9 C 342/2023-51 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 60 045,40 Kč s příslušenstvím specifikovaným níže s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] dne 18. 4. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky obsažené na zadní straně Smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Sjednaná úroková sazba činila 20,79 %. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu se souhrnným poplatkem včetně pojištění ve výši 36 303 Kč, a to v 78 týdenních splátkách po 851 Kč Poslední splátka byla stanovena na 16. 10. 2022. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Poslední úhrada ze strany žalovaného proběhla dne 12. 5. 2021. Svoji aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, na základě které došlo k postoupení pohledávky z předmětné smlouvy ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno dopisem ze dne 16. 12. 2022. Žalovaný dluží žalobkyni částku ve výši celkem 60 045,40 Kč, která je tvořena dlužnou jistinou ve výši 29 000 Kč a dlužnými poplatky ve výši 31 045,40 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 988,10 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 814,71 Kč, úrok ve výši 20,79 % ročně z částky 29 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky z částky 29 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Přestože byl žalovaný žalobkyní upomínán k zaplacení dlužné částky, na svůj dluh neuhradil ničeho. 2. Podáním ze dne 9. 8. 2023 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do kapitalizovaného úroku za období od 17. 10. 2022 do 14. 12. 2022 ve výši 322,71 Kč a co do úroku ve výši 6,79 % ročně z částky 29 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Soud proto podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) usnesením ze dne 5. 10. 2023, č. j. 9 C 342/2023-21, řízení v uvedeném rozsahu částečně zastavil. 3. K ústnímu jednání konanému dne 21. 12. 2023 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, přestože byl řádně předvolán postupem podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 18. 4. 2021 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu se souhrnným poplatkem ve výši 33 963 Kč, a to v 78 týdenních splátkách po 851 Kč. 5. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný při žádosti o spotřebitelský úvěr uvedl, že je svobodný, má dokončené základní vzdělání a nemá žádnou vyživovací povinnost, žije s rodiči a je zaměstnán na plný úvazek u zaměstnavatele Interplex. Ke své příjmové a výdajové stránce žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 17 000 Kč. Své pravidelné měsíční výdaje žalovaný specifikoval v položce odhadované měsíční výdaje částkou 1 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že nemá kreditní kartu, má bankovní účet a nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. Jako ověřené dokumenty byly v zákaznické kartě označeny občanský průkaz, pracovní smlouva a dvě výplatní pásky za období leden a únor roku 2021. 6. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem částku 2 000 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 ve spojení s její přílohou, dopisem ze dne 16. 12. 2022 a podacím lístkem ze dne 13. 1. 2023 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena. 8. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 6. 2023 ve spojení s podacím archem z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně dne vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. 9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“) platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Na základě provedeného dokazování soud učinil ve věci následující skutkové a právní závěry. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nedošlo k platnému uzavření shora specifikované smlouvy o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala, že při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru její právní předchůdkyně postupovala v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně se v rámci žádosti o spotřebitelský úvěr spokojila pouze s tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů (i když tyto lze mít za prokázané z údajně předložené pracovní smlouvy a výplatních pásek), ale především se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho pravidelných měsíčních výdajů. Tyto výdaje však žádným způsobem více nezjišťovala, ani neověřovala, neboť v zákaznické kartě nejsou uvedeny žádné listiny na základě kterých by mohly být skutečné měsíční výdaje žalovaného ověřeny. Je více než nepravděpodobné, že by veškeré měsíční náklady u jednotlivce mohly v době uzavření smlouvy činit pouze 1 000 Kč měsíčně, neboť je nutné vzít v úvahu, že mezi obvykle nutně hrazené náklady jednotlivce patří měsíční náklady na bydlení, energie, stravu, ošacení a obutí, hygienické potřeby, telefon, internet, záliby, případná pojištění a spoření atp. Žalovaným tvrzená částka 1 000 Kč na pravidelné měsíční výdaje v době žádostí o úvěr nedosahovala ani částky životního minima jednotlivce, což právní předchůdkyni žalobkyně mělo vést k o to důkladnějšímu ověření žalovaným tvrzených výdajů. S ohledem na zde uvedené je nutno uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného, jelikož žádným způsobem neověřovala pravidelné měsíční výdaje žalovaného. 14. Právní úprava obsažená v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. není odlišná od ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. dovodil (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu 1 As 30/2015), že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit. Jelikož obsahově obdobná úprava jako v tomto ustanovení je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila, a je proto použitelná i dosavadní judikatura dovozující nároky na činnost věřitele při prověřování tzv. úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně informace zjištěné od žalovaného ověřovala, respektive u výdajové stránky ani řádně nezjišťovala, a neprokázala tedy, že učinila zadost požadavku obsaženému v § 86 zákona č. 257/2016 S