23 C 169/2021-24 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 28. 6. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 33 400 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smluv o zápůjčce [číslo] [číslo] uzavřených dne 28. 11. 2016 a 11. 8. 2016 (dále jen„ smlouvy“) mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba] (dále také jen„ žalobkyně) a žalovaným. Nedílnou součástí těchto smluv jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na jejich zadní straně (dále jen„ podmínky“). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 postoupila společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovaného z výše uvedených smluv na žalobkyni. 2. Žalovanému byly v souladu s ustanovením § 46b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) doručovány soudní písemnosti na adresu trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu. Na základě postupu při doručování písemností podle ustanovení § 49 a násl. o.s.ř. soud vycházel ze zákonné fikce, že soudní písemnosti byly žalovanému doručeny, i když se o nich nedozvěděl 3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalovaného je dovozován za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil. 4. Žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala pravdivost svých žalobních tvrzení. Při hodnocení těchto důkazů soud hleděl k tomu, že důkazy si navzájem neodporují, a že žalovaný tvrzení žalobkyně nikterak nezpochybnil. Výše označenými smlouvami žalobkyně prokázala jejich uzavření a jejich obsah. Na základě smlouvy [číslo] ze dne 28. 11. 2016 poskytla žalobkyně žalovanému zápůjčku ve výši 34 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit částku 28 743 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 861 Kč, s úrokovou sazbou 28 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 3 050 Kč a odměnu za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 19 832 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 1 046 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 1. 2018 Celkem tak měl žalovaný povinnost zaplatit částku ve výši 62 743 Kč. Na základě druhé smlouvy [číslo] ze dne 11. 8. 2016 poskytla žalobkyně žalovanému zápůjčku ve výši 27 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit částku 23 115 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 779 Kč, s úrokovou sazbou 28,63 % ročně, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 6 726 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 11 610 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 836 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 5. 10. 2017 Celkem tak měl žalovaný povinnost zaplatit částku ve výši 50 115 Kč sníženou o hotovostí inkaso splátek ve výši 11 610 Kč. Součástí těchto smluv jsou i smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, kterými jsou strany vázány. Ze smluv soud zjistil výši roční procentní sazby nákladů zápůjčky (tzv. RPSN) 223, 16 % a 90,99 % pro variantu 60 týdenních splátek a pak zjistil také výši výpůjční úrokové sazby 28 % a 28,63 %. Ke dni podání žaloby žalovaný uhradil žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni částku 8 000 Kč (u smlouvy ze dne 28. 11. 2016) a částku 19 600 Kč (u smlouvy ze dne 11. 8. 2016). Žalobkyně požaduje pouze zaplacení částky 33 400 Kč, jež představuje rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 34 000 Kč a 27 000 Kč a částkou zaplacenou žalovaným ve výši 8 000 Kč a 19 600 Kč včetně příslušenství. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 580 o. z. je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Na základě předložených listinných důkazů soud uzavřené smlouvy hodnotí jako smlouvy o úvěru, které se spotřebitelem (žalovaným) uzavřel profesionál (a nikoliv tedy jako smlouvy o zápůjčce podle ustanovení § 2390 o. z.). Soud proto shledal nutnost podrobit ujednání těchto smluv korektivu dobrých mravů a aplikovat ustanovení občanského zákoníku chránící slabší stranu kontraktu (v souladu s ustanovením § 588 o. z.). Nelze totiž přehlížet požadavek nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. 9. Soud se tedy předně zabýval platností uzavřených smluv z hlediska souladu s dobrými mravy podle ustanovení § 580 o. z., s ohledem na výši sjednané„ ceny úvěru“ (spočívající v celkových nákladech úvěru).„ Cena úvěru“ je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. Podle závěrů Nejvyššího soudu (rozhodnutí 21 Cdo 1484/2004) nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky v sekci měnová statistika – úrokové sazby pro nové obchody soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v době uzavření smlouvy o úvěru (listopad a srpen 2016) činily v průměru 10,70 % a 11,09 %. Jestliže pak byly mezi účastníky v této době uzavřeny smlouvy o zápůjčce, v nichž byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 223,16 % a 90,99 %, tvoří takto sjednaná RPSN více než dvacetinásobek a osminásobek v této době obvyklé úrokové míry. S ohledem na závěry citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu pak soud dospěl k závěru, že ujednání výše uvedených smluv o úvěru týkající se poplatku ve výši 28 743 Kč a 23 115 Kč jsou pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o.z. absolutně neplatná. 10. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 11. S ohledem na ustanovení § 576 o.z. se soud dále zabýval tím, zda neplatnost výše uvedených ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Sjednání úroků, popř. jiného finančního protiplnění za poskytnutí úvěru je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. V daném případě je nepochybné, že poskytování úvěrů bylo předmětem podnikání právního předchůdce žalobkyně a tento tak zcela jistě neměl zájem poskytnout žalovanému bezúročnou zápůjčku. Pokud by pak v rámci uzavřených smluv o zápůjčce nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy, případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o zápůjčce s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti nelze oddělit neplatné ujednání o výši úroků (poplatku) od zbývající části smlouvy, jak umožňuje § 576 o.z. a soud dospěl k závěru, že smlouvy o úvěru ze dne ze dne 28. 11. 2016, [číslo] 11. 8. 2016, [číslo] nazvané jako smlouvy o zápůjčce, jsou neplatné jako celek. 12. Dle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 61 000 Kč (34 000 Kč + 27 000 Kč), má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaný vrátil žalobkyni částku ve výši 27 600 Kč (8 000 Kč + 19 600 Kč), má dále povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 33 400 Kč (26 000 Kč + 7 400 Kč). S ohledem na skutečnost, že žalovaný dlužnou částku neuhradil včas (ve lhůtě do 24. 6. 2019), přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení částky 26 000 Kč s úrokem z prodlení ke dni 24. 6. 2019 v celkové výši 3 179,94 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 000 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení a zaplacení částky 7 400 Kč s úrokem z prodlení ke dni 24. 6. 2019 ve výši 1 037,51 Kč, úrokem z prodlení