v rozkazní žalobě tvrdit skutečnosti, z nichž vyplývá nárok na zaplacení peněžní částky, jenž žalobou uplatnil, a tyto skutečnosti musí uvést v takovém rozsahu, aby odpovídaly znakům skutkové podstaty právní normy, o kterou se žalobcův nárok opírá. Soud ohledně těchto skutečností neprovádí dokazování (neboť ani nenařizuje jednání, v jehož rámci jedině by mohl dokazovat), a nezkoumá proto ani kupř., zda jsou tvrzené skutečnosti„ prokázány“ listinnými přílohami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nebo zda jsou tyto skutečnosti alespoň osvědčeny. Pravdivostí tvrzených skutečností se tedy soud nezabývá, pouze zvažuje, zda existuje právní norma, na jejímž zákla