25 C 189/2022-103 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobci částku 119 357,27 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 55 548,52 Kč od 4. 11. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně, smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 42 060 Kč od 4. 11. 2022 do zaplacení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 23. 7. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. K soudnímu jednání konanému 16. 12. 2022 se účastníci nedostavili, svou neúčast omluvil pouze žalobce. Soud proto věc podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 4. Z předložených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené nejprve dne 23. 6. 2021 a z potvrzení o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 16 000 Kč. Žalobce tvrdil, že to bylo na základě spotřebitelského úvěru, kdy část úvěru ve výši 16 000 Kč byla bezhotovostně převedena na účet žalovaného č. [bankovní účet] (který skutečně dle zprávy [právnická osoba], a.s náleží žalovanému) a část ve výši 4 000 Kč byla převedena ve prospěch žalobce. Částka 4 000 Kč měla být započtena na náklady žalobce spojené s poskytnutím úvěru. Žalovaný se měl zavázat úvěr splatit, a to včetně sjednaného úroku ve výši 17 008 Kč a včetně poplatků za doplňkové služby (poplatek za poplatek za doplňkovou službu podpora ve výši 25 272 Kč) v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 865 Kč [ulice] procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN) uvedená ve smlouvě činila 38,64 %, RPSN vypočtená soudem však činí 85,26 %, když do výpočtu RPSN je nutné zahrnout v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. i cenu za žalobcem uváděné doplňkové služby, kdy zejména tzv. inkasní služba (částka 865 Kč představující měsíční splátky) není ve skutečnosti službou doplňkovou, ale jedná se o jeden z možných způsobů úhrady dluhu. Dále ze smlouvy o spotřebitelském úvěru stejného čísla [číslo] uzavřené ale dne 23. 7. 2021 a z potvrzení o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobce měl poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, když část úvěru ve výši 11 267 Kč byla bezhotovostně převedena na účet žalovaného č. [bankovní účet] a část ve výši 20 733 Kč a část ve výši 8 000 Kč byla převedena ve prospěch žalobce. Částka 8 000 Kč byla započtena na náklady žalobce spojené s poskytnutím úvěru a částka 20 733 Kč byla vyplacena na účet žalobce do pěti pracovních dní poté, co žalovaný prokazatelně písemně předloží dokumentaci potřebnou k úhradě závazku žalobci. Žalovaný se měl zavázat úvěr splatit, a to včetně sjednaného úroku ve výši 34 088 Kč a včetně poplatků za doplňkové služby v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 1 730 Kč Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN) uvedená ve smlouvě činila 38,71 %, RPSN vypočtená soudem však činí 455,13 % Smlouvy měly být uzavřené pouze prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalovaný tyto smlouvy obdržel v listinné podobě, resp. že mu byly žalobcem zaslány, a on je následně podepsal. V souvislosti s uzavřením smluv žalobce sice prověřil úveruschopnost žalovaného a po tomto ověření došlo k vyplacení půjčených prostředků žalovanému na jeho bankovní účet, avšak je nutno uvést, že uzavřené smlouvy nesplňují požadavky uvedené v § 7 zákona č. 297/2016 Sb., zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. S ohledem na tuto skutečnost nelze na smlouvy hledět jako na řádně uzavřené, neboť je žalovaný řádně dle stanovených norem nepodepsal a smlouvy jsou tak neplatné. Žalovaný ke dni zesplatnění dle žalobce zaplatil 12 splátek, tedy celkově uhradil na svůj dluh 20 760 Kč. Žalovaný byl vyzván zesplatňujícím dopisem k úhradě dlužné částky jako předžalobní výzvou ve lhůtě do 3. 11. 2022. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na smluvní vztah mezi účastníky se dále vztahuje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 6. Soud došel k závěru, že nebylo prokázáno, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru s ujednáními tvrzených žalobcem ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení. 7. Soud se dále zabýval platností uzavřených smluv o úvěru [číslo] ze dne 23. 6. 2021 a ze dne 23. 7. 2021, pokud by je shledal platně uzavřenými, zejména z hlediska jejich souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o.z. s ohledem na výši sjednaných úroků a poplatků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o.z., když smlouva o úvěru, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o.z. ve spojení s § 588 o.z. absolutně neplatným právním jednáním a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy. 8. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statis data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v červnu 2021 a v červenci 2021, tedy v době uzavření smluv o úvěru, činily v průměru 7,31 % a 7,53 %. Jestliže pak byly mezi účastníky v této době uzavřeny smlouvy o úvěru, ve které byly sjednány roční procentní sazba nákladů ve výši 85,26 % a 455,13%, tvoří takto sjednaná RPSN mnohonásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se smluvních úroků a poplatků v celkové výši 92 090,27 Kč je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o.z. absolutně neplatné. 9. Soud se dále zabýval i tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání žalobce. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročnou zápůjčku. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany žalobce byla naopak skutečnost, že žalovaný přistoupí na výši úroku včetně ostatních poplatků. Pokud by pak v rámci uzavíraných smluv o úvěru nebyly sjednány poplatky ve formě nákladů na uzavření smlouvy, nebyly dojednány úroky a nebyly sjednány další poplatky za tzv. doplňkové služby, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že i za předpokladu, že by smlouvy o úvěru [číslo] uzavřená dne 23. 6. 2021 a 23. 7. 2021 mezi žalobcem a žalovaným shledal uzavřenými, byly by neplatná jako celek. Soud však především shledal smlouvy neplatnými s ohledem na tvrzený způsob uzavření, když k jejich uzavření nedošlo řádným způsobem. Soud nemá za prokázané, že žalovaný vyjádřil souhlas se samotným uzavřením smluv, tak rovněž ohledně jejich obsahu, když smlouvy nebyly vůbec podepsány žalovaným. Soud zjišťoval, jaký právní vztah mezi účastníky vznikl. 10. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy žalobce poskytl žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 27 267 Kč, má žalovaný po