23 C 188/2021-20 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 30. 7. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 756 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 30. 7. 2017 (dále jen„ smlouva“) mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba] (dále také jen„ žalobkyně“) a žalovanou. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 postoupila společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovanou na žalobkyni. 2. Žalované byly v souladu s ustanovením § 46b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) doručovány soudní písemnosti na adresu trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu. Na základě postupu při doručování písemností podle ustanovení § 49 a násl. o.s.ř. soud vycházel ze zákonné fikce, že soudní písemnosti byly žalované doručeny, i když se o nich nedozvěděla. 3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalované je dovozován za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila. 4. Žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala pravdivost svých žalobních tvrzení. Při hodnocení těchto důkazů soud hleděl k tomu, že důkazy si navzájem neodporují, a že žalovaná tvrzení žalobkyně nikterak nezpochybnila. Výše uvedenou smlouvou ze dne 30. 7. 2017 žalobkyně prokázala její uzavření a její obsah. Ten odpovídal tvrzením žalobkyně v žalobě – žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit částku 5 920 Kč, jež představuje úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 120 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. K tomu si dále zvolila doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázala zaplatit žalobkyni poplatek ve výši 232 Kč, to vše v celkem 58 týdenních splátkách po 244 Kč počínaje dnem 6. 8. 2017, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 9. 2018. Celková výše poplatku tak činila částku 6 152 Kč (5 920 Kč + 232 Kč). Ze smlouvy soud zjistil výši roční procentní sazby nákladů zápůjčky (tzv. RPSN) 206 % a také výši výpůjční úrokové sazby 23,72 % pro variantu 58 týdenních splátek. Ke dni podání žaloby žalovaná uhradila žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni částku 244 Kč. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 580 o. z. je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Soud na základě předložených listinných důkazů vzal za prokázané, že mezi účastníky byla dne 30. 7. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] kterou se spotřebitelem (žalovanou) uzavřel profesionál (žalobkyně). Soud proto shledal nutnost podrobit ujednání zmíněné smlouvy korektivu dobrých mravů a aplikovat ustanovení občanského zákoníku chránící slabší stranu kontraktu (v souladu s ustanovením § 588 o. z.). Nelze totiž přehlížet požadavek nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. 9. Soud se tedy předně zabýval platností uzavřené smlouvy z hlediska souladu s dobrými mravy podle ustanovení § 580 o. z., s ohledem na výši sjednané„ ceny úvěru“ (spočívající v celkových nákladech úvěru).„ Cena úvěru“ je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. Podle závěrů Nejvyššího soudu (rozhodnutí 21 Cdo 1484/2004) nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky v sekci měnová statistika – úrokové sazby pro nové obchody soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v době uzavření smlouvy o úvěru (červenec 2017) činily v průměru 10 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, v níž byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 206 %, tvoří takto sjednaná RPSN více než dvacetinásobek v této době obvyklé úrokové míry. S ohledem na závěry citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu pak soud dospěl k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se poplatku ve výši 6 152 Kč je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o.z. absolutně neplatné. 10. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 11. S ohledem na ustanovení § 576 o.z. se soud dále zabýval tím, zda neplatnost výše uvedeného ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Sjednání úroků, popř. jiného finančního protiplnění za poskytnutí úvěru je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. V daném případě je nepochybné, že poskytování úvěrů bylo předmětem podnikání právního předchůdce žalobkyně a tento tak zcela jistě neměl zájem poskytnout žalované bezúročnou půjčku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy, případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovanou by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti nelze oddělit neplatné ujednání o výši úroků (poplatku) od zbývající části smlouvy, jak umožňuje § 576 o.z. a soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 30. 7. 2017 je neplatná jako celek. 12. Dle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalované na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 8 000 Kč, má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaná vrátila žalobkyni částku ve výši 244 Kč, má dále povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 7 756 Kč a to bezprostředně poté, co byla k plnění žalobkyní vyzvána. S ohledem na skutečnost, že žalovaná dlužnou částku neuhradila, přiznal soud žalobkyni částku 7 756 Kč a to včetně zákonných úroků z prodlení dle ustanovení § 1970 o.z. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů na zastoupení účastníka advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 7 756 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.