9 C 49/2023-82 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 292,52 Kč s příslušenstvím tvořeným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 526,71 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 033,36 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 12 292,52 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 17,88 % ročně z částky 9 898,67 Kč od 2. 11. 2019 do zaplacení. Podaný návrh odůvodnila tím, že její právní předchůdce (společnost [právnická osoba]) uzavřel se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] (dále jen„ smlouva“). Žalovaný byl na základě smlouvy oprávněn čerpat finanční prostředky až do výše úvěrového rámce, který byl sjednán ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet vyčerpanou částku v minimálních splátkách ve výši 5 % vyčerpané částky. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 17,88 % ročně. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, a proto právní předchůdce žalobkyně přistoupil k ukončení smlouvy a vyzval žalovaného k úhradě celé dlužné částky, která ke dni ukončení činila 13 325,88 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2020. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován, a to písemně, dopisem ze dne 3. 6. 2020. Přesto, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu v plném rozsahu vyhověno, ten však byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. 3. K výzvě soudu doplnila žalobkyně svá žalobní tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to tak, že při posouzení úvěruschopnosti právní předchůdce žalobkyně vycházel z příjmu deklarovaného žalovaným při žádosti o úvěr. Žalovaný v žádosti uvedl, že má čistý měsíční příjem 11 700 Kč, a to ze zaměstnání, když je zaměstnán jako dělník u Městské služby [právnická osoba] Ke své majetkové situaci dále uvedl, že má vlastní bydlení, čistý příjem domácnosti činí 42 000 Kč a uvedl též, že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. U výdajů žalovaného vycházel právní předchůdce žalobkyně z odhadnutých výdajů dle historických dat ČSÚ a ze skutečnosti, že žalovaný měl v době žádosti o úvěr vůči bance závazky s celkovou výší měsíčních splátek 500 Kč. Ohledně čerpání úvěru žalobkyně doplnila, že žalovaný vyčerpal celkem částku 11 722,34 Kč a na předmětný úvěr uhradil celkem 6 000 Kč. 4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ve smyslu § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když s tímto postupem žalobkyně vyjádřila souhlas již v rámci podané žaloby a souhlas žalovaného byl dán postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť žalovaný se nevyjádřil ve stanovené lhůtě k výzvě soudu, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ve které byl upozorněn, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání kreditní karty (spotřebitel) ve spojení s dispozicemi ke smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný dne 9. 4. 2018 uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na základě které byl oprávněn čerpat finanční prostředky prostřednictvím kreditní karty, a to až do výše úvěrového rámce, který byl sjednán ve výši 10 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 17,88 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet vyčerpané prostředky v pravidelných splátkách, a to v minimální výši 5 % z aktuálně vyčerpané částky. 6. Z žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty ve spojení s vyjádřením k procesu posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalovaný při žádosti o úvěr uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 11 700 Kč, je zaměstnán na dobu neurčitou u Městských služeb [právnická osoba] jako dělník a má vlastní dům/byt. Dále uvedl, že čistý měsíční příjem domácnosti činí 42 000 Kč. V žádosti je jako počet zdrojů příjmu uvedeno číslo 1 a v poli pro předložený doklad o hlavním příjmu není vyplněno ničeho. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti se podává, že jako výdaje žalovaného bylo počítáno životní minimum, normativní náklady na bydlení a splátky dosavadních závazků, které byly u společnosti [právnická osoba] zjištěny ve výši 500 Kč měsíčně. 7. Z výpisu ke kreditní kartě ve spojení s platební historií bylo zjištěno, že žalovaný za období od 9. 4. 2018 do 31. 10. 2019 vyčerpal celkem částku 11 772,34 Kč. Dále bylo zjištěno, že na smlouvu uhradil celkem částku 6 000 Kč. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ve spojení s dohodou ze dne 14. 5. 2020, přílohou ze dne 14. 5. 2020, potvrzením o uhrazení kupní ceny ze dne 12. 3. 2020, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 5. 2020 a podacím lístkem ze dne 3. 6. 2020 bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován písemně, dopisem ze dne 25. 5. 2020, odeslaným dne 3. 6. 2020. 9. Z předžalobní upomínky ze dne 27. 5. 2021 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a to ve lhůtě do 11. 6. 2021. Zásilka byla žalovanému odeslána dne 27. 5. 2021. 10. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 9. 4. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovaný oprávněn opakovaně čerpat peněžní prostředky, a to až do výše sjednaného úvěrového rámce, tj. do výše 10 000 Kč. Před uzavřením smlouvy posuzoval právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet požadovaný úvěr, přičemž vycházel z údajů sdělených žalovaným ohledně jeho příjmů, které dle tvrzení žalovaného činily: čisté měsíční příjmy 11 700 Kč a celkové čisté měsíční příjmy domácnosti 42 000 Kč. K výdajům žalovaného byly zjištěny dosavadní interní splátky ve výši 500 Kč. Žalovaný celkem vyčerpal částku 11 772,34 Kč a na smlouvu uhradil celkem částku 6 000 Kč. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy byla ze společnosti [právnická osoba] postoupena na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 11. 6. 2021. 11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“) platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky 13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. 15. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující právní závěry. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy o úvěru její právní předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy o tom, že by její právní předchůdce ověřoval skutečné měsíční příjmy a též skutečné měsíční výdaje žalovaného, proto je nutno uzavřít, že požadavkům zakotveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nebylo učiněno zadost. Z žádosti o poskytnutí úvěru sice vyplývá, že žalovaný uvedl své čisté měsíční příjmy v částce 11 700 Kč, nebylo však prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně tuto částku jakýmkoliv způsobem ověřoval, když jako předložený doklad o hlavním příjmu není uvedeno nic. Z předložených listin též nevyplývá,