25 C 124/2022-63 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 87 620 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 78 603 Kč ve výši 11,75 % ročně od 24. 3. 2022 do 31. 3. 2022 ve výši 179,59 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 78 103 Kč ve výši 11,75 % ročně od 1. 4. 2022 do zaplacení, pohledávku ve výši 9 517,75 Kč, úrok ve výši 64,65 % p.a. z částky 65 999,20 Kč od 24. 3. 2022 do 16. 4. 2022 ve výši 2 735,28 Kč, úrok ve výši 11,75 % p.a. z částky 65 999,20 Kč od 17. 4. 2022 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 3. 2022 dosáhne částky 226 137 Kč s následujícím odůvodněním. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 31. 8. 2021 k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“) prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím osobní zabezpečené stránky žalovaného v klientské zóně nacházející se na adrese [webová adresa] a prostřednictvím emailové komunikace. Žalovaný tuto smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut po zaslání 1 Kč žalovaným žalobkyni. Úvěruschopnost žalovaného byla prověřena z výpisů z účtů žalovaného, které žalovaný žalobkyni zaslal, dále registrem SOLUS a nebankovního registru. Smlouva byla žalovanému zaslána e-mailem a uložena v klientské zóně. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému na účet peněžní prostředky ve výši 67 000 Kč. K vyplacení zápůjčky došlo dne 31. 8. 2021. Celkovou částku včetně úroku za poskytnutí úvěr ve výši nominální úrokové sazby 64,65% p.a. se žalovaný zavázal uhradit v 48 měsíčních splátkách po 3 926 Kč. Žalovaný uhradil celkem čtyři platby, respektive přímo tři, když po zesplatnění úvěru viz níže, uhradil ještě částku 500 Kč z účtu další osoby. Žalovaný tedy nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své smluvní závazky. V důsledku tohoto prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celé zápůjčky, a to v souladu s bodem 6.3 smluvních ujednání smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o více jak 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celé zápůjčky. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o více jak 65 dnů u splátky [číslo] splatné dne 16. 1. 2022. K datu 22. 3. 2022 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celé zápůjčky. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný v prodlení, žalobkyni vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na nové dlužné jistině částku 78 103 Kč, na smluvních pokutách částku 9 517,75 Kč a dále úrok ve výši 64,65 % ročně z částky 65 999,20 Kč od 24. 3. 2022 do 16. 4. 2022 ve výši 2 735,28 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 65 999,20 Kč od 17. 4. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 3. 2022 dosáhne částky 226 137,00 Kč. 2. Žalobkyně nesouhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání, a proto soud nařídil ústní jednání na den 14. 10. 2022, kde žalobkyně na své podané žalobě setrvala. Žalobkyně byla upozorněna na právní názor soudu, že soud nemá z uvedené smlouvy za prokázané, že tato smlouva byla podepsána žalovaným a byla vyzvána k tomu, aby předložila smlouvu jinak, než v elektronické podobě dle požadavků zákona na ochranu spotřebitele. Žalobkyně k tomu uvedla, že má za prokázané, že žalovaný byl dostatečně identifikován, když měli jeho občanský průkaz a výpisy z účtu a zadal kód, který mohl vidět pouze žalovaný, když tento kód mu přišel s korunovou platbou od žalobkyně a tento kód zadal na portálu žalobkyně jako souhlas. Žalobkyně se dále vyjádřila, že smlouva nebyla žalovanému doručena v listinné podobě, neboť tuto svou povinnost splnila, když byla žalovanému zaslána e-mailem. Z komunikace s žalovaným dle žalobkyně pak vyplývá, že zadaný kód je skutečně souhlas žalovaného právě s uzavřením smlouvy o úvěru, neboť jen on sám mohl znát kód a zároveň sdělil žalobkyni číslo občanského průkazu a výpisy z účtů. Zároveň byla žalovanému zaslána částka, kterou zpočátku dle smlouvy hradil. Žalobkyně dodala, že nemá další důkazy pro prokázání svých tvrzení. Žalovaný se ústního jednání dne 14. 10. 2022 neúčastnil, i přesto že měl doručení vykázáno vyvěšením. 3. Z předložených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky, soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 31. 8. úvěr ve výši 67 000 Kč na 48 měsíců ve formě splátek po 3 926 Kč dle splátkového kalendáře a žalovaný se zavázal splatit poskytnutou půjčku spolu s úrokem ve výši 64,65% p.a. a poplatky. Z výpisů z účtů, občanského průkazu žalovaného, záznamu SOLUS a ze základních informací o klientovi je patrné, že byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, klientské karty, z oznámení o schválení úvěru, z informací pro klienta, z důkazu o umístění dokumentů do klientské zóny je zřejmý postup uzavření smlouvy, který je plně totožný s popsaným shora. Žalobkyně také při ústním jednání doložila listiny dokládající zaslání 1 Kč na účet žalobkyně pro získání originálního kódu žalovaným. Dle platby na účet žalovaného a dle provedené platby prostřednictvím ZPay byla půjčka žalovanému dne 31. 8. 2021 skutečně vyplacena. Z oznámení a ze samotné žaloby vyplynulo, že žalovaný na úvěru uhradil celkem částku 12 278 Kč. Oznámením a výzvou k zaplacení byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Předžalobní výzvou ze dne 7. 7. 2022 byl pak žalovaný vyzván k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 78 103 Kč, jakož i k úhradě běžící smluvní pokuty. K zesplatnění úvěru došlo dle tohoto listinného důkazu dne 22. 3. 2022. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Na základě předložených listinných důkazů soud uzavřenou smlouvu o půjčce hodnotí jako smlouvu o úvěru, která byla uzavřena mezi fyzickou osobou a profesionálem jakožto žalobkyní, a proto je nutné podrobit ujednání smlouvy korektivu dobrých mravů, neboť smlouva jasně vykazuje znaky těmto dobrým mravům odporující. Nelze totiž přehlížet požadavek nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch žalovaného jakožto fyzické osoby. 6. Soud se tedy v prvé řadě zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o zápůjčce, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy. 7. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statis data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b.úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v srpnu 2021, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činily v průměru 7,67 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byla sjednána roční procentní sazba 87,71 %, tvoří takto sjednaná RPSN více než jedenácti násobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se ostatního než-li jistiny je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné. 8. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen t