Okresní soud v Písku 9 C 156/2026-45 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 16 370 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, ) uzavřela se žalovanou dne 17. 3. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně , webové stránky, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kde žalovaná nejprve vyplnila požadované osobní údaje v registračním formuláři a poté učinila vůči právní předchůdkyni žalobkyně návrh na uzavření konkrétní smlouvy o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to převodem na její bankovní účet č. , č. účtu, . Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala vrátit nejpozději do 24. 6. 2025. Z titulu smlouvy o úvěru žalobkyně nárokuje částku 16 370 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 12 000 Kč a smluvního úroku ve výši 4 370 Kč. Svoji aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, na základě které došlo k postoupení pohledávky za žalovanou ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni. Před podáním návrhu žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky.2. Po podání žaloby vzala žalobkyně svůj návrh částečně zpět co do částky 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 25. 6. 2025, neboť tuto částku žalovaná uhradila ještě před podáním žaloby a tato úhrada nebyla zohledněna. Soud proto řízení v souladu s dispozičním úkonem žalobkyně v uvedeném rozsahu podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) zastavil.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k ústnímu jednání konanému dne 13. 8. 2026 se bez omluvy nedostavila, ani nepožádala o jeho odročení, ačkoli byla řádně předvolána postupem podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně se z jednání omluvila, věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř.4. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 soud zjistil, že upravuje pouze obecné podmínky a postup, jakým bude v období od 1. 1. 2025 do 31. 12. 2025 docházet k postupování pohledávek ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni. K samotnému postoupení pohledávek má podle této smlouvy docházet uzavřením dílčích smluv o postoupení pohledávek.5. Ostatní důkazy soud s ohledem na zjištěné závěry zamítl pro nadbytečnost.6. Provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni. Žalobkyně k prokázání tohoto tvrzení předložila jen rámcovou smlouvu o postupování pohledávek, která prokazuje pouze skutečnost, že si žalobkyně se společností , právnická osoba, sjednaly podmínky, podle kterých budou přecházet pohledávky na žalobkyni, a to uzavřením dílčích smluv o postoupení pohledávek. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepředložila takovou dílčí smlouvu, neprokázala, že by nabyla pohledávku za žalovanou. Jelikož žalobkyně neprokázala, že je ve sporu aktivně legitimovaná, soud žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítnul jako nedůvodnou.7. O nákladech řízení soud rozhodnul podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2 větou první o. s. ř. Žalovaná byla ve věci procesně úspěšná, a měla by tak právo na náhradu svých nákladů řízení, avšak žalované v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.8. Soud doplňuje, že žalobkyni nebylo poskytnuto poučení podle § 118a o. s. ř., přestože z výsledku dokazování vyplynulo, že neunáší své důkazní břemeno, pokud jde o prokázání nabytí pohledávky za žalovanou od společnosti , právnická osoba, Podle § 118a o. s. ř. totiž soud poskytuje poučení účastníkům pouze při jednání. Žalobkyně se k jednání nedostavila, ačkoli byla řádně obeslána a tím soudu znemožnila, aby jí poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř., a proto jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. Soud není ani povinen, ani oprávněn sdělovat potřebná poučení jinak, než při ústním jednání, ani není povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 nebo sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).