23 C 147/2021-27 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 1. 9. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 373 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] (dále jen„ smlouva“) mezi právním předchůdcem žalobkyně - společností [právnická osoba] (dále také jen„ žalobkyně“) a žalovaným. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně smlouvy (dále jen„ podmínky“). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovaného žalobkyni. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 23. 3. 2021, č.j. [číslo jednací] vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc po právní moci usnesení postoupil Okresnímu soudu Plzeň- jih jako soudu místně příslušnému, neboť žalovaný má evidované místo trvalého pobytu v obvodu zdejšího soudu na adrese [adresa žalovaného]. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 4. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodnuto bez nařízení jednání. Jejich souhlas je dovozován za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřili. 5. Žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala pravdivost svých žalobních tvrzení. Při hodnocení těchto důkazů soud hleděl k tomu, že důkazy si navzájem neodporují, a že žalovaný tvrzení žalobkyně nikterak nezpochybnil. Výše uvedenou smlouvou ze dne [datum] žalobkyně prokázala její uzavření a její obsah. Ten odpovídal tvrzením žalobkyně v žalobě – žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 27 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit částku 22 573 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 448 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19, 98 % ročně, dále odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 5 131 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 994 Kč, a to v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 827 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 16. 12. 2015 Součástí smlouvy jsou i smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, kterými jsou strany vázány. Ze smlouvy soud zjistil výši roční procentní sazby nákladů zápůjčky (tzv. RPSN) 63,93 % a také výši výpůjční úrokové sazby 19,98 % pro variantu 60 týdenních (sedmidenních) splátek. Ke dni podání žaloby žalovaný uhradil žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni na jistinu celkem 8 604, 31 Kč a na dlužný poplatek celkem 10 595, 69 Kč. 6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ustanovení § 580 o. z. je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Na základě předložených listinných důkazů soud uzavřenou smlouvu hodnotí jako smlouvu o úvěru, kterou se spotřebitelem (žalovaný) uzavřel profesionál (a nikoliv tedy jako smlouvu o zápůjčce podle ustanovení § 2390 o. z.). Soud proto shledal nutnost podrobit ujednání smlouvy korektivu dobrých mravů a aplikovat ustanovení občanského zákoníku chránící slabší stranu kontraktu (v souladu s ustanovením § 588 o. z.). Nelze totiž přehlížet požadavek nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. 10. Soud se tedy předně zabýval platností uzavřené smlouvy z hlediska souladu s dobrými mravy podle ustanovení § 580 o. z., s ohledem na výši sjednané„ ceny úvěru“ (spočívající v celkových nákladech úvěru).„ Cena úvěru“ je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. Podle závěrů Nejvyššího soudu (rozhodnutí 21 Cdo 1484/2004) nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky v sekci měnová statistika – úrokové sazby pro nové obchody soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v době uzavření smlouvy o úvěru (říjen 2014) činily v průměru 14,72 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o zápůjčce, v níž byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 63,93 %, tvoří takto sjednaná RPSN více než čtyřnásobek v této době obvyklé úrokové míry. S ohledem na závěry citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu pak soud dospěl k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se poplatku ve výši 22 573 Kč je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o.z. absolutně neplatné. 11. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 12. S ohledem na ustanovení § 576 o.z. se soud dále zabýval tím, zda neplatnost výše uvedeného ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Sjednání úroků, popř. jiného finančního protiplnění za poskytnutí úvěru je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. V daném případě je nepochybné, že poskytování úvěrů bylo předmětem podnikání právního předchůdce žalobkyně a tento tak zcela jistě neměl zájem poskytnout žalovanému bezúročnou zápůjčku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o zápůjčce nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy, případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o zápůjčce s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti nelze oddělit neplatné ujednání o výši úroků (poplatku) od zbývající části smlouvy, jak umožňuje § 576 o.z. a soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum], nazvaná jako smlouva o zápůjčce, je neplatná jako celek. 13. Dle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 27 000 Kč, má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaný vrátil právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 19 200 Kč, má žalovaný dále povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 7 800 Kč. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že žalobkyně požádala žalovaného o plnění poprvé dopisem ze dne 16. 11. 2017 označeným jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ a odeslaným dle podacího archu dne 6. 12. 2017. V tomto dopise stanovila žalobkyně žalovanému k zaplacení dluhu lhůtu 10 dnů od doručení oznámení. V souladu s ust. § 573 o.z. má soud za to, že uvedená zásilka žalovanému došla třetí pracovní den po odeslání, tedy 11. 12. 2017. Desetidenní lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dne 21. 12. 2017 a následující den se žalovaný dostal do prodlení. Soud proto kromě povinnosti uhradit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení částku 7 800 Kč uložil povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně za období od 22. 12. 2017 do zaplacení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), když s ohledem na většinový neúspěch žalobkyně ve věci má žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů soudního řízení. S ohledem na skutečnost, že žalovanému ve věci žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.