Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 165,13 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, ) uzavřela se žalovaným dne 22. 5. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně , webové stránky, , prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kde žalovaný nejprve vyplnil požadované osobní údaje v registračním formuláři a poté učinil vůči právní předchůdkyni žalobkyně návrh na uzavření konkrétní smlouvy o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 22. 9. 2025. Z titulu smlouvy o úvěru žalobkyně nárokuje částku 20 165,13 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 15 000 Kč a smluvního úroku ve výši 5 165,13 Kč. Svoji aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, na základě které došlo k postoupení pohledávky za žalovaným ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni. Před podáním návrhu žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání konanému dne 30. 7. 2026 se bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, ačkoli byl řádně předvolán postupem podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila, věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř.3. Z listiny označené Smlouva o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, soud zjistil, že obsahuje text smlouvy, jejímž předmětem je poskytnutí neúčelového spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč, splatného ve 12 splátkách po 2 130,07 Kč. Jako smluvní strany jsou označeny žalobkyně a žalovaný. Ve smlouvě je uvedena zápůjční úroková sazba ve výši 112 % ročně (RPSN 191,80 %). V listině je dále uvedeno, že potvrzením a přijetím tohoto textu žalovaný navrhuje právní předchůdkyni žalobkyně uzavření specifikované smlouvy o úvěru, s jejímž uzavřením právní předchůdkyně vyjádří souhlas odesláním SMS na registrované telefonní číslo , tel. číslo, , vyplacením peněžních prostředků na bankovní účet žalovaného nebo odesláním smlouvy na jeho registrovaný e-mail, čímž dojde z uzavření a účinnosti smlouvy. Listiny neobsahují podpis právní předchůdkyně žalobkyně ani žalovaného. V závěru listiny jsou uvedeny následující údaje: datum a čas odeslání potvrzovacího kódu klientovi: 22. 05. 2025, 20:32:40, Telefonní číslo, na které byl kód zaslán: , číslo, , E-mailová adresa, na kterou byl kód zaslán: , e-mail, , Datum a čas potvrzení návrhu smlouvy klientem pomocí kódu: 22. 05. 2025, 20:33:04.4. Z výpisu z běžného účtu vedeného u , právnická osoba, . soud zjistil, že na bankovní účet č. , č. účtu, byla pod variabilním symbolem , var. symbol, provedena dne 22. 5. 2025 platba ve výši 15 000 Kč.5. Z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně eviduje poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč z účtu č. , č. účtu, na účet č. , č. účtu, a neeviduje žádné příchozí úhrady.6. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 18. 6. 2026 soud zjistil, že bankovní účet č. , č. účtu, patří žalovanému, které je zároveň jediným disponentem. Ve prospěch tohoto účtu byla v květnu 2025 provedena platba ve výši 15 000 Kč.7. Z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek, a oznámením postoupení pohledávky ze dne 16. 10. 2025 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni.8. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 10. 2025 ve spojení s podacím lístkem ze dne 20. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 3 dnů.9. Ostatní důkazy soud zamítl pro nadbytečnost.10. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru. Předložená listina neobsahuje podpisy smluvních stran a žalobkyně neprokázala, že se žalovaný registroval na webových stránkách , webové stránky, , kde by přijal návrh smlouvy o úvěru ani že žalovaný kliknul na tlačítko uzavřít smlouvu o úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že mezi její právní předchůdkyní a žalovaným došlo k popsanému kontraktačnímu procesu, dospěl soud k závěru, že smlouva nebyla uzavřena a žalovanému z takové smlouvy nemohl vzniknout žádný závazek.11. Bylo však prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet částku 15 000 Kč, kterou lze s ohledem na výše uvedené posoudit jako bezdůvodné obohacení na straně žalované. Soud proto žalobě vyhověl právě co do částky 15 000 Kč, a to podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul, a to včetně příslušenství požadovaného na základě smlouvy o úvěru. Ohledně úroku z prodlení soud vyšel z toho, že splatnost částky 15 000 Kč může nastat teprve po výzvě žalobkyně k jejímu vrácení. Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení přitom lze považovat předžalobní výzvu odeslanou dne 20. 10. 2025, ve které žalobkyně stanovila žalovanému 3denní lhůtu k zaplacení. V souladu s § 573 o. z. se zásilka má za doručenou třetí pracovní den po odeslání, v tomto případě dne 23. 10. 2025. Jelikož žalovaný ve stanovené lhůtě nic nezaplatil, nachází se od následujícího dne v prodlení s úhradou dlužné částky. Proto soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. pouze od 24. 10. 2025 a ve zbývajícím rozsahu jej jako nedůvodný zamítl. Zákonný úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a lhůtu k plnění žalovanému stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal žádné důvody pro její prodloužení.12. Soud doplňuje, že žalobkyni nebylo poskytnuto poučení podle § 118a o. s. ř., přestože z výsledku dokazování vyplynulo, že neunáší své důkazní břemeno, pokud jde o prokázání uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 118a o. s. ř. totiž soud poskytuje poučení účastníkům pouze při jednání. Žalobkyně se k jednání nedostavila, ačkoli byla řádně předvolána a tím soudu znemožnila, aby jí poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř., a proto jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. Soud není ani povinen, ani oprávněn sdělovat potřebná poučení jinak, než při ústním jednání, ani není povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (vizte rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 nebo sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).13. Rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, nemůže být pro žalobkyni překvapivým rozhodnutím ani vzhledem k tomu, že původně byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, kterým soud žalobě zcela vyhověl. Z ustanovení § 172 odst. 1 věty první o. s. ř. (Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem) ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. totiž vyplývá, že podmínkou pro vydání elektronického platebního rozkazu je – mimo jiné – aby uplatněné právo vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem. Žalobce musí v rozkazní žalobě tvrdit skutečnosti, z nichž vyplývá nárok na zaplacení peněžní částky, jenž žalobou uplatnil, a tyto skutečnosti musí uvést v takovém rozsahu, aby odpovídaly znakům skutkové podstaty právní normy, o kterou se žalobcův nárok opírá. Soud ohledně těchto skutečností neprovádí dokazování (neboť ani nenařizuje jednání, v jehož rámci jedině by mohl dokazovat), a nezkoumá proto ani, zda jsou tvrzené skutečnosti „prokázány“ listinnými přílohami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nebo zda jsou tyto skutečnosti alespoň osvědčeny. Pravdivostí tvrzených skutečností se tedy soud nezabývá, pouze zvažuje, zda existuje právní norma, na jejímž základě lze žalobci přiznat požadovaný nárok, a zda žalobcova tvrzení odpovídají znakům skutkové podstaty této nárokové normy. (vizte Komentář ASPI k § 172 o. s. ř.) Platební rozkaz je rozhodnutí ve věci samé vydané ve zkráceném řízení, jehož skutkovým základem jsou pouze skutečnosti tvrzené žalobcem. (vizte C. H. Beck: Občanský soudní řád, Komentář I., II. 1. vydání 2009, str. 1149). V daném případě tedy soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že smlouva mezi její právní předchůdkyní a žalobkyní byla uzavřena, a protože byly splněny i ostatní podmínky stanovené v § 172 a § 174a o. s. ř., vydal elektronický platební rozkaz, aniž se zabýval prokazováním tvrzených skutečností. Avšak poté, co byl elektronický platební rozkaz zrušen, soud věc projednal formou standardního sporného civilního soudního řízení, v rámci něhož provedl dokazování všemi důkazy, které žalobkyně označila, resp. předložila. Dokazováním se tedy soud zabýval až po zrušení elektronického platebního rozkazu. Pokud žalobkyně nenavrhla, resp. neoznačila všechny důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro vyhovění žalobnímu nároku, pak musí nést následky neunesení důkazního břemene, a to bez toho, aby byla o následcích své nečinnosti poučena, pokud se k jednání nedostavila.14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 74 %, soud proto od jejího úspěchu odečetl její neúspěch v rozsahu 26 %, proto má žalobkyně nárok na náhradu svých nákladů řízení v rozsahu 48 %. Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokáta za právní zastoupení ve výši 1 200 Kč, a to za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé) se sazbou po 400 Kč za jeden úkon podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, (dále jen „advokátní tarif“), dále náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 807 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 2 622 Kč, z toho 48 % po zaokrouhlení činí 1 259 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právní zástupkyně žalobkyně.