9 C 16/2023-42 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala proti žalovanému zaplacení částky 16 964 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a II. s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 2. 12. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky obsažené na další straně Smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 554 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 377 Kč Poslední splátka byla stanovena na 30. 11. 2020. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy, přičemž poslední úhrada ze strany žalovaného proběhla dne 8. 7. 2020 Celkem žalovaný na smlouvu uhradil částku 2 500 Kč. Svoji aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, na základě které došlo k postoupení pohledávky z předmětné smlouvy ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil a dluží tak žalobkyni částku ve výši 16 964 Kč, která je tvořena dlužnou jistinou ve výši 8 300 Kč a dlužnou částí poplatku ve výši 8 664 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 551,42 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 068,97 Kč, úrok ve výši 26,10 % ročně z částky 8 300 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky z částky 8 300 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Ačkoli byl žalovaný upomínán, na dlužnou částku vůči žalobkyni ničeho neuhradil. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně zcela vyhověno, ten však byl zrušen pro nedoručitelnost. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ve smyslu § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když s tímto postupem žalobkyně vyjádřila souhlas již v rámci podané žaloby a souhlas žalovaného byl dán postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť žalovaný se nevyjádřil ve stanovené lhůtě k výzvě soudu, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ve které byl upozorněn, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ve spojení s tabulkou umoření a zákaznickou kartou bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 2. 12. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal při podpisu smlouvy v hotovosti. Před uzavřením smlouvy byla prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím dokladů předložených žalovaným – konkrétně občanským průkazem a výplatními páskami (jejich předložení žalovaným je zaznamenáno v zákaznické kartě žalovaného). Na základě těchto dokladů bylo zjištěno, že měsíční příjem žalovaného činí 20 000 Kč měsíčně. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného jsou v zákaznické kartě určeny částkou 1 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný žije s rodiči, je svobodný a nemá žádné osoby, vůči kterým by měl vyživovací povinnost. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutý úvěr ve výši 10 000 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 554 Kč, když tento byl tvořen úrokem ve výši 3 103 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 4 891 Kč a poplatkem za pojištění ve výši 1 560 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit dlužnou částku (celkem 19 554 Kč) v 52 týdenních splátkách po 377 Kč (přičemž poslední splátka měla být ve výši 327 Kč). Ve smlouvě byla dále sjednána výše úrokové sazby 56 % p. a. Žalovaný na svůj dluh z této smlouvy uhradil celkem 2 500 Kč, přičemž poslední splátka ze strany žalovaného byla uhrazena dne 8. 7. 2020. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 ve spojení s její přílohou, oznámením o postoupení pohledávky a podacím lístkem ze dne 24. 2. 2022 bylo zjištěno, že nároky ze shora specifikované smlouvy byly touto smlouvou postoupeny ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení informován písemně, dopisem, který mu byl dle podacího lístku odeslán dne 24. 2. 2022. 6. Z předžalobní upomínky ve spojení s podacím lístkem ze dne 7. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a to ve lhůtě do 21. 6. 2022. 7. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně (společnost [právnická osoba]) uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatky ve výši 9 554 Kč, a to v 52 týdenních splátkách. Žalovaný však na svůj dluh uhradil pouze částku 2 500 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a to výzvou ze dne 6. 6. 2022, odeslanou dne 7. 6. 2022, ve které stanovila lhůtu k úhradě do 21. 6. 2022. 8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“) platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky 10. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. 12. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím právním závěrům. Žalobkyně předloženými listinnými důkazy neprokázala, že její právní předchůdce při uzavření smlouvy postupoval v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně ověřil při uzavření smlouvy pouze příjmovou stránku žalovaného, a to prostřednictvím výplatních pásek. Nebylo však prokázáno, že by jakýmkoliv způsobem ověřoval též pravidelné měsíční výdaje žalovaného, když k prokázání výdajů nejsou v zákaznické kartě zaznamenány žádné listiny, jejichž prostřednictvím by mohly být výdaje žalovaného ověřeny. Je vysoce nepravděpodobné, že by veškeré měsíční výdaje žalovaného činily pouze uvedených 1 000 Kč měsíčně. Tato částka nedosahuje ani výše životního minima jednotlivce v rozhodné době. Pokud soud uváží, že žalovaný musel hradit minimálně běžné životní výdaje (např. telefon, internet, potraviny, hygienické potřeby, ošacení, léky atd.) nelze předpokládat, že by na všechny svoje měsíční výdaje vynaložil pouze částku 1 000 Kč. Pokud navíc právní předchůdce žalobkyně toto tvrzení žalovaného žádným způsobem neověřil, je nutno uzavřít, že neučinil zadost požadavku stanovenému právě v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a na smlouvu je z tohoto důvodu nutno nahlížet jako na absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z. 13. Právní úprava obsažená v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. není odlišná od ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. dovodil (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu 1 As 30/2015), že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele do