2 C 236/2023-17 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 690 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 309,69 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 305,18 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení a úrokem ve výši 20,82 % ročně z částky 9 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 1 800 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 800 Kč a úhradou za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 270 Kč počínaje dnem 9. 5. 2020. Splatnost poslední splátky připadala na 26. 6. 2021. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas neuhradil, když uhradil celkem pouze částku 4 370 Kč a stále tak dluží ještě částku 9 000 Kč na dlužné jistině, částku 870 Kč na poplatku za administrativní činnost a částku 2 820 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek, tj. celkem 12 690 Kč. Dále žalovaný žalobkyni dluží smluvní úroky a úroky z prodlení v kapitalizované i běžící podobě. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023 byla pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni. Poté již žalovaný žádnou částku neuhradil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Výzva byla žalovanému doručena dne 5. 9. 2023 do datové schránky. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání. 4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023, bylo zjištěno, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávek vyrozuměn dopisem ze dne 19. 4. 2023, který byl dle podacího lístku žalovanému zaslán téhož dne. 5. Z žalobních tvrzení a listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil soud následující skutečnosti. Dle karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně, společnost [právnická osoba], žádal o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč, přičemž v žádosti uvedl, že jeho měsíční příjmy činí 19 786 Kč a celkové výdaje činí 10 000 Kč. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 2. 5. 2020 bylo zjištěno, že se právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr v hotovosti ve výši 9 000 Kč na dobu 60 týdnů. Žalovaný se oproti tomu zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem v celkové výši 1 800 Kč, administrativním poplatkem ve výši 1 800 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč Náklady úvěru tedy činily 7 200 Kč a celkovou částku ve výši 16 200 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 270 Kč [ulice] procentní sazba nákladů činila 206,15 % a úroková sazba činila 32,15 % ročně. Z předžalobní upomínky ze dne 10. 7. 2023, která byla dle podacího archu odeslána žalovanému téhož dne, bylo zjištěno, že byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné pohledávky nejpozději do 25. 7. 2023. 6. Z veřejně dostupné databáze na webových stránkách České národní banky (dále jen„ ČNB“), databáze časových řad ARAD, tabulky„ Statistika úrokových sazeb – nové obchody - úvěry, Spotřebitelské, nad 1 rok do 5 let“ činila v květnu 2020, tj. v době uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č., průměrně 6,94 % ročně. 7. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005, nebo dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ 8. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená ve smyslu § 2395 o. z. mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně dne 2. 5. 2020 je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Ve smlouvě je sice ujednán úrok v pevné výši 1 800 Kč odpovídající 20 % poskytnuté jistiny, nicméně vedle úroku jsou ve smlouvě ujednány další úhrady, které dle názoru soudu nepředstavují úhrady odpovídající reálně poskytnutým službách v souvislosti s úvěrovou smlouvou, nýbrž slouží k umělému navyšování odměny právní předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí úvěru, a proto ve své podstatě lze i tyto další úhrady považovat za cenu poskytnutých peněz, a tedy za úrok. Byť nepochybně s uzavřením každé úvěrové smlouvy vznikají poskytovateli úvěru určité náklady, je soud toho názoru, že k jejich pokrytí by měl zčásti sloužit právě ujednaný úrok. Konkrétně ve smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo] činí ujednané úhrady spolu s úrokem celkem částku 7 200 Kč, což představuje 80 % úvěrované částky a po přepočtu 69,33 % ročně z poskytnuté částky. Podle statistických údajů [obec] národní banky však v době uzavření smlouvy činily průměrné úrokové sazby korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací od 1 roku do 5 let včetně průměrně 6,94 % ročně. Ve světle výše citované judikatury by patrně bylo možné akceptovat trojnásobný úrok, což by odpovídalo úroku ve výši 20,82 % ročně. Pokud však v daném případě činí odměna za poskytnutí úvěru (sjednaný úrok včetně dalších úhrad) 69,33 % ročně, je patrné, že částka, kterou měl žalovaný za poskytnutí úvěru zaplatit, dosahuje více než devítinásobku běžného úroku sjednávaného v daném období. Za těchto okolností je nutno podle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z. na ujednání o úroku, odměnu za hotovostní inkaso splátek a administrativní poplatek pohlížet jako na ujednání absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o. z., neboť těmito ujednáními smlouva obchází zákon, když stanovením dalších úhrad vedle úroku směřuje k navýšení odměny za poskytnutý úvěr a dosažení vyššího zisku na úkor žalovaného coby spotřebitele. Soud se dále zabýval tím, zda neplatná ujednání o úroku a dalších úhradách lze oddělit od ostatního obsahu shora specifikované smlouvy o úvěru, avšak dospěl k závěru, že nikoli, neboť poskytování úvěru je předmětem podnikání právní předchůdkyně žalobkyně, pročež by bez ujednání o úroku a dalších úhradách, v souhrnu představujících zisk právní předchůdkyně žalobkyně, k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo. 9. Vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč na základě neplatné smlouvy o úvěru, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z., které je žalovaný podle § 2991 odst. 2 o. z. povinen vrátit. Protože žalovaný z peněžních prostředků poskytnutých na základě neplatné smlouvy o úvěru vrátil dle tvrzení žalobkyně pouze částku 4 370 Kč, uložil soud žalovanému výrokem I. tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni zbývající část nesplacené jistiny ve výši 4 630 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. ve spoje