4 C 170/2025-30 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 622 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 622 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela dne 10. 9. 2023 se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 18 000 Kč, žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši 20 000 Kč převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaný se zavázal poskytnutou částku splatit spolu se smluvním úrokem nejpozději do 13. 11. 2023. K uzavření smlouvy o úvěru došlo prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně www., internetové stránky, , kde si žalovaný vybral dle své volby výši úvěru a termín splatnosti úvěru. Žalovaný následně vyplnil registrační formulář. Poté byl žalovaný obeznámen s obsahem, podmínkami, právy, závazky a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření smlouvy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy. Žalovaný potvrdil, že návrh smlouvy přečetl. Po přijetí platby žalovaný doplnil zbývající údaje (číslo občanského průkazu, název bankovní instituce, u které měl vedený účet, a trvalé bydliště). Těmito kroky žalovaný dle žalobkyně uzavřel smlouvu o úvěru s původním věřitelem. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, a proto byl upomínkami vyzván k úhradě dlužné částky. Žalobkyní požadovaná částka 24 622 Kč se skládá z nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 4 622 Kč. Společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 na žalobkyni. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 14. 4. 2024. Žalobkyně závěrem uvedla, že pokud by soud neměl nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, měl by jej posoudit v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se k ústnímu jednání konanému dne 27. 6. 2025 bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán. Žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o.s.ř.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 9. 2023 soud zjistil, že smlouva obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou společnost , právnická osoba, a žalovaný s předmětem poskytnutí spotřebitelského neúčelového úvěru ve výši 18 000 Kč, s délkou splatnosti 30 dnů a datem splatnosti 10. 10. 2023, se zápůjční úrokovou sazbou 279,83 % ročně, s úrokem ve výši 4 140 Kč, s RPSN 1 141,2 % a s celkovou výší úvěru 22 140 Kč. Úvěr měl být poskytnut na účet č. , č. účtu, . Žalovaný potvrdil návrh smlouvy pomocí zaslaného potvrzovacího kódu dne 10. 9. 2023 v 9:10:03 hodin.4. Z dodatku č. 1 ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 9. 2023 vyplývá, že společnost , právnická osoba, a žalovaný se dohodli na změně smlouvu o úvěru tak, že došlo k navýšení celkové částky jistiny úvěru na 20 000 Kč a výše úroku na částku 4 622 Kč. Žalovaný potvrdil návrh dodatku smlouvy pomocí zaslaného potvrzovacího kódu dne 11. 9. 2023 v 8:47:47 hodin.5. Z výpisu z běžného účtu ze září 2023 se podává, žalovanému byla dne 10. 9. 2023 vyplacena na jeho účet č. , č. účtu, částka 18 000 Kč a dne 11. 9. 2023 částka 2 000 Kč.6. Ze sdělení , právnická osoba, . vyplývá, že majitelem a disponentem účtu č. , č. účtu, byl v září 2023 žalovaný a že na tento účet byly poskytnuty společností , právnická osoba, jako úvěr č. , hodnota, částky 18 000 Kč (dne 10. 9. 2023) a 2 000 Kč (dne 11. 9. 2023).7. Předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 25 382 Kč (jistina po splatnosti 20 000 Kč, smluvní úrok 4 622 Kč, smluvní pokuta 660 Kč a poplatek za upomínku 100 Kč).8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 včetně seznamu postoupených pohledávek společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 14. 4. 2024.9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 4. 2024 včetně podacího lístku z téhož dne se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 3 dnů.10. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 10. 9. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a dne 11. 9. 2023 dodatek k této smlouvě, na jejichž základě poskytla žalovanému celkem částku 20 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh nesplatil ničeho. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023, o čemž byl žalovaný vyrozuměn oznámením ze dne 14. 4. 2024.11. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná.12. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 10. 9. 2023 včetně dodatku smlouvy soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).13. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.18. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrov