2 C 113/2023-14 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 589,61 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 486,45 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 908,55 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 589,61 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úrokem ve výši 29% ročně z částky 12 589,61 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 8. 8. 2019 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], Smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 2 504 Kč, odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 5 652 Kč, poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč a pojistným ve výši 1 800 Kč vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 469 Kč. Splatnost poslední splátky připadala na 1. 10. 2020. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas neuhradil, když uhradil celkem pouze částku 3 470 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne 10. 2. 2020 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 uzavřenou mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Poté již žalovaný žádnou částku neuhradil. Žalobkyně po žalovaném požaduje pouze zaplacení částky 12 589,61 Kč představující dlužnou jistinu a dále smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení z této částky. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Výzva byla žalovanému doručena dne 21. 4. 2023 na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. o. s. ř. na adresu trvalého bydliště uvedenou v centrální evidenci obyvatel. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, bylo zjištěno, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne 30. 1. 2022, který byl dle podacího lístku žalovanému zaslán dne 24. 2. 2022. 4. Z žalobních tvrzení a listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil soud následující skutečnosti. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 8. 8. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému při uzavření smlouvy v hotovosti zápůjčku ve výši 14 000 Kč. Žalovaný se oproti tomu zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s navýšením o poplatek ve výši 12 283 Kč a pojistným ve výši 1 800 Kč, neboť žalovaný přistoupil k doplňkovému pojištění. Poplatek v celkové výši 12 283 Kč sestával z úroku ve výši 2 504 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč. Celkovou částku ve výši 28 083 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 469 Kč, když poslední splátka činila 412 Kč. Zápůjční úroková sazba byla ujednána ve výši 29 % ročně a RPSN činilo 236,25 %. Z tabulky umoření vyplynulo, že žalovaný na poskytnutou zápůjčku uhradil celkem částku 3 470 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do 21. 6. 2022 předžalobní výzvou ze dne 6. 6. 2022, která byla žalovanému dle podacího lístku odeslána téhož dne. 5. Z veřejně dostupné databáze na webových stránkách [obec] národní banky (dále jen„ ČNB“), databáze časových řad ARAD, tabulky B1 .1.2, soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací nad 1 rok do 5 let činila v srpnu 2019, tj. v době uzavření smlouvy, průměrně 8,59 % ročně. 6. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005, nebo dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ 7. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce uzavřená ve smyslu § 2390 o. z. mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně dne 8. 8. 2019 je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Ve smlouvě je sice stanoveno, že úrok činí 29 % ročně a byl sjednán v celkové výši 2 504 Kč, avšak zároveň si strany ujednaly poplatky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení v celkové výši 9 779 Kč. Soud v případě obou zmíněných poplatků dospěl k závěru, že se nejedná o poplatky odpovídající reálně poskytnutým službám, ale že jejich účelem je navýšit odměnu za poskytnutí peněžních prostředků. Ve své podstatě tak lze i tyto poplatky považovat za cenu poskytnutých peněz, a tedy za úrok. Při této úvaze pak činí celková částka, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit za poskytnutí zápůjčky, 12 283 Kč, což odpovídá 76,04 % ročně z poskytnuté částky. Podle statistických údajů [obec] národní banky však v době uzavření smlouvy činily průměrné úrokové sazby korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací do 1 roku průměrně 8,59 % ročně. Ve světle výše citované judikatury by patrně bylo možné akceptovat trojnásobný úrok, což by odpovídalo úroku ve výši 25,77 % ročně. Pokud však v daném případě činí RPSN 236,25 % a odměna za poskytnutí zápůjčky (sjednaný úrok včetně dalších poplatků) činí 76,04 % ročně, je patrné, že částka, kterou měl žalovaný za poskytnutí zápůjčky zaplatit, dosahuje více než osminásobku běžného úroku sjednávaného v daném období. Za těchto okolností je nutno podle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z. na ujednání o úroku a poplatcích za administrativní činnost, vedení účtu a komfortní splácení pohlížet jako na absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o. z., neboť těmito ujednáními smlouva obchází zákon, když stanovením dalších poplatků vedle úroku směřuje k navýšení odměny za poskytnutou zápůjčku. V daném případě částka, kterou se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutím zápůjčky zaplatit, dosahuje více než čtyř pětin zapůjčené částky. Soud se dále zabýval tím, zda neplatná ujednání o úroku a dalších poplatcích lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, avšak dospěl k závěru, že nikoli, neboť poskytování zápůjček je předmětem podnikání právní předchůdkyně žalobkyně, pročež by bez ujednání o úroku a dalších poplatcích, v souhrnu představujících zisk právní předchůdkyně žalobkyně, k uzavření smlouvy o zápůjčce nedošlo. 8. Vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč na základě neplatné smlouvy o zápůjčce, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z., které je žalovaný podle § 2991 odst. 2 o. z. povinen vrátit. Protože žalovaný z poskytnutých peněžních prostředků dosud vrátil pouze částku 3 470 Kč, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni zbývající část nesplacené jistiny ve výši 10 530 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a to počínaje dnem 22. 6. 2022