23 C 165/2021-17 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s příslušenstvím (s úrokem a úrokem z prodlení) z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o půjče [číslo] uzavřené dne 8. 6. 2018 (dále jen„ smlouva“) mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba] (dále také jen„ žalobkyně“) a žalovaným. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 postoupila společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovaným žalobkyni. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalovaného je dovozován za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil. 4. Žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala pravdivost svých žalobních tvrzení. Při hodnocení těchto důkazů soud hleděl k tomu, že důkazy si navzájem neodporují, a že žalovaný tvrzení žalobkyně nikterak nezpochybnil. Výše uvedenou smlouvou [číslo] ze dne 8. 6. 2018 žalobkyně prokázala její uzavření a její obsah. Ten odpovídal tvrzením žalobkyně v žalobě – žalobkyně poskytla žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit částku 12 000 Kč, jež představuje úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 32,15 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 450 Kč počínaje dnem 16. 6. 2018, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 8. 2019. Ze smlouvy soud zjistil výši roční procentní sazby nákladů zápůjčky (tzv. RPSN) 206,15 % a také výši výpůjční úrokové sazby 32,15 % pro variantu 60 týdenních splátek. Ke dni podání žaloby žalovaný uhradil žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni částku 1 500 Kč. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 580 o. z. je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Soud na základě předložených listinných důkazů vzal za prokázané, že mezi účastníky byla dne 8. 6. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] kterou se spotřebitelem (žalovaným) uzavřel profesionál (žalobkyně). Soud proto shledal nutnost podrobit ujednání zmíněné smlouvy korektivu dobrých mravů a aplikovat ustanovení občanského zákoníku chránící slabší stranu kontraktu (v souladu s ustanovením § 588 o. z.). Nelze totiž přehlížet požadavek nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. 9. Soud se tedy předně zabýval platností uzavřené smlouvy z hlediska souladu s dobrými mravy podle ustanovení § 580 o. z., s ohledem na výši sjednané„ ceny úvěru“ (spočívající v celkových nákladech úvěru).„ Cena úvěru“ je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. Podle závěrů Nejvyššího soudu (rozhodnutí 21 Cdo 1484/2004) nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky v sekci měnová statistika – úrokové sazby pro nové obchody soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v době uzavření smlouvy o úvěru (červen 2018) činily v průměru 8, 85 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, v níž byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 206,15 %, tvoří takto sjednaná RPSN více než třiadvacetinásobek v této době obvyklé úrokové míry. S ohledem na závěry citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu pak soud dospěl k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se poplatku ve výši 12 000 Kč je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o.z. absolutně neplatné. 10. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 11. S ohledem na ustanovení § 576 o.z. se soud dále zabýval tím, zda neplatnost výše uvedeného ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Sjednání úroků, popř. jiného finančního protiplnění za poskytnutí úvěru je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. V daném případě je nepochybné, že poskytování úvěrů bylo předmětem podnikání právního předchůdce žalobkyně a tento tak zcela jistě neměl zájem poskytnout žalovanému bezúročnou půjčku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy, případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti nelze oddělit neplatné ujednání o výši úroků (poplatku) od zbývající části smlouvy, jak umožňuje § 576 o.z. a soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 8. 6. 2018 je neplatná jako celek. 12. Dle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 15 000 Kč, má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaný vrátil žalobkyni částku ve výši 1 500 Kč, má dále povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 13 500 Kč. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že žalobkyně požádala žalovaného o plnění poprvé dopisem ze dne 19. 2. 2021 označeným jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ a odeslaným dle podacího archu dne 22. 2. 2021. V tomto dopise stanovila žalobkyně žalovanému k zaplacení dluhu lhůtu 10 dnů od doručení oznámení. V souladu s ustanovením § 573 o.z. má soud za to, že uvedená zásilka žalovanému došla třetí pracovní den po odeslání, tedy 25. 2. 2021. Desetidenní lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dne 8. 3. 2021 a následující den se žalovaný dostal do prodlení. Soud proto kromě povinnosti uhradit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení částku 13 500 Kč uložil povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně za období od 9. 3. 2021 do zaplacení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná pouze částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 586 Kč, přičemž tato částka představuje 26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 63 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 37 %). Tyto náklady sestávají z poměrné části zaplaceného soudního poplatku v celkové výši 800 Kč a poměrné části nákladů na zastoupení účastníka advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 21 487 Kč (jistina 15 000 Kč včetně příslušenství ve výši 6 487 Kč) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.