10 C 19/2023-39 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 12 395,16 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 17. 11. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným, který převzal při uzavření smlouvy hotovost ve výši 9 000 Kč a zavázal se zaplatit poskytnutou zápůjčku ve výši 9 000 Kč a částku ve výši 8 075 Kč tvořenou kapitalizovaným úrokem ve výši 1 610 Kč za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 3 812 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 653 Kč, v 60 týdenních splátkách po 285 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 11. 1. 2020. Úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele byla právní předchůdkyní žalobkyně posouzena na základě informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, naposledy zaplatil dne 29. 7. 2019 a uhradil celkem 4 485 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 11. 2018, žalovanému bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno. Dlužnou částku ve výši 12 395,16 Kč tvoří jistina ve výši 6 952,73 Kč a poplatek ve výši 5 442,43 Kč. Žalobkyně dále požadovala úrok ve výši 29 % ročně z částky 6 952,73 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok za období od 12. 1. 2020 do 28. 1. 2022 ve výši 4 189,41 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % p. a. z dlužné jistiny ve výši 6 952,73 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení za období od 6. 8. 2019 do 28. 1. 2022 ve výši 1 751,70 Kč. Ačkoli byl žalovaný upomínán, dlužnou částku neuhradil. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl z důvodu nedoručení žalovanému zrušen. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání soudu konanému dne 23. 3. 2023 se bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně předvolán. Žalobkyně se z jednání omluvila, soud proto věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků řízení podle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.). 3. Podáním ze dne 15. 3. 2023 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 86,46 Kč. 4. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, se podává z bodu 17 odůvodnění rozsudku, že soud v projednávané věci uzavřel jako dostačující, pokud poskytovatel zápůjčky měl listiny, z nichž vycházel při posouzení úvěruschopnosti žadatele k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil svým podpisem žalovaný na zákaznické kartě. Není tedy důvod pochybovat o doložení těchto listin tehdejšímu věřiteli. 5. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 17. 11. 2018 ve spojení se smluvními podmínkami smlouvy o zápůjčce a tabulkou umoření vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, kterou se zavázala poskytnout žalovanému 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutou částku s poplatkem ve výši 8 075 Kč v 60 týdenních splátkách po 285 Kč s tím, že výše poslední splátky činila 260 Kč. Žalovaný převzal v hotovosti 9 000 Kč při uzavření smlouvy, ale nehradil splátky řádně a včas. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyni zaplatil celkem 4 485 Kč. 6. Ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr podepsané žalovaným ze dne 17. 11. 2018 soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán na plný pracovní úvazek jako operátor s čistým měsíčním příjmem ve výši 16 101 Kč, který doložil pracovní smlouvou a výplatními páskami. Byl svobodný, žil v nájmu a měl dvě vyživovací povinnosti. Uvedl, že nemá kreditní kartu ani zápůjčku u jiné společnosti. Měsíční výdaje odhadl na částku 6 000 Kč, které žádným způsobem nedoložil. 7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 ve spojení s přílohou, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022, podacím lístkem ze dne 24. 2. 2022 a výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu. 8. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 6. 6. 2022 ve spojení s podacím lístkem ze dne 7. 6. 2022 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění před podáním žaloby. 9. Soud v souladu s dispozičním úkonem žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř řízení částečně zastavil v požadovaném rozsahu (výrok I.). Souhlas žalovaného nezjišťoval, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo dříve, než začalo jednání. 10. Smlouvu o zápůjčce ze dne 17. 11. 2018 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 11. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění tvrzení a navržení důkazů k prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že bylo vycházeno z příjmů, které žalovaný deklaroval a doložil pracovní smlouvou a výplatními páskami. S ohledem na požadovanou výši zápůjčky a žalovaným uvedené skutečnosti pak právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru o schopnosti žalovaného zápůjčku splácet. 12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.z.), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. 14. Žalobkyně v daném případě tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně s odbornou péčí posouzena před uzavřením smlouvy, avšak nedoložila soudu, že byly ověřovány výdaje, které žalovaný odhadl na částku 6 000 Kč. Tuto částku ničím nedoložil a právní předchůdkyně žalobkyně ji žádným způsobem neověřovala, když ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaný má dvě vyživovací povinnosti, žije v nájmu a nemá jinou zápůjčku u jiné společnosti. Přitom řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného zákon spatřuje především v porovnání jeho příjmů a výdajů. Bez tohoto porovnání nelze posoudit, zda bude žalovaný schopen úvěr splácet. Jelikož se žalobkyně k jednání soudu nedostavila, nemohlo jí být soudem dáno poučení dle § 118a o.s.ř., které soud poskytuje pouze při jednání (28 Cdo 3665/2009). Soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, když nebylo prokázáno, že žalovaným sdělené údaje o výdajích ověřovala, čímž jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kterému nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých d