9 C 19/2023-68 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 27 536 Kč s příslušenstvím tvořeným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 260,27 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 27 536 Kč od 17. 8. 2022 do zaplacení. Podání žaloby odůvodnila tím, že se žalovaným dne 6. 9. 2021 uzavřela úvěrovou smlouvu, a to prostřednictvím svých webových stránek [webová adresa]. Před uzavřením smlouvy ověřila žalobkyně schopnost žalovaného splácet úvěr, přičemž z odborného posouzení vyplynulo, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Na základě uvedené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to na bankovní účet, jehož číslo uvedl žalovaný ve smlouvě o úvěru. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 660 Kč, a to ve lhůtě 24 měsíců. Žalovaný si opakovaně odložil splácení úvěru, a to prostřednictvím„ korunového odkladu“ za nějž byl dle smlouvy v jednotlivých případech účtován poplatek ve výši 1 980 Kč. Žalobkyně má dle smlouvy o úvěru též nárok na smluvní pokutu v celkové výši 1 500 Kč a náklady vymáhání v celkové výši 660 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku 5 724 Kč. Dále již žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil a dluží žalobkyni celkem částku 27 536 Kč, která je tvořena dlužnou jistinou ve výši 17 496 Kč, úrokem v celkové výši 3 920 Kč, dlužnými poplatky za„ korunový odklad“ v celkové výši 3 960 Kč, náklady vymáhání ve výši 660 Kč a smluvními pokutami v celkové výši 1 500 Kč. Ačkoli byl žalovaný upomínán, na svůj dluh již ničeho neuhradil. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně zcela vyhověno, ten však byl zrušen pro nedoručitelnost. 3. Podáním ze dne 31. 1. 2023 žalobkyně k výzvě soudu doplnila svá žalobní tvrzení ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného, přičemž uvedla, že bonitu spotřebitele ověřuje prostřednictvím důsledného credit scoringu, kdy je posuzována příjmová a výdajová stránka spotřebitele. Žalobkyně též přihlíží ke klientským informacím jako jsou věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Dále před uzavřením smlouvy prověřila osobu žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. 4. K ústnímu jednání konanému dne 8. 3. 2023 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, přestože byl řádně předvolán více než 10 dnů před jeho konáním. Žalobkyně se z jednání omluvila a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 5. Ze smlouvy o úvěru ve spojení s printscreenem ze systému žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru označenou ID žádosti [číslo] Smlouva byla uzavřena na dálku, prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa]. Žalovaný smlouvu podepsal prostřednictvím SMS kódu [číslo] zaslaným mu žalobkyní na jeho telefonní číslo. K uzavření smlouvy došlo dne 6. 9. 2021. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému částku 20 000 Kč, a to převodem na bankovní účet, jehož číslo je uvedeno ve smlouvě. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr ve 24 měsíčních splátkách, přičemž první splátka byla sjednána ve výši 1 494 Kč, dalších sedm splátek bylo sjednáno ve výši 1 814 Kč, dalších 15 splátek bylo sjednáno ve výši 834 Kč a poslední splátka byla sjednána ve výši 818 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal uhradit částku 27 520 Kč. 6. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta ve spojení s výpisem z bankovního účtu vedeného na jméno žalovaného za období od 30. 12. 2018 do 31. 1. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně měla k dispozici výpis z bankovního účtu žalovaného za měsíc leden 2019. Příchozí platby na bankovní účet žalovaného v tomto měsíci byly ve výši 32 396,20 Kč a odchozí platby byly ve výši 79 032,69 Kč. V potvrzení o provedení ověření bonity klienta je jako příjem žalovaného uvedena částka 26 000 Kč a k výdajům jsou zde uvedeny pouze splátky jiným společnostem ve výši 7 000 Kč. Jsou zde též obsaženy poznámky o negativních odpovědích registrů CRIBIS, ISIR a NRKI k osobě žalovaného. 7. Z opisu výpisu proplacení smlouvy ve spojení s výpisem z účtu ze dne 6. 9. 2021 a sdělením [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalobkyně dne 6. 9. 2021 převedla na bankovní účet žalovaného (respektive na bankovní účet, jehož číslo žalovaný uvedl v žádosti) částku 20 000 Kč. 8. Z výpisu čerpání splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný na smlouvu uhradil celkem částku 5 724 Kč. 9. Z předžalobní upomínky ze dne 24. 6. 2022 ve spojení s podacím archem ze dne 27. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne sepsání výzvy. Předžalobní upomínka byla odeslána dne 27. 6. 2022. 10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“) platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky 12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. 14. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutkové a právní závěry. Mezi žalobkyní a žalovaným nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně svá tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného doplnila pouze obecným způsobem. Z jejích tvrzení tak není zřejmé, z jakých konkrétních příjmů a výdajů žalovaného při posouzení úvěruschopnosti vycházela. Z předložených listin bylo zjištěno, že jako příjem žalovaného zde byla uvedena částka 26 000 Kč a jediným zde uvedeným výdajem jsou výdaje na splátky u ostatních společností ve výši 7 000 Kč. Žalobkyně však nepředložila žádné důkazy o tom, že by skutečné měsíční příjmy a též skutečné měsíční výdaje žalovaného jakýmkoliv způsobem ověřovala. Navíc není možné, aby veškeré výdaje žalovaného byly tvořeny pouze splátkami jiným společnostem – tj. že by žalovaný neměl žádné výdaje na bydlení, energie, stravu, oblečení, hygienické potřeby, telefon, internet, pojištění atp. Proto je nutno uzavřít, že žalobkyně požadavkům zakotveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. neučinila zadost a na smlouvu o úvěru je nutno hledět jako na absolutně neplatnou. Na tom nic nemůže změnit ani to, že žalobkyně prověřila žalovaného v registrech CRIBIS, ISIR a NRKI s negativním výsledkem, když toto prověření samo o sobě je nedostatečné. Pro řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného nemůže mít význam ani předložený výpis z bankovního účtu žalovaného, když se jedná o výpis z ledna 2019 a k uzavření smlouvy došlo až v září 2021. 15. Právní úprava obsažená v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. není odlišná od ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. dovodil (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu 1 As 30/2015), že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit. Jelikož obsahově obdobná úprava jako v tomto ustanovení je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila, a je proto použiteln