9 C 189/2023-47 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 83 677,51 Kč s příslušenstvím tvořeným kapitalizovaným úrokem ve výši 10 422,35 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 884,12 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 81 531,22 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 83 677,51 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení. Podání žaloby odůvodnila tím, že se žalovaným dne 22. 7. 2022 uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Před uzavřením smlouvy ověřila žalobkyně schopnost žalovaného splácet úvěr, přičemž z odborného posouzení vyplynulo, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Na základě uvedené smlouvy vyčerpal žalovaný peněžní prostředky v celkové výši 84 401 Kč. Žalovaný se zavázal splácet vyčerpanou částku ve splátkách, jejichž výše byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaný však nesplácel sjednané splátky řádně a včas, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 22. 11. 2022. Dlužná částka činí 83 677,51 Kč a je tvořena jistinou ve výši 81 531,22 Kč, poplatky za pojištění ve výši 546,29 Kč, náklady vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokutou ve výši 1 000 Kč. Přesto, že byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, na svůj dluh ničeho neuhradil. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně zcela vyhověno, ten však byl zrušen pro nedoručitelnost. 3. K ústnímu jednání konanému dne 27. 6. 2023 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, přestože byl řádně předvolán více než 10 dnů před jeho konáním. Žalobkyně se z jednání omluvila a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] bylo zjištěno, že žalobkyně dne 22. 7. 2022 uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, jejímž předmětem byl úvěrový rámec ve výši 85 000 Kč. Splátky byly sjednány ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Úroková sazba byla sjednána ve výši 26,28 % ročně. Dále bylo zjištěno, že žalovaný při uzavření smlouvy uvedl, že je svobodný, bezdětný, má vlastní dům/byt a je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] Své měsíční příjmy specifikoval částkou 20 000 Kč (hlavní měsíční příjem) a částkou 16 000 Kč (vedlejší měsíční příjem). 5. Z úvěrové zprávy ve spojení s potvrzením o provedení ověření bonity klienta (dále jen„ potvrzení“) a výpisem z bankovního účtu bylo zjištěno, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru jeden, již existující kontrakt, a to revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč. V potvrzení je jako příjem žalovaného uvedena částka 20 000 Kč a zdroj příjmu: zaměstnanec. K finanční situaci žalovaného je v potvrzení dále uveden záznam o splátkách jiným společnostem ve výši 2 000 Kč. Jsou zde též obsaženy poznámky o negativních odpovědích registrů JAP_PUJCKA, SOLUS, CEE, MVCR, ISIR a NRKI k osobě žalovaného. Dle předloženého výpisu z účtu, za období od 1. 6. 2022 do 22. 7. 2022, vedeného na jméno žalovaného byl zůstatek na účtu ke dni 1. 6. 2022 ve výši - 399,27 Kč a ke dni 22. 7. 2022 ve výši 0,41 Kč. S poznámkou mzda jsou zde uvedeny platby ze dne 9. 6. 2022 od [právnická osoba] [země] ve výši 18 147 Kč, ze dne 15. 6. 2022 od [právnická osoba] [anonymizováno] ve výši 1 673 Kč, ze dne 13. 7. 2022 od [právnická osoba] [země] ve výši 14 288 Kč a ve výši 16 653 Kč a ze dne 15. 7. 2022 od [právnická osoba] ve výši 11 796 Kč. 6. Z výpisu čerpání splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný na základě smlouvy vyčerpal částku 84 401 Kč, a to dne [datum] Celkem pak na svůj dluh uhradil částku 4 426 Kč. 7. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 22. 11. 2022 ve spojení s podacím archem ze dne 23. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru, a to ve lhůtě 14 dnů ode dne sepsání výzvy. Výzva byla žalovanému odeslána dne 23. 11. 2022. 8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“) platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky 10. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. 12. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutkové a právní závěry. Mezi žalobkyní a žalovaným nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Z předložených listin bylo zjištěno, že žalovaný při žádosti o úvěr specifikoval své hlavní měsíční příjmy částkou 20 000 Kč a vedlejší měsíční příjmy částkou 16 000 Kč (celkem tedy uvedl příjmy ve výši 36 000 Kč měsíčně). Jako svého zaměstnavatele uvedl společnost [právnická osoba] Těmto údajům však neodpovídá předložený výpis z bankovního účtu vedeného na jméno žalovaného. V měsíci červnu 2022 je na bankovním účtu příjem pouze od [právnická osoba] [země] a [právnická osoba] [anonymizováno], přičemž celková částka zdaleka nedosahuje žalovaným tvrzené částky 36 000 Kč měsíčně. V měsíci červenec 2022 je pak kromě plateb od [právnická osoba] [země] též platba od společnosti [právnická osoba] (tj. žalovaným tvrzený zaměstnavatel), nicméně se jedná o platbu ve výši pouze 11 796 Kč. Je tedy nutno uzavřít, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neověřila skutečné příjmy žalovaného, když žalovaným tvrzené skutečnosti ohledně výše a plátce jeho příjmů nekorespondují s údaji v předloženém výpise z bankovního účtu. Nelze tedy pouze na základě výpisu z bankovního účtu uzavřít, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy o úvěru stálé příjmy, a to právě ve výši 36 000 Kč měsíčně. K tomu, aby byla taková skutečnost postavena na jisto by bylo potřeba předložit např. pracovní smlouvy od jednotlivých zaměstnavatelů a výplatní pásky za konkrétní období, aby bylo nepochybné, že se jedná skutečně o příjmy žalovaného, a to o příjmy trvalého charakteru. Navíc z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně žádným způsobem neověřovala skutečné měsíční výdaje žalovaného, když k těmto je v posouzení uvedena pouze částka 2 000 Kč na splátky závazků u jiných společností. Žalobkyně se dle předložených důkazů spokojila pouze s tvrzením, že žalovaný je svobodný, bezdětný a žije ve vlastním domě/bytě. Za prvé je nutno podotknout, že nebylo prokázáno, že by žalovaný skutečně byl vlastníkem domu/bytu, který využívá k bydlení a za druhé i v takovém případě musí mít žalovaný minimálně pravidelné měsíční výdaje na elektřinu, plyn, vodu, internet, telefon atp. Nehledě na to, že nikde nebyly zohledněny (a ověřeny) též nutné měsíční výdaje žalovaného na dopravu, ošacení, jídlo, hygienické potřeby, zájmové aktivity atp. Na základě všech těchto skutečností soud uzavřel, že žalobkyně řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet požadovaný úvěr (a to úvěr jehož výši nelze považovat za zanedbatelnou, když se jednalo o částku 85 000 Kč), neb řádně neověřila skutečnou výši měsíčních příjmů žalovaného a v podstatě vůbec nezjišťovala a ani neověřovala výši skutečných měsíčních výdajů žalovaného. Tímto svým postupem žalobkyně neučinila zadost požadavkům zakotveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a na smlouvu o revolvingovém úvěru je nutno hledět jako na absolutně neplatnou. Na tom nic nemůže změnit ani to, že žalobkyně prověřila žalovaného v registrech JAP_